Karel Weinfurter III. část

4. listopadu 2007 v 21:38 |  Měsíc Karla Weinfurtera

Brzy, prakticky ihned po jeho odjezdu, začali někteří členové spolku šířit Bruntonovo učení po svém, možná v podvědomé snaze vymanit se z tvrdých pravidel spolku a povinnosti praktikovat mystická cvičení podle Ohnivého keře. Weinfurter konečně zavětřil a nechal tyto snahy pranýřovat na valné hromadě. Vystihl totiž nebezpečí, které by mohlo spolek rozklížit tak, jak to ve svém životě už mnohokrát pozoroval a zažil u sdružení jiných. Koneckonců byl v právu - v samotných zásadách spolku byl zákaz propagovat či praktikovat učení jiná.

..pokračování kvůli úpravě pod clickem na Celý článek..♥

Přesto došlo ve spolku k nesouladu, následně ke změnám ve výboru a poté k odchodu nespokojenců. Nutno říci, že mezi nimi byli mnozí důležití členové: krom knihovníka Hoznourka také jednatel František Jirásek s manželkou Mary, kteří přispívali do časopisu, stejně jako Arnošt Čapek a bratr Weinfurterovi naopak věrného Otakara Čapka. Někteří odešli sami, někteří zůstali v Psyché, ale s odpadlíky se stýkali, začali o Weinfurterovi trousit pomluvy, až je on sám musel ze spolku vyhodit. Zrada těchto bruntonovců byla pro chod spolku Psyché osudovou ranou, neboť mnozí byli v zodpovědných funkcích, anebo byli pokročilí mystici, kteří učení brali poctivě, nezávisle studovali a obohacovali tak spolek svou vlastní zkušeností. Pozapomněli však, na čem vyrostli a začali mít pocit, že svého učitele přerostli. Weinfurter sám pak začal nacházet omyly a nedostatky v Bruntonových knihách, které, zdá se, nebyly účelové, ale týkaly se opravdu základů mystické nauky a Weinfurterových celoživotních zkušeností. Tak například Bruntonovi vadí "telepatie a jiné podobné schopnosti, které jsou odvislé od spojení s jakousi univerzální nebo světovou Duší". Kritikou magie popíral Weinfurterovu celoživotní zkušenost a praxi, jakož i prakticky polovinu jeho díla a okultního zkoumání (neboť počátky Weinfurtera lze spojit s počátky našich hermetiků, což byli poctiví badatelé, hodnotu jejichž díla už prověřil čas). Jako magii hodnotil Brunton také takzvané "užívání myšlenkových sil", tedy učení Mulfordovo. Weinfurterovi naopak vadil pojem "světová Duše", kterým se i Brunton odchýlil od svých indických učitelů, neboť je to pojem "čistě západní a žádný indický Mistr ani jiný spisovatel tohoto pojmu nezná". Zásadní však bylo, že Brunton nepotřeboval pojem Boha, který je pro křesťanského mystika podstatou. Brunton navíc svým českým obdivovatelům zamlčel Maharišiho díla, a při pátrání po tomto Bruntonově zdroji se zjistilo, že anglický žák učení velkého Inda - ve snaze zpřístupnit ho západu - přejal poněkud "po svém", a tak Weinfurter dílo východního Mudrce sám přeložil a předložil českým čtenářům. Překlad se českým bruntonovcům nelíbil hlavně pro Weinfurterovi poznámky k němu, to ale netušili, že Brunton sám se od Maharišiho již počínal odklánět a formoval svůj vlastní "mentalismus".

