Od studentů z naší koleje

Zajímavosti

9. dubna 2007 v 20:05 | Hedvik Segon
Zločinec byl odsouzen k trestu smrti. Smí vyslovit jeden výrok. Pokud bude pravdivý, kat jej utopí, když bude nepravdivý, kat ho pověsí. Jaký výrok by měl vyslovit, aby vyvázl živý?

První Tanky vyrobila Británie během 1. světové války. Název Tank byl použit, protože nic neznamená a Němci nemohli poznat, o jaký druh zbraně se jedná.

Jsi uzavřen v místnosti, ze které vedou dvoje dveře, ale jen jedny vedou skutečně ven. U obou dveří stojí jeden strážce. Jeden mluví vždy pravdu, druhý vždy lže. Nevíš u jakých dveří stojí lhář a u jakých pravdomluvný. Máš jen jednu otázku a jeden pokus, aby jsi zjistil, které dveře jsou správné. Jakou položíš otázku?

Jak tarot vykládat

3. října 2006 v 20:00 | Hedvik Segon
Výklad Tarotu i dnes znamená školu samostatné orientace v životě. Tarot vás nezavazuje k žádnému určitému názoru na svět. Právě naopak, jde o to, abyste dokázali rozvíjet vlastní pohled na velké i malé otázky života.

Vzhledem k tomu, že se v Tarotu setkáváme s určitými vodítky a vzory, hodí se tarotové karty dobře k různým formám meditace a rozvíjení vědomí. Jako zvláštní moment napětí k tomu však při vykládání karet přistupuje ještě "náhoda" - otázka, která karta teď bude tažena. Když potom kartu odhalíme, dostaví se již zmíněné "kouzlo okamžiku", a dialog mezi obrazem a jeho pozorovatelem může začít. Napřed se podíváte, kterou kartu jste vytáhli, zároveň však také, co vidíte na obrázku a jaké je v něm obsaženo poselství.
zdroj:web
Při samostatném vykládání karet ovšem samo odkrytí karty kýženou odpověď ještě nepřináší. Odpověď je jasná teprve jako výsledek dialogu, osobní výměny názorů. Čím je interpretace suverénnější a otevřenější, tím pro svou osobu získáváme větší svobodu a prostor mezi odkrytím karty a určitým poselstvím, zhuštěným v mnohotvárné symbolice konkrétního obrazu. To, co nám "náhoda" přinese, se stává podnětem, výzvou, abychom se produktivně vyrovnali sami se sebou.

Nyní již vidíme, o jakou duchovní a kulturní tradici se dnešní vykládání Tarotu opírá: ač je to pro mnohé překvapením, není to věštění; v Tarotu se setkáváme s vlivy z umění a vědy, díky nimž se učíme zacházet s "náhodou" produktivně a tvořivě.

Pň věštění byly a jsou významy jednotlivých karet víceméně pevně dány a tyto významy platily a platí pro každého muže a ženu bez ohledu na místo či čas. Ale tarotové karty obsahují obrazy. A ty nelze vyjádřit jedním či dvěma hesly, aniž by se něco podstatného neztratilo. Obrazy a symboly mají vždy též osobní a situační složku.

Tarot je chápán jako zrcadlo. Sám pojem "zrcadlo" předpokládá, že vždy spolurozhoduje těž osobní způsob pohledu. A právě v tom spočívá rozdíl mezi předpovídáním a technikou orákula na jedné straně a vykládáním tarotových karet a třeba výkladem snů na straně druhé. Předpovídání či orákula koneckonců neznají pojem individua. Jejich výklady jsou jako z jednoho receptáře a není v nich místo pro "hvězdu", pro rozvíjení individuální pravdy, protože je to pravda, jež vždy zůstává alespoň zčásti nepoznána.

Představme si tuto situaci:
Vidíte ulici před svým domem. Každý den po ní přejde spousta lidí. Je to ulice, skutečně existuje a je stejně přístupná každému. Ale každý člověk také prožívá a vidí tuto ulici jiným způsobem. Anatomické zvláštnosti vidění - výška pohledu, úhel pohledu, síla zraku, ohnisko atd. - vedou ke zcela odlišným obrazům jedné a téže ulice.

O zbytek se postarají životní zkušenosti a rozpoložení. Starý člověk vidí tuto ulici jinak než mladý, žena jinak než muž, veselý člověk jinak než ten, kdo je rozčilen apod.

