Říjen 2007

Dny Valhaly Františka Novotného

19. října 2007 v 16:00 | Elie Chatte |  Čtenářský deník
František Novotný:
Dlouhý den Valhaly
Další den Valhaly (odpoledne, dopoledne)
Konečný den Valhaly
Máte radi fantasty, germánskou mytologii, I- ting a Kabalu? To vše najdete ve vynikajíci
trilogii Františka Novotného. Jeho příběh jest rozdvojený mezi dva světy podsvětí Valhaly,
svět germánských bohů a Midgard, svět lidí. Každá trilogie obsahuje dvě části.
Sesbírat je všechny je poměrně náročné, proto alespoň stručně uvedu obsah každé trilógie.
Dlouhý den Valhaly
Část I
Ani poté, co byli Ragnarökem svrženi do podsvětí, nepřestávají nordičtí bohové válčit mezi sebou. Vládce Valhaly a otec všech bohů Ódin je v tomto boji čím dál tím více ohrožován Súrtem, pánem ohnivého Múspellu, a proto připraví padlého reka Sigurda o kouzelný prsten, který otevírá cestu na zemský povrch. Může pak po dlouhých staletích vyslat na Zemi své dcery valkýry, aby mu přivedly další padlé reky, jež dotykem zázračného oštěpu Gungni promění v nové obránce svého hradu. Jenže se píše rok 1917 a jeho dcery mu mohou přivádět sestřelené stíhací piloty i s jejich létajícími stroji, novodobé rytíře vzduchu, kteří nemusejí čekat na útoky Sůrtových okřídlených draků na hradbách Valhaly, ale mohou proti nim startovat do pekelných vzdušných bitev.
Část II
Nejen Súrt a jeho draci, ale i záhadní vetřelci trápí vládce Valhaly. Jak se ukáže, jsou to nacisté, kteří uzavřeli s pánem ohnivého Múspellu smlouvu o vzájemné pomoci. Napřed armáda mrtvých vojáků Wehrmachtu pomůže Súrtovi dobýt Valhalu, a pak Súrt otevře této armádě nekromantů cestu na Zemi, aby zvrátila průběh 2. světové války. Valkýra Reginleif, nejkrásnější a nectižádostivější z Ódinových dcer, jež po spolknutí dračího srdce ovládá čas, si uvědomí, že nová situace hraje do jejích plánů. Zradí Ódina a v nové tvářnosti démona učiní ze Súrta nástroj své bezbřehé touhy po moci. Využije pilota von Gallwitze, který je klíčovou figurou Dvojného kouzla, aby otevřel bránu na Zemi, takže jedinou nadějí mnoha světů se stává malý chlapec, podpořený sebeobětováním otce bohů Ódina. Tato kniha uzavírá úvodní díl monumentální trilogie o eddických světech. Následující svazky pojednávají hlavně o našem světě, nejen o tom, jaký byl a je, ale hlavně o tom, jaký být mohl.
Další den Valhaly
Dopoledne
25 let poté, co byl nad západní frontou sestřelen, se německý pilot von Gallwitz vrátil - jako Dveřník, aby umožnil nacistům nasadit tajnou magickou zbraň. Z trosek západní civilizace vyvstává obludný nacistický svět, kde místo fyzikálních zákonů vládne magie. Magii musí při boji využívat i skupina vědců, kteří jsou podle Rooseveltova plánu jedinou nadějí lidstva. Za pomoci magického stroje Kabaly hledají muže, jenž by Bránu mezi světy nastavil obráceným směrem a učinil z vlády nacistických nekromantů a podsvětních démonů jenom noční můru. Možná je tím vyvoleným převychovaný český chlapec, který zdědil von Gallwizův meč...
Odpoledne
Severské ságy končí Ragnarokem, Soumrakem bohů, při němž Súrt, Pán ohnivého Múspelu, zničí božské Ásy a Ódinův bájný hrad Valhalu stráví plameny. Co když to ale není pravda? Co když se ohnivý Múspel a mlžný Niflheim i s Valhalou jenom propadl do zásvětí, stal se uzavřenou bublinou v časoprostorovém kontinuu, jedním z korálků na náhrdelníku světů, a boj mezi Súrtem a Ódinem stále zuří? A to za pomoci padlých pilotů z l. světové války, jež valkýry svážejí do Valhaly, aby i po smrti bojovali se Súrtovými draky? Mágové z tajné lóže Thule, kteří vychovali Hitlera, znají tajemství, jak proniknout do podsvětí Valhaly a přimět Súrta, aby jim pomohl zvrátit neblahý průběh 2. světové války.
Konečný den Valhaly
Chlapec s mečem
V prvním svazku Konečného dne Valhaly s podtitulem Chlapec a meč se pomalu uzavírá trilogie o paralelním světě, v němž nacisté pomocí černé magie vyhráli druhou světovou válku a vytvořili nekromantickou říši. Děj se soustřeďuje na postavu malého chlapce Franze, jejímž prostřednictvím autor odpovídá na otázku, jak by mohlo probíhat jeho dětství, kdyby skutečně zvítězil Hitler a Československo se stalo jeho kořistí a nikoli Stalinovou. S adoptivními německými rodiči osídlí dobytý Východ a je přinucen, aby v sídelním městě Asgardu, které říšský kancléř Heydrich vybudoval na troskách dobytého Stalingradu, vstoupil do napoly, školy pro nacistickou elitu. Aniž by o to stál, proniká jako Schwertmann do největšího tajemství nekronacistické říše, do principu Dvojného kouzla, jež nekronacistům přineslo vládu nad světem, a pronásledují ho pochybnosti, zda je tím, o němž slovanští otroci věří, že je předurčen, aby jejich moc zlomil, nebo jenom volavkou, kterou Reginleif, nyní uctívaná jako Uns´re Frau, vyslala, aby odzbrojila jedinou svobodnou enklávu na posvátném kontinentu Mu, kam hrdina nakonec doputuje.
Mezi světy
V závěrečném svazku trilogie se Franz von Karst zvaný Schwertmann setkává nejen s postavami předchozích dílů a severskými bohy, ale také s láskou, ať už čistou nebo poskvrněnou. Též vstupuje do jiných světů, kam ho doprovází i Skuld Budoucnost, aby mu pomohla splnit jeho osudový úkol. Pro milovníky Temné věže Stephena Kinga pak kniha přináší bonus navíc a spolu s překvapujícím závěrem činí z celé trilogie svého druhu metatext, který si nepřestává pohrávat s otázkou, co je skutečná a co virtuální realita. Závěrečný svazek dokládá, že o Dvojném kouzlu se v trilogii nejen píše, ale že ona sama "dvojným kouzlem" autora je.