Třetí - základní Bruntonovu knihu - Tajnou stezku vydal Weinfurter také s jistými potížemi finančními, neboť angličtí majitelé autorských práv chtěli již třikrát větší sumu než obvykle a také kvůli krizi byli vyšší náklady pro její tuzemské vydání. Docházelo tak k paradoxním jevům, kdy jedno a totéž číslo časopisu Psyché tepe Bruntonovy sektáře a na jiné stránce zároveň propaguje jeho knihy, neboť vydavatel velmi potřeboval, aby se dobře prodávaly. Situace se vyhrotila v otevřené nepřátelství a napadání z obou stran, až Weinfurter napsal: "Máme nyní v Praze sektáře, kteří vyhlašují Angličana P. Bruntona za spasitele světa a kteří nepřestávají vydávati letáky proti naší mystice a mé osobě. Před těmi varuji každého mystika i nemystika, protože nebezpečně agitují mezi našimi členy i nečleny a namlouvají jim, že je nejvyšší čas, přistoupiti k nim a uvěřiti falešným naukám jejich učitele. Běda těm, kdo se dají nebo dali obelstít satanskými vlivy, které tu v pozadí hrají hlavní úlohu. Náš spolek nyní vydává leták, ve kterém je odhalena pravá tvář P.Bruntona a i příčiny, které vedly mne a naše žáky, abychom naprosto odmítli jeho nauky, které nejsou ani jeho, nýbrž Mudrce Maharišiho, ale zkomoleny k nepoznání. P.Brunton zapřel nám jen proto spisy Maharišiho, abychom jeho považovali za Mistra a nikoliv Světce z Arunačaly." (Psyché roč. XVII., č. 3, březen 1940). Silná slova, která byla sebeobranou proti hrozící katastrofě, v zásadě však poctivému Bruntonovi ublížila, i když nesrovnatelně méně, než aktivity jeho obdivovatelů ublížily Psyché. Při šířce a záběru Weinfurterových zájmů v ezoterní oblasti nebylo by, pravda, pro kohokoliv problémem vytrhnouti odstavec z některého jeho díla a pranýřovat ho za něj. Je však zapotřebí si uvědomit, že jde o celoživotní zkoumání badatele, dvacet let publikování a více než pět desítek děl na různá témata, která také vydával v různých etapách svého vlastního vývoje. Z uvedených zásadních rozmíšek je však patrno, že jejich původcem nebyl vždy jen Weinfurter, ale ti, kterým vadil, kdo ho napadali, či mu chtěli způsobit škody jako první. Každopádně událost s Bruntonem navrátila Weinfurtera od Východu k mystikům křesťanským, což je dobře, neboť krom toho, že byli jeho hlavním životním tématem, jejich znovuobjevení a zpřístupnění českým zájemcům bude mít už navždy velký význam.

Odchod mystika
Nesváry mezi členy byl spolek postižen až do roku 1940, kdy byl zakázán nacisty, stejně jako časopis Psyché. Na celou událost měla vliv osobnost velmi sporná - trojnásobný doktor, teolog a magik, okultista, publicista, člověk nesmírně inteligentní a nadaný v mnoha směrech, ale také aktivní fašista a homosexuální černá ovce rodiny - Jiří Arvéd Smíchovský. Jak vypráví jeden z pamětníků, Weinfurter ho do spolku Psyché přivedl coby nováčka, představil ho jako svého tajemníka a ihned ho posadil vedle sebe do čela stolu. Nadšen Smíchovského znalostmi z okultních oborů mu Weinfurter bezmezně uvěřil a zasvětil ho do mnoha spolkových i svých osobních záležitostí, a dal mu tak nad sebou moc, o které netušil jak snadno a osudově bude zneužita. Smíchovský měl totiž jako tajný agent gestapa za úkol dohlížet na všemožná okultní sdružení, a Psyché mu posloužilo jako dobrý příklad jeho vzorné spolupráce s nacisty. Smíchovský sám skončil ve vězení mnohokrát - už za nacistů, a později znovu za komunistů, neboť to jako agent táhl na všechny strany a s kým se dalo - včetně STB. Udával, uplácel, zapíral a přiznával. Jako černý magie se pak zaprodal Satanovi a ten si ho nakonec vyzvedl až v roce 1951 z komunistického vězení. Každopádně Weinfurter byl jen jedním z mnoha, kterým pomohl do vězení nebo na věčnost.

Poté, co Smíchovský Weinfurtera udal, byl předseda i další činovníci spolku zatčeni, jejich spolková i Weinfurterova osobní knihovna zabavena a spolek úředně rozpuštěn. Weinfurter byl uvězněn na tři měsíce a ve věku třiasedmdesáti let všelijak fyzicky trápen a ponižován. Musel například drhnout záchody a prochladlé vězeňské chodby přičemž dostal zápal plic, se kterým byl propuštěn domů. Nechme zavzpomínat jeho manželku Boženu: "Začal pak slábnout, takže jsem mu upravila lůžko v jeho pracovně, kde se nejraději zdržoval. Tam jsem si také dala ke spaní pohovku, abych byla nemocnému stále po ruce. Ale neztěžoval mi nikdy mou povinnost ošetřovati ho. Jeho nezměrná trpělivost byla mnohým jeho žákům vzorem a pomáhala jim poměrně klidně přecházeti přes všechna utrpení, kterých za vlády nacistů byl jen málokdo ušetřen. V jeho nemoci zjevila se mu Matka Boží a slíbila mu, že v březnu bude již svého utrpení zbaven."