Osobní obraz u každého ještě doplňují individuální zájmy: kdo chce ulicí co nejrychleji projet, vidí ji jinak než ten, kdo v ní bydlí; domácí.jinak než návštěvník z daleka atd. Zkrátka, je to pořád jedna a tatáž ulice. Existuje a pro všechny, kdo ji vidí a znají představuje společný bod, na nějž se lze odvolat. Až potud není zdaleka relativní. Zároveň je však ulice pojem, za nímž se skrývá "mnoho ulic".

Potřebujeme mnoho zkušeností se sebou samými i s jinými, abychom těchto "mnoho ulic" viděli. Potom však teprve vystoupí do popředí to, co je nám vlastní.

Všechny karty můžeme chápat jako obrázkovou hádanku, která nejen že připouští různý výklad, ale může a přímo musí být různě vnímána. Zde právě začíná rozcvička duše a na Tarotu se učíme hledat ve velkých událostech i maličkostech každodenního života svůj vlastní pohled, obraz sobě vlastních zájmů a významů.

Podle E. Burgerová, J. Fiebig - Učebnice tarotu

Historie tarotu

3. října 2006 v 19:52 | Hedvik Segon
Zdroj-web

Historie tarotu
Historikové se pokoušejí objasnit původ tarotu na základě slova "tarot". Někteří se domnívají, že toto slovo pochází ze starého egyptského slova Ta-rosh, které znamená Královská cesta. Jiní jsou přesvědčeni, že jde o anagram latinského slova rota, tj. Kolo. Karty by v takovém případě symbolizovaly koloběh života a smrti. Další prosazují názor, že jde o obměnu hebrejského slova Torah, které znamená zákon, což by mimo jiné naznačovalo i spojení s mystickým systémem kabaly.

Nejstarší ze všech teorií směřuje původ tarotu do Egypta, kolébce všech velkých mystérií. Poprvé ji v 18. století vyslovili okultisté, kteří tehdy tarot znovu objevili.

V Evropě 14. století se už křesťanství stalo hlavním náboženstvím, i když stále přežívaly i jisté formy pohanství, což dokazují tehdejší hrůzná pronásledování kacířů. V té době vznikalo v rámci křesťanství mnoho odnoží, které byly považovány za kacířské a jejichž učení je dnes známo pod souhrnným názvem gnosticismus. V tomto období se poprvé objevil tarot. Slovo "gnostik" je odvozeno od řeckého slova a mezi jeho významy patří slova jako "kouzelník", "čaroděj", nebo také "ten, kdo ví", "moudrý muž" nebo "zasvěcený".

Gnosticismus přejal některé myšlenky z indické, keltské i perské filozofie a přejímal za své i učení egyptských mystérií. Nechal se inspirovat také řeckou filozofií a hebrejským systémem kabaly. Tyto neortodoxní křesťanské sekty byly označovány různými jmény - Valdenští, Katáři, Albigenští, Bogomilové, a existoval i klášterní řád, který byl znám jako Řád rytířů Templářů.

Kolem 2. století po Kristu se stala centrem gnostického učení Alexandrie a koptské křesťanství přejalo hodně ze starých gnostických symbolů tehdejšího období. Z této spleti gnostických kultů se následně vydělovaly okultní vědy západu: alchymie, astrologie a samotný tarot. Karty se tehdy setkalo s velkou oblibou a poptávka po nich naprosto přehlušila náboženskou opozici, která proti nim brojila. A tak již uprostřed 15. století vzkvétalo ve všech větších městech Itálie, Francie, Německa a Belgie mnoho dílen, kde se karty vyráběly.

V roce 1781, osm let před Velkou francouzskou revolucí, přišel francouzský okultista a archeolog A. C. de Gebelin s teorií, že cikánské taroty jsou pozůstatkem starověké egyptské knihy mysticismu. Podle něj si ji Rómové vzali s sebou, když byli vyhnáni ze své rodné země Egypta a od té doby ji střežili. Gebelin vydal devítidílnou knihu pod názvem: The Primitive World Analyzed and Compared to the Modern World (Analýza světa primitivních kultur a jeho srovnání se světem moderním). Tato kniha způsobila, že se tarotové karty staly téměř přes noc základním nástrojem rosekruciánských zasvěcenců a byly považovány za bibli všech opravdových okultistů.

Eliphas Lévi, francouzský mág, spisovatel a kabalista, inicioval v 18. století opětovné probuzení okultismu. Objevil zřejmé spojení mezi 22 písmeny hebrejské abecedy a kartami Velkých arkán a byl první, kdo jednotlivým karetním barvám přiřadil odpovídající živly.

Tehdy vznikl tajný spolek The Golden Dawn (Zlatý úsvit), který založili tři zkušení učenci. Zabývali se směsicí teozofie, magickou kabalou Eliphase Léviho a egyptskými rosekruciánskými obřady typickými pro 17. a 18. století. Jejich cílem bylo dosažení mystického osvícení a magické moci. Hlavním symbolem, který tato skupina využívala, byl kabalistický piktograf známý jako Strom Života, který má kořeny ve středověkém učení Židů, zvaném kabala.

Úryvek z "Velká kniha Crowleryova tarotu"

už nevím, kdo mi to poslal

19. května 2006 v 13:08 | Raduška Czech

MASAK RY TULENÍCH MLÁĎAT

Je patnáctého března 1976 - čas na první setkání s lovci tuleních mláďat. Dvě helikoptéry vyrážejí z hlavního tábora, který si členové Greenpeace postavili na ostrově Belle Isle. Z výšky šesti set metrů nad ledem je již viditelná krvavá stopa po lovu. Kvůli zákazu přistání ve vzdálenosti bližší než 800 m od tuleňů (kanadská vláda narychlo přijala zcela nesmyslný zákon na "ochranu tuleňů", aby Greenpeace zabránila protestovat proti masakrům) se aktivisté musí přiblížit pěšky. Led se jim pohybuje pod nohama. Vzduch je plný zvuků.

Zatímco jsou masakrována naříkající mláďata, jejich matky jsou zcela bezmocné. První den protestu zahájil člen Greenpeace Al Johnson tím, že zakryl tulení mládě vlastním tělem. Lovec s nožem, který chtěl z mláděte stáhnout bělostnou kůži, byl najednou bezmocný. Tato akce se opakovala znovu a znovu. Když nastala noc, helikoptéry odvezly členy Greenpeace zpátky na Belle Isle. Bouře se zhoršila, vítr vanul rychlostí až 160 kilometrů v hodině. Když aktivisté Greenpeace dorazili zpět na základnu, své tábořiště už nenašli. Bouře smetla stany, osobní majetek a veškeré vybavení z ostrova do moře...

Kampaň proti masakru tuleňů na ledových pláních New Foundlandu trvala celkem sedm let. Pak nastal zlom. Byla vyzkoušena metoda protestu, kterou v roce 1976 Greenpeace samo zavrhlo. Tulení mláďata byla zachráněna tím, že jejich kožíšek byl "znehodnocen" neškodnou zelenou barvou. Dne 11. března 1982 poslanci Evropského parlamentu odhlasovali zákaz dovozu tuleních kožešin do Evropského společenství.

úryvek Z knihy The Greenpeace Story od Michaela Browna a Johna Maye

Od Teri:-)))

7. dubna 2006 v 14:07 | Raduška Czech
Proč Bůh nemá titul CSc.
1.Má jenom jednu známou publikaci.
2.Ta je v hebrejštině.
3.Nejsou v ní odkazy na další prameny.
4.Nebyla publikována ve známém vědeckém časopise.
5.Mnozí pochybují o tom, že ji napsal osobně.
6.Je nutno přiznat, že je známá po celém světě - ale co dělal potom?
7.Jeho schopnost týmové práce je velmi omezená.
8.Ostatním vědcům se nepodařilo zopakovat jeho experimenty.
9.Nepožádal etickou komisi o souhlas s experimentováním na lidech.
10.Když se mu jeden pokus nevydařil, pokusil se zahladit stopy utopením 555pokusných objektů
11.Jedince, kteří se nechovali podle očekávání, vyřadil z pokusného 555souboru.
12.Nechodil do přednášek - jenom vzkázal studentům, co si mají prostudovat.
13.Nechal za sebe učit svého syna.
14.První dva studenty vyhodil, protože se naučili něco navíc.
15.I když má jen 10 požadavků, většina studentů v praktickém testu 555propadne.
16.Konzultace poskytuje jen velmi zřídka, a to ještě na vrcholku hory.

Od Flamelie

2. dubna 2006 v 13:40 | Raduška Czech
Tak jak jste na tom v těch vašich hlavičkách???
Podíváme se jak jsi na tom po intelektuální stránce a to pomoci jednoduchých otázek.
Musíš na otázky odpovídat spontánně bez velkého přemýšlení - JDEM NA TO!!!
1.) Účastníš se závodu v běhu. Předběhneš druhého, na kterém místě teď jsi?
.
.
Odpověď:
Pokud jsi odpověděl, že doběhneš jako první, pak je to úplně špatně, protože jsi předběhl druhého a tak ses dostal na jeho místo, doběhneš do cíle jako druhý.
Tak, a u té druhé otázky zkus o trošku déle přemýšlet. Jdem na to....
.
.
.
.
.
2.) Když předběhneš posledního, na jakém místě doběhneš do cíle?
.
.
.
.
Odpověď:
Pokud jsi odpověděl, že jako předposlední, zase jsi se spletl.
Trošku přemýšlej....jak můžeš posledního předběhnout? Pokud jsi až za posledním, pak ten člověk není poslední. Odpověď není možná.
Tak budeme pokračovat: bez poznámek, bez kalkulačky, prostě jen v duchu počítej a zapiš si výsledek.
.
.
.
.
.
3.) Máš 1000. Plus 40.
Ještě jednou plus 1000.
Plus 30.
Ještě jednou plus 1000.
Plus 20.
Plus 1000.
A plus 10.
Jaký je výsledek?
.
.
.
.
5000?
Zase špatné!
Správný výsledek je 4100. Vem si kalkulačku a přepočítej to ještě jednou.
Nezoufej - tady je poslední úkol:
.
.
.
.
.
4.) Otec Moniky má pět dcer:
- Lelu
- Lalu
- Lulu
- Lolu
- ????
Otázka: Jak se jmenuje pátá dcera?
Popřemýšlej a zkontroluj si výsledek!
.
.
.
.
Lilu? - Špatně.
Samozřejmě, že Moniku. Prostě si ještě jednou přečti otázku...

Od Flam=)))

31. března 2006 v 21:28 | Raduška Czech
KRAJINA WATERFALLU
Warerfall,ach Waterfall,
vodopády,čistá voda,
už z dáky cítíš vůni z hor,
nepodívat se tam by byla škoda.
Když vejdeš do zeleného lesa,
či do zeleného údolí,
a podíváš se na nebesa,
až u srdce tě zabolí.
Spatříš plující bílé mraky
na velkém modrém pozadí,
tak podívej se tam taky,
ať vánek ve vlasech tě pohladí.
Údolím řeka protéká,
přes kterou vede most,
pak zavzpomínáš na léta,
kdy jsi tu moh' být host.
Každé jaro na louce,
rozkvétají květiny,
a až dozraje v sadě ovoce,
můžeš se zúčastnit jarní hostiny.
Tak vydej se na to místečko,
kde bude ti tak příjemně,
a budeš-li slušný aspoň maličko,
tak uvítaj tě radostně.

Od Dark Mage:-)

31. března 2006 v 21:19 | Raduška Czech
Problematika klinické smrti
Tento príspevok pojednáva o problematike klinickej smrti a možnostiach nácviku týchto stavov pomocou meditačných techník.
Máme tu dva druhy nácvikov a to vciťovaním sa do zomierajúcich ľudí a sugeráciou vlastného zomierania za pomoci jogínskych asán, ktoré pomáhajú celkovo stišovať dianie v organizme a tak dosť efektívne napodobňujú proces zomierania.
Doteraz som prešetril niekoľko príbehov klinickej smrti, ktoré boli knižne opísané a zároveň som sa na diaľku vciťoval do zomierajúcich ľudí vo fáze klinickej smrti. Je to čas asi 6 minút po poslednom výdychu z pľúc, teda osoba dodýchala. Pri všetkých prieskumoch stavov klinickej smrti som zistil, že všetko končí v oblasti thalamusu.Táto oblasť thalamusu sa nachádza na konci miechy. Ide o objekty veľkosti holubacích vajíčok. Jedno je vpravo a druhé vľavo. V ich tesnej blízkosti sa nachádza hormonálna žľaza hypofýza a hormonálna žľaza epifýza. Nad vajíčkami thalamusu je koralovite tvarovaný mozoček. Vo vajíčkach thalamusu sa odohrávajú všetky zážitky klinickej smrti ľudí, ktorí nezomreli, ale dostávali sa do tesnej blízkosti smrti. No smrť bola zastavená a došlo k obnoveniu činnosti v celom organizme. Na zážitky klinickej smrti vplýva výrazne aj to, ktorý orgán ukončí svoju činnosť ako prvý v poradí. V ďalších príspevkoch nebudem už skúmať a opisovať publikované prípady, ale sa budem venovať vlastnému nácviku prieniku do jednotlivých častí vajíčok thalamusu. Vajíčka thalamusu si môžete predstavovať ako včelie plásty. Steny plástov sú vyplnené neurónmi šedej kôry a vnútro plástov bielou hmotou. Vo vajíčkach v podobe plástov nájdete centrá pre všetky orgány a systémy tela a tak isto pre jednotlivé časti mozgu. Teda centrá pre pľúca, pečeň, slezinu, srdce, žalúdok, žlčník, dvanástorník, tenké črevá, hrubé črevá, slepé črevo, mechúr, prostatu, genitálie, maternicu, vaječníky, penis, obličky, pankreas, nadobličkovú žľazu, detskú žľazu, kosti, okosticu, kostnú dreň, krvné riečište, lymfatické riečište, lymfatické uzliny, štítnu žľazu, hlasivky, mandle, prištítne telieska, hypofýzu a epifýzu ako hormonálne žľazy, nervový systém, mozoček, stredný mozog, zvierací mozog, predný mozog, temenný mozog, spánkový mozog, zrakový mozog, mozoček v zadnej časti hlavy a oblasť ganglií a hypotalamusu, ktorý je zložený z rôznych drobných útvarov. Dúfam, že som na niečo nezabudol. V zásade budem skúmať procesy zomierania v štádiu klinickej smrti v rôznych prípadoch zlyhania jednotlivých orgánov a systémov tela. Zároveň si budem sám vsugerovávať stavy klinickej smrti a totálneho utíšenia orgánov tela pomocou predstáv cvičenia jogínskych asán. Štádium klinickej smrti možno zaradiť do toho, čím sa zaoberá kresťanské náboženstvo a čo je písané v Novom zákone. Ide hlavne o svetelnú postavu, ktorú svorne zažívajú všetci v priebehu klinickej smrti a je jedno, na aké zlyhanie orgánu zomreli.

Od Terky:-)

20. března 2006 v 14:07 | Raduška Czech

Dvě otázky (zajímavé dějiny)

Otázka 1:
Kdybyste znali těhotnou ženu, která již povinula 8 dětí, z nichž tři jsou hluché, dvě slepé, jedno mentálně postižené a ona sama trpí Syphilisem:
Doporučili byste jí potrat ?
Prosím, přečtěte si další otázku před tím než shlédnete odpověď na tuto.

Otázka 2:
Je čas zvolit světového vůdce, vy volíte kandidáty.
Zde jsou fakta o třech nejvýraznějších :

Kandidát A:
Schází se se zkorumpovanými politiky a své myšlenky konzultuje s astrology. Má dvě milenky, kouří jednu cigaretu za druhou a pije osm až deset skleniček Martini denně.

Kandidát B:
Byl dvakrát vyhozen z úřadu, vstává v poledne, na universitě užíval opium a pije velkou lahev whisky denně.

Kandidát C:
Je dekorovaným válečným hrdinou, odmítá maso, nekouří, pije příležitostně pivo a nemá žádné mimomanželské styky a aféry.
Kterého z těchto tří kandidátů byste zvolili ?

Nejdřív se rozhodněte, potom se podívejte na konec textu pro odpovědi.

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Kandidát A: Franklin D. Roosevelt

Kandidát B: Winston Churchill

Kandidát C: Adolf Hitler

A mimochodem (odpověď na otázku potratu): Pokud jste odpověděli, že ano, právě jste zabili Beethovena.
Celkem zajímavý, ne ?

Pamatujte, že amatéři postavili Noemovu Archu, profesionálové Titanic.

Příběh psaný Terkou Colorblindovou

18. března 2006 v 21:47 | Raduška Czech
Budu vám vyprávět příběh o dívce, která nikdy nikomu neublížila, ale přesto ztratila to nejcennější, co člověk má.
Ta dívka byla už od pohledu příjemná a sympatická. Nemohlo jí být více než 17. Obličej měla jako anděl. Blankytně modré oči, malý nos a úzká malinově červená ústa, která se vždy usmívala. Jenom občas přelétl přes tvář pramínek tmavě hnědých vlasu, které jí splývaly do půl pasu a na konci se mírně vlnily. Nemohla měřit víc než 160 centimetrů ale působila tak vznešené, že si nikdo neuvědomoval, že vypadá skoro jako dítě. Chodila na střední školu, už nevím jakou a mezi spolužáky byla známá pro svou obrovskou fantazii a schopnost nadchnout. Většinou to byla ona, kdo zorganizoval večírek, byla to ona, kdo psal články do novin, protože to nikdo jiný neudělal. Sama by se byla pro druhé rozdala a sama nechtěla po nikom nic. Většinu času ve škole o ní nikdo skoro ani nevěděl. Nepotřebovala být středem.
Hned po škole běžela vždy domů, za svým dědečkem. I dnes tomu bylo tak. Dnes se ale obzvlášť těšila. Měli se vrátit rodiče se sestrou za zámoří. Když ale nepřicházeli, vydala se jim naproti a cestou potkala sousedku. Ta jí honem vypověděla, co se stalo. Zrovna když loď přijížděla do doků, otřásl přístavem obrovský výbuch, který pocházel z lodi. Většina pasažérů prý nepřežila…
Dívka se rozběhla k dokům, vlasy jí poletovaly okolo hlavy jako svatozář a ty jindy rty k zulíbání byly naprosto bezkrvé. Když přiběhla k branám doků, srazila se s policejním náčelníkem. Ten jí dovedl k sanitce, kde našla svojí sestru na nosítkách. Přes celý obličej měla krvavý šrám a byla celá odřená. Tato holčička byla naprostým opakem své sestry. Byla velice populární, její tvář lemovaly zlaté kadeře a její hnědé oči byly najednou pohaslé. Ta dívka, krásná tmavovlasá se k ní rozběhla a společně odjely do nemocnice. Naprosto zapomněla na své rodiče. Kde asi zůstali? Jsou zdraví?
V nemocnici čekala, jak dopadne vyšetření její sestry. Potom jí poslali na pokoj, kde našla sestřičku. Na bílých prostěradlech vypadala jako anděl. Zlaté vlasy rozhozené po polštáři se vlnily a jakoby šustily. I ve spaní se mírně usmívala, ale tentokrát byl její úsměv smíšen i s ohromnou bolestí a utrpením. Starší sestra došla až k posteli a usadila se na okraj. Vzala zlatou hlavu do svých rukou a ponořila svojí hlavu do té zlaté záplavy. Zaposlouchala se. Píp..píp..píp..píp.. Činnost srdce byla pravidelná a sestra vypadala tak mírně a spokojeně. Píp…píp…píp…píp… Už za chvíli ti bude dobře, pomyslela si starší sestra. Píp…..píp…..píp….. Už jenom pár vteřin a budeš se na mně zase usmívat. Píp……..píp……..píp……… Pozdravuj matku i otce. ……………………. Kap, kap, kap, to padaly slané kapky na podlahu nemocničního pokoje a na bílé posteli se choulili dva andělé…
Obřad byl černý… Ono bylo všechno černé. Stromy, ptáci, obloha i ty směšné postavičky. Farář dohovořil a dívka, dnes bledá a strnulá, přijímala soustrasti a povzbuzování. Vůbec už nevypadala vznešeně, podobala se vyschlému papíru a její živé oči byly celé rudé od probdělých nocí, kdy čekala na zázrak a modlila se k Bohu. Teď už věděla, co udělá. Rozhodným krokem opustila hřbitov a zamířila za město. Černé šaty za ní vlály jako prapory a zvuk větru vyvolával dojem fanfár. Nebylo čemu provolávat slávu nebo někoho vítat. Když došla na konec, zastavila se a pohlédla k obloze. "Nikdy jsem nic zlého neudělala a ty se mi takhle odvděčuješ? Proč…" V tu chvíli ztratila svou víru. To nejcennější, co člověk má… Naposledy pohlédla na oblohu a odrazila se. Nepadala, letěla jako pták. Ne, letěla jako anděl. Moře přijalo její tělo a zaneslo ho do zátoky, kde od té doby hnízdí ptáci s hnědým peřím a zpívají tak teskně, jako by volali…
 
 

Reklama
Reklama