Projekty AU

16. října 2007 v 17:40 | Hedvik Segon |  Novinky

Papus - díla (recenze)

13. října 2007 v 10:07 | Alexis Cohen, Elie Chatte |  Měsíc Gérarda Encausse (Papus)

Papus: Základy praktické magie

Vydalo nakladatelství Volvox Globator v Praze, 1996. Cca 400 stran s několika pérovkami a tabulkami. Skutečné jméno autorovo je Gérard Encausse a kdysi se pyšnil titulem MUDr. Překlad pořídil Miloš Maixner. První vydání vyšlo ve Francii v r. 1905. Doslovem opatřil velekněz současné české magie prof. Nakonečný.
Konečně se nám dostává do rukou jedno z klasických děl světové okultní literatury. Autor vzešlý z teosofických kruhů nás na značné rozloze textu přesvědčuje o omezenosti materialistického chápání světa a zasvěcuje do idejí magického světonázoru. Tolik mi bylo jasno i při pouhém prolistování této knihy, hemžící se výrazy jako fluid nebo astrální bytost. Je nutno si uvědomit, že na rozdíl od současnosti, kdy hypotézy šarlatánů a blouznivců vycházejí z poznatků víceméně moderních, Papus budoval své dílo na omezených znalostech dobových. Místo o bílkovinách tedy hovoří spíše o dusíku, ve fyzikálních úvahách nemusí zápolit s poznatky kvantovými a nukleárními atp. Na druhé straně je obdivuhodné, že systematicky popisuje všechny hlavní způsoby, které jsou i dnes používány k tomu, aby se člověk vymanil z okovů rozumu - rozebíráno je vegetariánství, fakíři a joga, meditace, psychometrie (jasnovidné poznávání historie různých předmětů), telepatie, zrcadla, křišťálové koule, magnetismus a mesmerizace, talismany, astrologie, vzácné kameny a j. Papusova kniha je tedy i po letech vynikající pomůckou každému, kdo by si chtěl přivydělat nějakou tu korunu sepsáním alternativního díla léčitelského nebo čarodějného.
Finis coronat opus. Na straně 394 začíná magický slovníček, který je pod čarou okomentován takto (a v celém textu patrně nijak jinak):
V této poslední části uvádím malé ukázky z různých starých magicko-botanických děl, která dodnes tvoří podklad moderní farmacie. Laskavý čtenář si sám udělá úsudek o pravé hodnotě zde obsažených pokynů.
(Předpokládejme, že autor neměl v úmyslu zesměšnit svoje vlastní dílo, a podívejme se na pár doslovně převzatých ukázek:)
Blín. Jeho šťáva rozruší stříbrnou misku, do které ji vlijeme. Smíšená s krví mladého zajíce a dána do jeho kůže shromáždí všechny zajíce okolo místa, kam ji položíme.
Ďábel. Aby spící osoba viděla ďábla, vezměte krev dudka a potřete jí obličej. Bude snít, že všichni ďábli jsou okolo ní.
Kozel. Smíchejte kozlí hnůj s pšeničnou moukou, nechte směs uschnout, roztlučte a ohřejte s olejem; pak si tím potřete předkožku ve chvíli koitu, a vaše žena bude jistě milovat jen vás.
Vlaštovičník. Nošen na těle se srdcem krtka je dobrý proti nepřátelům a pomáhá ve sporech a soudech. Vložíte-li jej na hlavu nemocného a tento zpívá, zemře, pláče-li, zůstane naživu.
Kašel. Pověste pemzu na hrdlo dítěte, které má kašel, a bude ho zbaveno.
Pemza. Viz kašel. Dána oslu do ucha hned jej porazí.
Vlasy. Aby vlasy narostly, spalte včely, smíchejte jejich popel s myším trusem a nalijte na to do růžového oleje. Přidejte popel z kaštanů nebo bobů; a každá pleť, kterou tímto olejem potřete, poroste vlasy.