Karel Weinfurter zemřel dne 14. března 1942 v 15 hodin, na následky nachlazení ve vězení.

Psyché po Weinfurterovi
Světlo mystiky za roků nacismu nestačilo vychladnout. Již v roce osvobození, a sice v říjnu 1945 svolala Božena Weinfurterová do pracovny zesnulého předsedy poradu předních pracovníků mystického hnutí a ještě téhož podzimu byl spolek obnoven. Jeho předsedou se stal Weinfurterův věrný přítel a spolupracovník Dr.Ing.Dr. Otakar Čapek. Krom toho, že si Boženu Weinfurterovou vzal za manželku, byl důstojným pokračovatelem svého předchůdce a napsal také několik vynikajících knih (Ježíš Kristus ve světle mystiky, Proč se znovuzrozujeme, Encyklopedie okultismu, mystiky a všech tajných nauk aj). Některé Weinfurterovi knihy tak začaly být vydávány znovu, začal opět vycházet i časopis Psyché. Po válečných rocích byl po duchovním povzbuzení velký hlad nejen mezi mystiky, a tak byl obrovský zájem i o obnovené přednášky spolku. Čapek byl vynikající hlavně tím, že - byť šíře jeho zájmu byla rovněž široká - veřejně se zabýval hlavně šířením mystiky a pomohl tak jejímu zprůhlednění novým zájemcům, anebo těm, kteří neprošli s Weinfurterem celou cestu vývoje od okultismu a nebyli tedy schopni pojmout celé spektrum jeho učení a návodů. Bohužel toto období bylo - rovněž násilně - ukončeno nástupem komunismu v roce 1948.

Weinfurterova osobnost
Že se "na Weinfurtera" chodilo, to není přehnané tvrzení. Jeho popularita přesáhla hranice naší země a to jako důsledek vytrvalé a důkladné práce v oboru, kterým velká část společnosti tehdy žila. Weinfurter si skutečně své životní téma prožil a vrchol duchovních nauk v mystice vyzkoušel na sobě samém. Měl tedy to "své jasno", které mu nemohl nikdo vzít. Z toho důvodu působil sebejistě, a to samo o sobě je dráždivá, pro někoho odpuzující, pro jiné magnetická vlastnost. Na druhou stranu se od počátku sám až úzkostlivě bránil tomu, být považován za guru, což bylo nebezpečí, které mu v době jeho největší popularity hrozilo. V čem tedy spočívalo jeho charisma? Weinfurter byl velmi vysoké postavy, jeho obrýlený zjev k tomu dodával pocit důvěryhodnosti "ctihodného pana učitele". Ke své postavě měl neadekvátně slabý hlas, který si paradoxně vynucoval soustředěné naslouchání. Podle pamětníků na veřejnosti neprojevoval ani špetku humoru, známky po ní není ani v jeho knihách.

Měl však i jiné zájmy, než jen okultismus; je například známo, že od mládí až do doby své dospělosti sbíral hmyz. Díky tomu dokonce sepsal v češtině chybějící odbornou publikaci o mikroskopické technice, používanou pak ve školství. Málo se také ví, že ho zajímala i hudba. Veřejně se tím nikde nechlubil, ale učil se například hrát na příčnou flétnu. Rozhodně největší devízou bylo jeho mimořádné jazykové vybavení. Zmíněný způsob, jakým překládal z originálu na schůzích spolku Psyché, byl také způsobem, jakým psal knihy. Jak dosvědčila manželka a zároveň písařka většiny jeho děl, Weinfurter chodil po místnosti a věty diktoval, jako by jim naslouchal odkudsi shůry, anebo takto překládal do českého jazyka a k překladům hned doplňoval poznámky a vysvětlivky, mnohdy zajímavější, než samotný původní text. Často v takové rychlosti, že je nebylo možné stačit ani psát. Paní Božena se skutečně naklapala miliónů písmen, ale například při překladech nebo životopisech mystiků prý mívala pocit, že k ní mluví dotyčné osobnosti samy odkudsi shůry. Stejným způsobem Weinfurter mluvil i při přednáškách na veřejnosti: věcně, s vysvětlováním srozumitelným i laikovi, zároveň však s nekompromisností a zaujetím, které bralo dech. Čtenáři často říkají, že jim samotné čtení jeho knih přináší potěchu a duchovní zklidnění, podobně jako u knih jiných duchovních osobností. To bylo možné jen díky tomu, že byl své věci oddán duší i tělem, a mystika a duchovní nauky byli skutečnou součástí jeho osobnosti.

Význam Weinfurtera a jeho odkaz dnešku
Spolek Psyché byl obnoven i po roce 1990. Po jistou dobu vycházel opět časopis Psyché, dnes už jen coby interní věstník spolku. Důležitým počinem bylo vydání několika základních Weinfurterových děl, za což patří dík zvláště manželům Vítovským. Spolek prošel několika fázemi vývoje a v současné době se pravidelně schází jen několik jeho členů. Stejně jako Weinfurter sám odmítal stát se uctívaným guru, ani dnešní mystici ho neberou nikterak dogmaticky - s vědomím, že doba a poznání pokročili však ve světle jeho mystické nauky pracují dál na svém duchovním růstu. Vydávání jeho knih se pak chopili i jiní, a tak jsou dnes zájemcům dostupné alespoň některé z nich.

Karel Weinfurter bude už navždycky patřit k pionýrům novodobého poznávání duchovních nauk. Jako literát českému čtenáři zprostředkoval řadu neznámých či nedostupných děl, seznámil veřejnost s řadou duchovních osobností, a tajnými řády a společnostmi, odhaloval skrytý smysl jejich učení. Jako spiritista, okultista, člen několika řádů a nakonec horlivě pracující mystik poznal a na sobě vyzkoušel nebezpečí, která člověka na této cestě mohou potkat, podrobně je popsal a důrazně před nimi varoval.

Jeho zásluha na odhalení odvěkých mystických pravd, pochopení mystiky a její rozvoj u nás je nezměrná. V roli šéfa spolku i autora naučných knih úpěnlivě, až nekompromisně dbal na praktickou stránku duchovního směřování člověka, neboť věděl, že pouhé teoretizování uspokojí maximálně intelektuální zájem, ale nemá valného významu pro duchovní vývoj člověka. Sám v tom projevil vysoké osobní zaujetí a oddanost, a tato výzva k vyšším cílům zůstává platná dodnes - pro jeho obdivovatele, stejně jako pro jeho odpůrce.

Dějiny české mystiky
Poutavé a poučné líčení o začátcích mystiky a jógy v českých zemích koncem 19. a začátkem 20. století, o pracném hledání cesty a mistra v době, kdy nebyla potřebná literatura ani vedení.



Zažehnutí plamene mystiky v naší zemi je spjato především s osobou Karla Weinfurtera, protagonisty první části třídílného cyklu Dějiny české mystiky. Přestože byl ve své době populární postavou nejen v okruhu alternativních duchovědních bádání, bylo až dosud o jeho životě poměrně málo informací, zkreslených navíc nejrůznějšími deziformacemi, ale často i vědomě a záměrně šířenými pomluvami či historkami blížícími se legendám. Jeho knihy vycházejí nejen u nás, ale v překladech i za hranicemi naší země dodnes. Nejen svým zásadním dílem Ohnivým keřem, ale i mnoha dalšími se tak řadí ke světovým jménům alternativních duchovních oborů.


Skrze knihy Karla Weinfurtera a jeho spolek Psyché začínali s mystikou osobnosti jako Otakar Čapek, František Drtikol, Jaroslav Kočí, František Bardon, Rudolf W. Hynek, Jiří Scheufler či Květoslav Minařík, jeho působením se k nám dostala jména jako Paul Brunton či Ramana Maháriši, na která navázala většina soudobých propagátorů těchto směrů, ať to byl zesnulý Eduard Tomáš či stále aktivně působící Jiří Vacek, díky Weinfurterovi se vzedmula vlna zájmu o mystiku i v řadách katolické církve. Osudů Weinfurterova přímého pokračovatele Otakara Čapka, spolku Psyché a dalších událostí si všimne část druhá, která přinese také podrobnou dokumentaci a ukázky z méně známé Weinfurterovy tvorby.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama