Novodobá Magie

16. ledna 2008 v 19:25 | Alexis Cohen |  Úvod do magie
Chceme-li se bavit o novodobé magii a diskutovat o jejím významu, musíme se nejprve obeznámit s jejím vývojem. Proto následuje nyní menší hrnutí evoluce magie v průběhu tohoto tisíciletí.
Magie je definována jako umění dělat změny pomocí vnější a nadpřirozené síly. Vliv magie a její existence vůbec spadají do hlubokého dávnověku a de facto se vyskytovala (a vyskytuje) na celém světě. Díky tomu jsou na naší planetě rozšířeny rozmanité druhy magických systémů. V této práci se budu zabývat pouze rozvojem tzv. západní magie a její postavení v moderním čarodějnictví a neopohanství.
Slovo magie pochází z řeckého slova megus, což znamená velký. Někdy se též připouští termín megein. Všeobecně se magie dělí na černou a bílou (tedy ve službách sil dobra a zla), avšak toto dělení se používá vlastně až od 12. století. Ve své podstatě je magie neutrální a záleží zejména na interpretovi, k jakým účelům ji využije.
Forem praktikování magie je bezpočet. Jako velmi hrubé dělení lze tyto praktiky rozdělit na mechanické kouzelnictví a vyšší formu kouzelnictví. Mechanické kouzelnictví se používá k dosažení daného účelu (např. tavením voskové postavičky k zajištění smrti představované osoby). Vyšší forma se zabývá vyvolávání duchů a božstev. Tato vyšší forma se též nazývá theurgie, zatímco mechanickému kouzelnictví se přiřazuje jméno mageia.
Magie existovala již od dob prvních lidí na Zemi. Je tedy vlastně nejstarším náboženstvím (dá-li se to takto nazvat) světa. Byla hojně praktikována a protože v drtivé většině nenarušovala žádné teologické nauky, byla tolerována a uznávána. Zlom přišel až s křesťanstvím, kdy roku 364 Laodiceaská rada vydala 36. kánon, kterým zakazovala kněžím zabývat se magií, astrologií a matematikou. Další ranou magii byl 4. kánon Rady v Oxii, který od roku 525 zakazoval věřícím přijímat jakékoliv rady od jasnovidců a kouzelníků a předpovídání budoucnosti učinil nezákonným. V roce 692 církev exkomunikovala všechny, kdož se zabývali jasnovidectvím a roku 721 církevní sněm potvrdil platnost těchto sankcí. Je historickým paradoxem, že předpovídání budoucnosti (tedy jen odhalování budoucích dějů a ne jejich ovlivňování) bylo označeno jako magické, i když k magii vůbec nepatří.
Tento přístup velmi názorně dokumentuje přístup církve k magii, který vyvrcholil v době inkvizic. Dalším paradoxem je, že ačkoliv soukromé praktikování magie bylo nezákonné, církev přejala mnoho theurgických a goetických obřadů (goeteia - nejnižší forma magie, zabývající se např. mícháním lektvarů) a posvětila je. Ostatní prohlásila za zlo, které má kořeny v samotném ďáblovi.
Od 7. do 17. století se velmi rozmohla alchymie, která je mylně spojována s magií. Narozdíl od magie vychází alchymie z egyptské teorie hermetiky.
Středověká magie se jako samostatný systém ustanovila ve 12. století na základě neoplatónství (z něhož vychází i kupř. Kabala). Do 13. století církev magii nijak neomezovala, ovšem ve století čtrnáctém převládla v Evropě aristotelovská filozofie, která hlásala, že přirozená magie neexistuje, tudíž její původ musí být buď božský nebo démonický. Církev si samozřejmě vybrala tu horší variantu a od 15. století byli mágové zastrašováni a trestáni, ovšem ne tak ukrutně jako kouzelníci a čarodějové, kteří byli jako kacíři upalováni.
Svého rozkvětu se středověká magie dočkala v období renesance; jejími čelnými představiteli byli např. Agrippa von Nettsheim, Paracelsus a John Dee (spolupracovník známého média a šarlatána Edwarda Kellyho).
V 17. a 18. století se oblibě těšily různá tajná bratrstva, jako např. Svobodní zednáři či Bratři růžového kříže. Populární byly rovněž zaklínací knihy.
Právě od této doby se magie vyvíjela v ucelený celek až k dnešní moderní podobě. V současnosti existuje ve světě mnoho různých společenství, která se zabývají magií. Všechny však vycházejí z neopohanství. Neopohanství je směr hlásající návrat k přírodě a přírodním silám. Jedná se o spojení theurgie a goetie a obsahuje prvky lidové, obřadní a sexuální magie. Jednotlivé obřady se pochopitelně různí, záleží na dané tradici, ale v podstatě je možné říci asi toto:
Čaroděj nebo čarodějnice pracuje v magickém kruhu se čtyřmi základními magickými nástroji, které jsou pozemským zobrazením jednotlivých prvků: dýka nebo meč symbolizuje oheň, pentagram zemi, pohár vodu a hůlka vzduch. Nástroje se označí vyrytím příslušných pečetí nebo run a zasvětí se příslušnému prvku: dýka plameni svíčky, pentagram soli, pohár vodě a hůlka kadidlu. Čaroděj se poté obrací na příslušnou bohyni nebo boha, kterého vzývá.
Tolik tedy k úvodním pojmům. Nyní můj názor. Já osobně věřím v magii a velmi se o ni zajímám. Ačkoliv souhlasím s původním názorem, že magie je ve své podstatě neutrální a záleží na člověku, jak ji využije, přece jen jsem stoupencem bílé magie. Je třeba si uvědomit, že znalý člověk může sice magii použít k negativním účelům, ale podle vesmírných zákonů se mu to několikanásobně vrátí. Není to však nic divného. I tak posvátný symbol, jakým je bezpochyby křesťanský kříž, se může změnit v nástroj zla jeho pouhým obrácením.
Je bohužel smutné, že mnoha lidem při zaslechnutí slova "magie" naskočí husí kůže a už si představují lidské oběti, vzývání Satana, divoké orgie apod. Proti tomuto je třeba bojovat. V neopohanství se nikdy neobětují krvavé oběti, protože by toto bylo porušení základního motta hnutí Wiccan Rede, které přijalo celé neopohanství: "Pokud nikomu neublížíš, dělej si, co chceš.", což je velice podobné naší ústavě. Z této základní myšlenky dále vyplývá, že magie se nesmí používat proti jiným lidem a jiným objektům. Za dobré je považováno pouze konání dobra (jako je třeba léčení). Někteří konzervativní členové tohoto hnutí tvrdí, že se toto vztahuje i na čaroděje a mágy, kteří na nás poslali např. kletbu. Zbytek (a těch je většina) však tvrdí, že na toho, kdo nám ubližuje, je možno jeho vlastní zlobu odmrštit zpět (jako názorný příklad lze uvést, že první skupina navrhuje vytvořit neutralizující štít, na kterém by se kletba neškodně rozplynula; zbytek zase navrhuje zrcadlovou plochu, od které by se kletba odrazila zpět na jejího autora). Já sám se řadím ke druhé skupině.
Dalším bludem je vzývání Satana. Neopohané ďábla vůbec neuznávají jako člena přírody, proto ho také neuctívají (co není, to se nemůže uctívat; celkem logické, že?). Tato fikce vznikla pravděpodobně jako reakce na uctívání rohatého boha, který spolu s bohyní-matkou, je nejuctívanější božstvo. Záleží na jednotlivých tradicích uctívání (např. alexandrijská, gardneriánská, keltská, fairy apod.), koho uctívají, ale bohyně se obecně považuje za vyšší mocnost. Mne nejvíce zajímá severská tradice a tu také vyznávám (viz stránky o runách).
Říká-li někdo, že se na obřadech provozují sexuální orgie, může mít i pravdu. Neopohanství považuje sex nikoliv za hřích, ale za dar. Proto je při některých obřadech provozován tzv. velký rituál, což je rituální faktická či fiktivní soulož nejvyšší kněžky a nejvyššího kněze. Faktickou snad popisovat nemusím a fiktivní probíhá ponořením dýky, kterou drží kněz, do poháru s vodou, který drží kněžka.