Žloutenka. Pijte každé ráno po osm dní na lačný žaludek pět malých kozích bobků v bílém víně.
Dodejme, že prof. Nakonečný se mezi řádky ve svém doslovu zmiňuje o tom, že něco je v Papusově díle dnes vnímáno archaicky. Bylo by skutečně zajímavé vědět, jak magie dnes pokročila a jak by se vyrovnala s různými kategorickými tvrzeními jednoho ze svých patronů.
Smějme se tedy nebo plakejme. Radujme se, že jsme se dočkali Papuse, nebo litujme naše lesy. Poučme se. Ti nejpoučenější pak mohou vyzkoušet výše uvedené receptury.
Papus: Kabala, Praktická kabala, kabala a magie, invokace
Toto dílo vydané nakladatelstvím Volvox Globator není překladem původní tvorby Papuse, nýbrž se jedná o přepracování Juliuse Nestlera přeložené do češtiny (Prof. Nestler, pražský znalec Kabaly Papusovo dílo přeložil do němčiny). Najdete v něm píspěvky Papuse, dopisy Eliphase Leviho jeho žákovi M.Montantovi, Sédirovy poznámky, Pojednání o sefirách podle Stanislase de Guaity, přednášky hraběte Karla zu Leiningen, pojednání A.C. Saira, komentář od Šimona bar Jochaje.
Pokud si představujete, že Vás toto dílo krok po kroku zasvětí do tajemství kabaly nebo snad dokonce, že se jedná o její učebnici, hluboce se mýlite. Dílo představuje soubor zajímavých textů o kabale s úvodem, který i začátečnika srozumitelně zasvětí do pramenů o kabale. Nejedná se o kuchařku, je potřeba kombinovat různé texty, aby se člověk něčemu naučil. Je nutné použití jisté vynálezavosti, aby se dílo mohlo stát jakýmsi základním kamenem pro začátečníka.
Neodradil-li Vás předchozí odstavec, na str. 94 najdete návod jak studovat kabalu. Dovíte se, že nejdříve musíte pochopit 10 sefir, tedy nejlépe podívat se obecně na včechny texty se k nim vztahující. Umíte-li nakreslit strom života včetně vztahů mezi sefirami a pochopitelně i jejich názvy a zejména význam na Božská zjevení (pozor, nedá se naučit jako cizí jazyk), je na čase pochopit deset sefir ve vztahu k božským zjevením, což dá práce ještě více. To jsme teprve u bodu jedna.
Poté je potřeba pochopit 22 písmen hebrejské abecedy, jejich jména, čísla a hieroglify. Zvládnete-li toto paměťové cvičení, je čas naučit se Boží jména na sefiry vázané, tvořící duši sefir, jež je slovy autora nutno chápat jako "Božské síly".
Bez shora uvedeného se ani nepokoušejte studovat Knihu stvoření , která je klíčem k životnímu zákonu Sefer jecira. Po jejím přečtení snad již alespoň trochu porozumíte gematrií (záměna slov), notarikonu (význam písmen slova jako zkratkám) a temuře (umění záměny a kombinace slov).
"Toto předběžné studium" je nutné aby adept vůbec porozuměl Zoharu, tedy knize o tajemstvích budování Univerza pomocí nebeského člověka, a o konstituci Adama Kadmova.
Zvládli jste již všechno? Nastala pravá chvíle pro studium textů Eliphase Léviho, Luise Michela de Figanieres a Stanislava de Guanity. Teprve teď by jste měli dospět k poznáni, proč bylo studium Kabaly považováno za jedno z nejušlechtilejších zaměstnání lidského intelektu.
Pokud jste dočetli až sem, je potřeba se zamyslet, zda Vám studium kabaly vůbe c stojí za všechnu tu námahu. Vím ještě existuje jiná mnohem lehčí cesta ala Hollywood, protože mezi filmovými hviezdami je in studovat kabalu, ale to s Papusem nemá nic společného.

Papus - data a jiné

9. října 2007 v 20:17 | Tyky Tan Junior |  Měsíc Gérarda Encausse (Papus)
    
 dr. Gérard Encausse - Papus
1865 Španělsko - 1916
 
Narodil se francouzskému otci a španělské matce. Odstěhoval se do Paříže, kde se stal po nějaké době doktorem. Encausse, kterému byla uděleno přízvisko Papus podle jména ducha Nyctameron d ' Apollonius de Tyane . Byl brán jako zázračný pracovník. Inspiroval mnoho vědců. Jemu dluží za nápady v Saint-Yves d '
Alveydre, Wronski a obzvláště v Eliphas Lévi a Fabre d ' Olivet. Martiniste příkaz, vytvořený Papusem a Augustinem Chaboseau v roce 1891, má jeho jméno vzpomínku na Saint martinský den a s ním Martinese de Pasqually. V jeho oficiální recenzi,
Zahájení, založený Papusem v 1888, zvýšil jména
Stanislas de Guaita, Péladan, Charles Barlet, Matgioi, Marc Haven,
Paul Sédir, Albert de Rochas, Lucien Chamuel. Ale, přinejmenším to byla dlouhá doba pro jména Martinese de Pasqually, den svatého Martina, nebo
Willermoz je hodně citován tam než Fabrea d ' Olivet a
Eliphas Lévi.V První martinské pověsti byl Paul Adam,
Maurice Barrčs, Stanislas de Guaita, Victor-Emile Michelet a
Péladan.
Navíc to pomohlo organizovat skupinu kursů a
míření konferencí u snahy zjistit s výzkumníky hodnoty
západního esotericismu. To stalo se brzy kruh externí
Martinský příkaz, a, poté, co byl nazýván Ecole vyšší Libre
Hermetic věd, bral konečně jméno Hermetismus název
Věda. Věcí bylo hodně (přibližně tucet za měsíc),
a prozkoumaná témata šla od Cabaly k alchymii a Tarotu,
zatímco projíždíěli kolem historie hermetické filozofie. Papus, Sédir,
V-E Michelet, a A. Chaboseau se staly profesory.
Alchymickou sekci, řídil François Jollivet-Castellot, ten byl u
původu alchymistické společnosti Francie.
Toto obrovské hermetické hnutí, jehož byl Papus jeden z úřadujících srdcí,
je bez nějaké pochybnosti neoddělitelné od literatury Symbolist tohoto
času. Ačkoli sám směřoval více k
tajemství okultismu než k estetickému hledání Mallarmé
nebo Villiers ostrůvku-Adam.

Papus měl působivou literární výrobu,
Napsal díla jako KABALA
TAJNÁ VĚDA I.
Základy praktické magie
   Trochu jinak

Gérard Encausse - Papus
Byl hluboce ovlivněn myšlenkami filosofa Loise-Claude de Saint-Martina (1743-1803). Od vnuka jeho žáka, Henri Delaaga, získal před jeho smrtí chartu martinistického řádu a tento roku 1888 neveřejně a roku 1891 veřejně renovoval.
Zřídil dvanáctičlennou nejvyšší radu a sám byl zvolen velmistrem. Za svého duchovního mistra považoval Elifase Leviho a "mistra Philippa" - A.Niziera z Lyonu (1849-1905),thaumaturga, kterému ruský car propůjčil titul doktora medicíny.
Zabýval se i theosofií -roku 1887 byl přijat do paříšské theosofické lóže Isis. V Paříži roku 1897 zakládá "Hermetickou školu" z níž později vznikla slavná "Svobodná universita vysokých studií", kterou vedl. Tato škola udělovala po přísných písemných i ústních zkouškách diplomy pro různé obory hermetismu a kabaly. Tuto školu absoloval a později zde přednášel O. Griese.
   Nebo
Druhým Léviho žákem a také významným členem Kabalistického řádu růžového kříže byl lékař Gérard Encausse (1865-1916), jenž si dal jméno Papus. Jeho knihy na konci 19. století zpopularizovaly hermetismus v relativně širokých vrstvách a pomohly proslavit Paříž jako jeho centrum. Papus se spolu s de Guaitou a dalšími hermetiky té doby podílel na chodu škol, zaměřených na hermetické nauky, na nichž studovali i příslušníci silné české hermetické generace počátku minulého století. Z mnoha Papusových aktivit jsme již zmínili jeho zásluhu o rozšíření martinismu.
   Něco o knize základy praktické magie od Papuse 
Tato kniha byla napsaná v době, kdy se Evropa otvírala světu a pronikaly k nám jiné kultury a esoterické směry. Je to doba, kdy se lidé bavili různými salonními a spiritistickými pokusy. Gérard Encausse, pařížský mág a hypnotizér, pod pseudonymem Papus, z toho zřejmě moc velkou radost neměl. Papus vždy zastával čistou hermetickou vědu, což v jeho díle můžeme jasně vidět. Byl to velký člověk, který napsal celou řadu knih o magii a tím se zasadil o její pozdější vývoj. Jelikož toto dílo vznikalo na přelomu 19. a 20. století, nemůžeme od něj čekat moderní poučky, neboť v této době se pohled na magii teprv začínal formovat. Je pravda, že toto dílo je již překonané, ale najdeme v něm mnoho zajímavých a užitečných věcí. Na druhou stranu tato kniha není napsána tak, jako návod na automatickou pračku. Najdeme zde mnoho užitečných informací, ale jejich upotřebení nechává Papus na nás.

Opravdu úžasný je ale úvod a definice magie. Autor se v další kapitole zase pokouší popsat člověka, jako stroj, uvádí věci v souvislosti a zasvěcuje studenta do základních tajů analogie. Některé pasáže knihy jsou zde zdlouhavé, ale to autorovi můžeme s radostí prominout. Papus také ve své knize ukazuje na sebeovládání, askezi, avšak v některých pasážích je toto dílo již zaostalé a pokud chceme upotřebit poznatky zde dané, musíme si je přizpůsobit pomocí analogických principů. Je zde i určitá část věnovaná astrologii, avšak ta je pro dnešního laika jsou v ní některé části složitější na pochopení. V druhé části této knihy nalezneme mnoho poznatků ohledně magické pracovny, magických nástrojů a i různých praktik. Avšak knize, která se mi dostala do rukou, musím vytknout špatnou obrazovou přílohu - obrázky nejsou přímo u textu, ale uprostřed knihy všechny pohromadě a navíc některé informace (a to hlavně ty, které se nejvíc potřebují) jsou napsány malým psacím písmem, které se dá špatně přečíst.

Myslím, že toto dílo se již dnes nehodí pro začínající mágy, ale spíše pro ty, kteří chtějí srovnávat, porovnávat a doplňovat svoje myšlenky a poznatky. Jeho archaičnost nám nedovolí mnoho věcí v knize uvedených upotřebit v praxi a tak se na tuto knihu musíme dívat s nadhledem.
   Něco o Kabale od Papuse 
Každý filosof, ať se jmenoval Lullus, Spinoza nebo Leibniz, jakmile se přiblížil k nejvznešenějším ideím, jichž je lidský duch schopen, blížil se ke kabalistickým názorům; vždyť žádná z historických esoterních kultur se nám nezachovala v takové plnosti a nemluví k duši evropského, Starým a Novým zákonem vychovaného člověka tak srozumitelně, jako právě kabala. Tuto skutečnost nemohl pominout ani Papus - žák proslulého Eliphase Léviho, jeden z nejznámějších moderních mágů. V případě jeho "Kabaly" jde o jakýsi klíč k okultním tradicím Západu.

Zdroje

http://www.esoteric.mysteria.cz/papus.htm
http://magicalrevival.blog.cz/
http://en.wikipedia.org/wiki/Papus

a jiné

Papus - díla (rozepsané)

9. října 2007 v 18:57 | Alexis Cohen |  Měsíc Gérarda Encausse (Papus)

KABALA


Kniha Kabala (Papus)Každý filosof, ať se jmenoval Lullus, Spinoza nebo Leibniz, jakmile se přiblížil k nejvznešenějším ideím, jichž je lidský duch schopen, blížil se ke kabalistickým názorům; vždyť žádná z historických esoterních kultur se nám nezachovala v takové plnosti a nemluví k duši evropského, Starým a Novým zákonem vychovaného člověka tak srozumitelně, jako právě kabala. Tuto skutečnost nemohl pominout ani Papus - žák proslulého Eliphase Léviho, jeden z nejznámějších moderních mágů. V případě jeho "Kabaly" jde o jakýsi klíč k okultním tradicím Západu.

ZÁKLADY PRAKTICKÉ MAGIE (2. vydání)


Kniha Základy praktické magie (2. vydání) (Papus)Dnes již klasické dílo hermetických věd, literatury vztahující se k tajným učením o podstatě a příčinách věcí, určených pouze zasvěceným, mapuje danou oblast od základních pojmů, jakými je definice magie, přes teprie realizace až ke kapitolám zahrnujícím oblast adaptace, včetně problematiky soustředění, vyzařování, zmagnetování a vztahu mága a mikrokosmu a makrokosmu. Jde tedy o jakousi syntézu klasických pramenů o magii, operující na úrovni astrálního světa.
Zdroj: Seznam - zboží

Papus

9. října 2007 v 18:46 | Alexis Cohen |  Měsíc Gérarda Encausse (Papus)
dr. Gérard Encausse - Papus
1865 Španělsko - 1916
Gerard Encause - PapusByl hluboce ovlivněn myšlenkami filosofa Loise-Claude de Saint-Martina (1743-1803). Od vnuka jeho žáka, Henri Delaaga, získal před jeho smrtí chartu martinistického řádu a tento roku 1888 neveřejně a roku 1891 veřejně renovoval.
Zřídil dvanáctičlennou nejvyšší radu a sám byl zvolen velmistrem. Za svého duchovního mistra považoval Elifase Leviho a "mistra Philippa" - A.Niziera z Lyonu (1849-1905),thaumaturga, kterému ruský car propůjčil titul doktora medicíny.
Zabýval se i theosofií -roku 1887 byl přijat do paříšské theosofické lóže Isis. V Paříži roku 1897 zakládá "Hermetickou školu" z níž později vznikla slavná "Svobodná universita vysokých studií", kterou vedl. Tato škola udělovala po přísných písemných i ústních zkouškách diplomy pro různé obory hermetismu a kabaly. Tuto školu absoloval a později zde přednášel O. Griese.
Další obrázky:
Obrázek “http://conspira.server291.com/images/p/papus.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Dr. Gerard Encausse (PAPUS)
Zdroj: http://www.esoteric.mysteria.cz/papus.htm a Seznam - obrázky

P.A.P.U.S

6. října 2007 v 18:06 | Litenda Lend |  Měsíc Gérarda Encausse (Papus)

Papus (La science des mages) - magie

http://www.villarevak.org/g_bio/papus.jpg
nerozlišuje mezi magií, okultismem, hermetismem a esoterismem, ale na konci svého největšího díla o okultismu (Traité méthodique de science occulte, Paris 1891, s. 932) uvádi, že magie je aplikací okultního poznání v praxi. Toto okultní poznání formuloval v deseti tezích a později ve třech základních axiómech:
  • základním zákonem akce ve všech pláních univerza je existence trojjedinosti
  • existence korespondencí úzce sjednocuje všechny aspekty viditelného a neviditelného univerza
  • existuje neviditelný svět, exaktní dvojník a neustálý činitel světa viditelného (La science des mages, 4. vyd. Paris 1956, s. II)
Ve své praktické magii chápe Papus magii jako vědu a umění a vzletně připojuje, že "synteticky posuzována, je magie vědou lásky", ale jinde ji opět považuje za "vědu a uměni, jimiž člověk může poroučet neviditelným bytostem". Ani u velkého historika a systematika okultních věd C. Kiesewettera nenacházíme žádnou přijatelnou definici magie. Zcela moderní praktik J. Boucher (1941) definuje magii jako "akce člověka v mimofyzické rovině". Je to pojetí, z něhož chceme sami vyjít. Tomu je blízké pojetí P. Piobba, který uvádí, že magie začíná tam, kde konči fyzika, a že je tedy "vyšší fyzikou". Filosofickým základem magie je magický idealismus, který je v podstatě rozvinutím klasického hermetismu, zejména jeho zákona trojnosti a učení o astrálním světle jako univerzální duši všeho jsoucího.
Další fota:
http://arlesquint.free.fr/mr%20papus.jpghttp://www.hermanubis.com.br/Images/MuseuVirtual/Papus.jpghttp://www.ancientmartinistorder.org/Papus.gifhttp://thot.graphos.free.fr/arcadia/_images/_webzine2004/papus.gifhttp://chbiche.free.fr/OM/Media/anim-papus.gif
Zdroj: http://www.panna.cz/panna/clanek/14--magie-a-strazkyne-prahu.html

Několik slov k literární tvorbě Papuse

5. října 2007 v 13:50 | Elie Chatte |  Měsíc Gérarda Encausse (Papus)
Jelikož Papus patří k mým oblíbencům, dovolím si začít úvodním příspěvkem. Tento poněkud netradiční doktor medicíny vlastním jménem Gérard Encausse, má co říci mnohým zájemcům o vědy hermetické i dnes. Mnohé jeho texty představují metodiku pro studium okultních věd.
Ve své době byl nazýván Balzacem okultizmu. Měl talent věci zjednodušovat, vládl živou analogickou myslí a kreativní představivostí, což se odrazilo i v jeho pojednáních. Jeho pravidlá, zjednodušení nepostrádají kreativity, uměl vymyslet anlogie k věcem známým, přičemž se neodchyloval od smyslu a ducha díla Eliphase Léviho.
Osobně jsem se seznámila s jeho knihou o Kabale a musím říci, že je psaná jazykem natolik srozumitelným, že adept usilující o objasnění tohoto systému mnohé pochopí. Momentálně je na trhu jeho další kniha Základy praktické magie.
V tomto příspěvku najdete jeho základní bibliografii převzatou z francouzské verze Wikipedie, opatřené překladem mojí maličkosti:
  • Základny okultních věd - Traité élémentaire de science occulte, Paris, Carré, 1888.
  • Čistý klíč k okultním vědám - Clef absolue des sciences occultes: le Tarot des Bohémiens, Paris, Carré, 1889.
  • Kámen mudrců, nevyvratitelné důkazy jeho existence - La Pierre philosophale, preuves irréfutables de son existence, Paris, Carré, 1889.
  • Kabala - metodika - La Kabbale, résumé méthodique, Paris, Carré, 1892.
  • Základní pojednání o okultizmu - Traité élémentaire d'occultisme (1893) diffusion scientifique, Paris XVII.
  • K léčbě lokální obezity - Du traitement de l'obésité locale, Paris, Chamuel, 1898.
  • Registrační osudové přístroje a studium subjektů a médii - Appareils enregistreurs destinés à l'étude des sujets et médiums, Paris, 1909.
  • Rusko- japonský konflikt a magnetická čísla - Le Conflit russo-japonais et les nombres magnétiques, Paris, 1912.
  • Metodika okultních věd - Traité méthodique de science occulte, en 2 tomes, Editions Dangles, Paris
  • Základy praktické magie - Traité méthodique de magie pratique, Editions Dangles, Paris
Kompletní bibliografii najdete na stránkách http://www.crptrad.info/maitres/papus/bibliographie.htm . Jsou zde nejenom traktáty a články týkající se okultizmu, ale i medicíny.

Sergej Lukjaněnko a jeho Hlídky

4. října 2007 v 22:39 | Elie Chatte |  Čtenářský deník
Noční hlídka, Denní hlídka, Šerá hlídka, Temná hlídka a Poslední hlídka jsou romány fantasty, které nás zavedou do současné Moskvy, ale do trochu jiného světa.
Kromě lidí obývají svět tzv. jiní, tedy lidé mající zvláštní, magické schopnosti, které získávají skrze tzv. šero a šero zároveň pohlcuje jejich energii. Každý jiný se časem vykristalizuje v temného nebo světlého, ne z každého se ovšem stane mág, ti jsou pouze z některých.
Aby byla na světě nastolená rovnováha, jsou zřízené hlídky ta noční je složená ze světlých, kteří dohlížejí na noční temné tvory - vědmy, vlkodlaky, upíry.... . Denní hlídku tvoří temní a tí naopak dohlížejí na světlé přes den, aby nebylo příliš dobra. Tak je nastolená rovnováha mezi dobrem a zlem, neboť všeho příliš škodí.
"Mezi námi žijí Jiní, vvolená kasta stoupenců Světla a Tmy. Legenda vypráví o dávném dnu, kdy jejich armády sváděly krvavý a nelítostný boj. Aby jejich boje nezničily celý svět a rovnováha přitom zůstala zachována, uzavřeli dohodu. Světlí drží Noční hlídku a bdí nad činy Temných, vojáci temnoty mají Denní hlídku, která dohlíží nad činy Světlých."
Nad činy obou hlídek a dodržování dohody dohlíží Inkvizice, složená se zástupcu obou stran, kteří vidí dál a vidí, jak špatně by svět bez rovnováhy dopadl. Ovšem toto nebrání jednotlivým hlídkám, aby se snažili získat momentální výhody. Pokusem o narušení rovnováhy ze strany Světlých byla Velká říjnová revoluce a snaha nastolit komunistický režim, Temní své zlo chtěli šířit skrze Hitlera. Oba pokusy se poněkud vymkli z rukou.
Hlavním hrdinou je Světlý hlídkař Anton Goroděckij. Začíná u Noční hlídky, ale poznává i temné, chápe jejich konání, ví že mnoho dobra ve skutečnosti škodí. Postupně dospívá k nestrannému pohledu na Světlo a Tmu. Pro pochopení cituji z temné hlídky:
"Tma, svetlo.... . To všechno je jen věc interpretace. Když světlo přestává sledovat své nejvlastnější zájmy, stává se tmou.
A co tma.
Z té se zase velice snadno stává světlo, když přestane hájit své nejvlastnější zájmy. I Jiní mívají kromě svých vlastních zájmů plno dalších, mnohem víc než lidé.
A Inkvizice?
Inkvizice prostě dává pozor, aby se tahle čiperná káča nepřestala točit. Kdyby takzvané zlo přestalo zápolit s takzvaným dobrem, nastane konec světa."