Další omyl je znak pentagramu, který se mylně označuje jako symbol zla. Kritikové bohužel přehlédli, že satanisté používají pentagram s kozí hlavou uprostřed a ještě ke všemu vzhůru nohama.
Posledním z řady omylů, který se často uvádí, je fakt, který s magií souvisí jen okrajově. Jedna se o symbol svastiky, který užívali nacisté. Tento symbol však vůbec není symbolem zla. Adolf Hitler si ho "vypůjčil" z norské mytologie, kde náležel Matce Zemi a byl rovněž znakem kladiva boha Thóra. Mezi okultisty se povídá, že Hitlerův pád způsobili právě oba bohové. Je-li tomu tak, pak si myslím, že poněkud pozdě, ale přece.
Co říci na závěr? Moderní magie má podle mého názoru mnohé nabídnout a v "konkurenci" tradičních náboženství, jako je křesťanství, buddhismus, islám apod., směle obstojí. Na rozdíl od těchto svých "konkurentů" totiž neopohanství nezatracuje ostatní náboženství, ani nehlásá svou jedinečnost. Je pouze hnutím, které usiluje o splynutí člověka s přírodou a pomáhá mu ji poznat. Na úplný závěr této práce mi dovolte dvě poznámky, které mě na neopohanství zaujaly a o kterých si myslím, že by mohly zajímat i vás:
  1. Při narození dítěte uspořádají jeho rodiče obřad zvaný wiccaning. Je to obdoba křesťanského křtu, při které je dítěti dáno nové jméno. Toto jméno si dítě v dospělosti může nechat nebo ho může změnit. Tento "křest" (narozdíl od křesťanství) dítě nezavazuje k žádné víře. Je ponecháno čistě na něm, v co bude věřit. Kmotrem dítěte se může stát i osoba stojící mimo neopohanství.
  2. Nám dobře známou teorii Gaia nejvíce ovlivnil britský odborník na plynovou chromatografii James Lovelock. Celkově lze teorii Gaia shrnout asi takto: Lidstvo je součástí komplexního biosférického systému. Život na Zemi se nevyvinul proto, že zde byly příhodné podmínky, ale protože tyto podmínky vytvořila Gaia. Gaia se tyto podmínky snaží udržet, ovšem člověk toto úsilí celkem úspěšně maří. Pakliže se však lidstvo nevzpamatuje a nenechá svého drancování přírody, Gaia obnoví přirozený stav věcí, ovšem za cenu likvidace původce těchto škod - člověka.
V neopohanství se tato teorie označuje Gaea a rozvinul ji zakladatel Církve všech světůOtter Zell. Zell popisuje, že se mu Země, jako jedno obrovské společenství, zjevila ve snu ze dne 6. září 1970. Zell tento organismus nazval Terrebia a 11. září 1970 pronesl kázání na téma: Theageneze: zrození bohyně. Po korespondenci s Lovelockem Zell přejmenoval Terrebii na Gaeu. V neopohanství Gaea představuje bohyni, která slouží lidstvu a zároveň lidstvo slouží jí. Jako vrchol této koexistence, tzv. bod omega, nastane stav, kdy veškeré organismy na Zemi a Gaea splynou do telepatické jednoty. Tento stav však ohrožuje sám člověk, proto se ho Gaea snaží dosáhnout cestou sucha, hladomorů, záplav apod. Neopohané, často zastoupení v ekologických hnutích, se snaží o nastolení ekologické rovnováhy, neboť jen tak můžeme dosáhnout nejvyššího bodu existence, bodu omega. Zdali se tak stane, je ovšem otázkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martin martin | E-mail | Web | 27. února 2008 v 10:08 | Reagovat

Vážený autore. Náhodou jsem si přečetl Váš text o magii a nemohu souhlasit, co popisujete není magie ale kouzlení. Magie je něco mnohem více zaškatulkovanějšího. A nemusíme chodit do světa, magie se stala osudnou např. herec Petru Čepek zahrál ve filmu Lekce Faust udajného Fausta, ovšem ďábla tam vyvolal podle Magia Inaturalis, kterou napsal Faust. Čepek zemřel puze proto že nedodržel ve filmu kruh, bičem šlehal mimo něj. To ho stálo život. To je magie. S pozdravem Martin J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama