Červen 2007

Osho - ještě pár fotek

30. června 2007 v 21:49 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha

Osho - knihy

30. června 2007 v 21:40 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha

Kniha spontánních rozprav nad Buddhovou sútrou.
Ve třinácti promluvách relativizuje Osho kategorii normálnosti, a to tak, že sám sebe považuje za šílence. Tato šílenost je spíše výrazem původnosti než symbolem úpadku, neschopnosti či pomatenosti. Krása hudby, sněžná bělost velehor, mnohomluvnost mlčení, svět šílenců, to jsou témata, kolem nichž Osho krouží, aby prohlásil, že je ztělesněním konce... a začátkem Nového člověka.
Mini-verze Transcendentální zenové hry. Obsahuje sadu karet a doprovodnou knížku s doplňujícími texty, které pomáhají pochopit a interpretovat obrazy v prosté, přímočaré a zemité řeči zenu. Středověké karetní symboly byly nahrazeny současnými obrazy, takže význam karet odhadne i začátečník, který se s tarotem setkává poprvé.
Autorka knihy se snaží podat co nejpravdivější obraz toho, kdo je (či byl) Osho - světově proslulý, populární guru, původem Ind, který později žil v USA. Přináší fakta o jeho dětství, mládí a životě vůbec, nezaměřuje se však přitom na skandály ani Osha nekriticky nezbožňuje; spíše se snaží postihnout neodděklitelnou spjatost Oshova života a osobnosti s převratným, osvobozujícím vlibvem, jež mají jehoknihy (které jsou vlastně záznamy přednášek) dodnes.
Z jógy se dnes zachovaly převážně jen tělesná cvičení, která pomáhají lidem, aby se uvolnili a dostali do rovnováhy. Jak Osho v této knize vysvětluje, nejsou tělesná cvičení tím jediným. Můžete si všimnout, že kdykoliv budete meditovat, vaše tělo přirozeně zaujme určitou polohu. Tělo a mysl jsou velmi úzce propojené, proto lze mysl zklidnit tím, že tělo zaujme klidnou a pohodlnou polohu. Nastíněním původního učení o józe osvětluje Osho vztah mezi tělem a myslí a odhaluje skutečnost, že jóga není jen souborem tělesných cvičení, ale skutečnou vědou o duši.
Osho je žijící, osvícený duchovní Mistr. Jeho poselstvím je láska! Oshovo poselství není nové, ale jeho metody ano.
Meditace není cesta vesmírem ani průlet časem, ale dokáže okamžité probuzení. Oshovy meditační techniky vám pomohou v oslavování sebe sama. Jejich ori...
Deset let po své smrti je Osho všeobecně považován za jednoho z nejvýznamnějších duchovních vůdců dvacátého století. Jeho dílo odráží jeho unikátní schopnost spojit duchovnost Východu s vědeckým myšlením Západu. V této knize hovoří mistr o Zenu jako o možné cestě k usmíření Východu a Západu, náboženství a vědy. Čtení knihy Osho o Zenu je meditací samo o sobě, pokud odhodíte nashromážděné "vědomosti" života a uvolníte fyzické, duševní a emoční bloky, budete relaxovat v neobvyklém toku myšlenek, začnete vnímat přítomnost a její skrytý potenciál.

Studenti Waterfallu a něco o nich

26. června 2007 v 11:21 | Alexis Cohen |  Waterfall
O studentech Waterfallu a bývalé kolejní profesorce.
FairyAngela
Jjmenuji se Angela a jsem tu pár dní nová. Je mi 14 let, mám hnědé vlasy, modré oči a 160 cm. Zajímá mě magie, mineralogie, karty, andělé, horoskopy a taky vodní tvorové. Narodila jsem se 19.8.93 ve znamení lva a mám ascendent v raku a miluju vodu ve všech podobách. Miluju moře, oceány, jezera, vodopády, potoky a tak. Nejštastnější jsem když se koupu, plavu a potápím. Jsem štastná, že mě zařadily do Waterfall.
Meylla Black
Na první pohled jsem docela obyčejná,skoro čtrnáctiletá holka,s oříškově hnědými vlasy,modrýma očima a kulatým obličejem (bohužel).
Za rok budu asi nejmenší ve třídě,protože má 154cm výška,je opravdu rtrochu málo,ale zatím si nestěžuji.
Maminka říkala,že má dřívější chůze se podobala "kulhavé kobyle".Ted už jsem se naučila chodit trochu jako dáma...
Mám moc ráda vodu:moře,jezera,vodopády a tak.Dokázala bych plavat třeba celý den,kdybych měla možnost.
Baví mě také příroda,všeobecně.Od nezmarů po plejtváky :-)Dříve jsem chtěla být ichtiolog (to je obor,který zkoumá velryby),to mě ale přešlo.Bohu dík!!
I když mám ráda vodu a raději vlažnou vodu,z ročních období mám nejraději zimu.Zima,to je i příchod Vánoc,ozdobeného stromečku,vůně cukroví....Nejlepší je procházka před setměním,když lehce padá sníh...
Navíc taky taky ráda lyžuju,je to ten nejlepší sport,hned po plavání ;-)
Ráda píšu básně a povídky.Pokoušela jsem psát i knihu,ale to mi nějak nešlo,takže jsem to vzdala.
Tak to je asi všechno,co bych o sobě napsala.Ještě bych dodala,že jsem tak trochu žena tisíce tváří ;-)

Black Rose
Něco o mně.. hm... Mám ráda magii a zajímá mě všechno okolo ní. Fascinuje mě astrální cestování a všechny záhady, které se nedají nějak vysvětlit (nebo dají?). Jinak studuji SPgŠ a jsem ve třetím ročníku.

Michelle Blueberry

Mám ráda modrou to je důvod, proč je ta růže modrá no, ale někdy jsem občas zlá (jako každej člověk) tak má trny.... A to flekatý pozadí, kde se prolínají tmavé barvy se světlými tak to jsem já-taková jsem prostě náladová!






Nakya Morna

Jsem holka (což by asi nikdo nepoznal =)) z Kladna, ne zrovna pěkného města u Prahy. Mezi mé zájmy patří kynologie, zvířata obecně, hudba, AU a břišní tance. AU jsem objěvila 5. května 2006, od té doby jsem na ní tak trochu závislá (Jak to, že na závislost na AU není na stránkách varování???). Nicméně mám čím dál tím míň času kvůli svým mateřským povinnostem - štěňátko německého ovčáka Rituška a kocourek Modroočko mne zcela vyčerpávají.
Mám ráda černou a stříbrnou barvu, déšť a bouřky, knihy a jiné fajn věci. Nemám ráda "emo" (ty dětičky, co si myslí, že sebevraždy, řezání se a deprese jsou in), růžovou barvu a za jídlo soju. =) A málem bych zapomněla: oběd ráda zapíjím pivem...=D Což je asi tak vše o mně...

Asha Swann
Jsem taková normální holčina pro každou špatnost. Jsem celkem vysoká a mám blond vlasy a modrošedé oči. Zajímám se o magii, reiki a vše co k tomu souvisí. Je mi 17 let a chodím na SPgŠ ( kdo neví tak to je škola pro učitelky:-) ). Moji nej kámoši o mě říkají, že jsem praštěná, ale já jsem úplně normální. Teda aspoň doufám.:-D Moje oblíbené barvy jsou- modrá, černá a světe div se i růžová, ale tu mi všichni vytýkají, ale já si za ní vždycky budu stát. Mojí nejoblíbenější květinou je růže a lilie. Zvířata mám ráda všechny teda až na pavouky na ty mám nehoráznou fobii. To by asi mohlo ke mě stačit. Ale jinak jsem dobrá duše, která všechny vyslechne a pomáhá všem co se dá. Jsem prostě takovej smíšek. :-)

Follew Xawer - Naše bývalá kolejní profesorka

Bydlím ve Středních Čechách (Vlašim), je mi už 20 :o) a momentálně nedělám nic. No nějaký záliby...sport (atletika), hraní na kytaru, hudba - metal (převážně gotický :o)). No a samozřejmě ezoterika :o). Moje oblíbený jídlo jsou těstoviny a pití pivo, kofola a Dr. Vamp ;o).






Oshovy promluvy (3. část)

21. června 2007 v 21:03 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha

Osho o žárlivosti

Náš milovaný Osho, když hovoříš o našich slabostech, často zmiňuješ vztek, sex a žárlivost. Vztek a sex se mi zdají být dosti zřejmé, ale co se týká žárlivosti, mám v tom zmatek. Je pro mě těžké dostat se k jejímu jádru. Mohl bys promluvit o žárlivosti?
Ano, mluvím více o vzteku a sexu a méně o žárlivosti, protože žárlivost není něco prvotního. Je to něco druhotného, druhá část sexu. Kdykoliv cítíte ve své mysli sexuální nutkání, sexuální pocity ve vašem bytí, kdykoli se cítíte sexuálně vzrušeni nebo se s někým sexuálně sbližujete, přichází žárlivost, protože nemilujete. Pokud milujete, žárlivost nikdy nevstoupí.
Pokuste se celé věci porozumět. Když jste v sexuálním vztahu, máte strach, protože sex už není vztahem, je to využívání. Když jste se se ženou nebo mužem sexuálně sblížili, vždy se obáváte, že by tato žena mohla jít za někým jiným, že by tento muž by mohl jít za jinou ženou. Není zde už žádný vztah, je to jen vzájemné využívání. Vzájemně se využíváte, ale nemilujete a víte to, takže se bojíte. Tento strach se stává žárlivostí, takže nemůžete dát věcem volný průběh, budete na pozoru; učiníte všechna ochranná opatření tak, aby se tento muž nemohl podívat na jinou ženu. Dokonce i pohled bude nebezpečný signál. Tento muž by neměl mluvit s jinou ženou, protože mluvení.... a vy cítíte, že by vás mohl nechat. Takže uzavřete všechny cesty, všechny možnosti, jak by mohl tento muž jít za jinou ženou, jak by mohla tato žena jít za jiným mužem; uzavřete všechny cesty, všechny dveře.
Pak ale vyvstává problém. Když jsou všechny dveře zavřeny, muž se stává mrtvým, žena se stává mrtvou, vězněm, otrokem, a milovat mrtvou věc nemůžete. Nemůžete milovat někoho, kdo není volný, protože láska je krásná, pouze když je dávána bez nároků, když ji neberete, nevyžadujete a nevynucujete. Nejprve učiníte ochranná opatření, a pak se ta osoba stane mrtvou, stane se věcí. Milovaná může být osobou, žena se ale stává věcí, milovaný může být osobou, manžel se ale stává věcí, která se dá hlídat, vlastnit, kontrolovat. Ale čím více kontrolujete, tím více zabíjíte, protože svoboda je ztracena. A ta druhá osoba zde může být z jiného důvodu, ale ne pro lásku, protože jak můžete milovat osobu, která vás vlastní? Vypadá jako nepřítel.
Sex vytváří žárlivost, ale je to druhotná věc. Není to otázka, jak zanechat žárlivost; nemůžete jí zanechat, protože nedokážete zanechat sex. Otázka je, jak transformovat sex na lásku; pak se žárlivost vytratí. Pokud nějakou osobu milujete, pak je opravdová láska dostatečnou zárukou, opravdová láska je dostatečnou ochranou. Pokud nějakou osobu milujete, víte, že nemůže odejít za nikým jiným. A pokud odejde, tak prostě odejde; už se nedá nic dělat. Co můžete udělat? Můžete tu osobu zabít, ale mrtvý člověk nebude k ničemu. Když nějakou osobu milujete, důvěřujete, že nemůže jít za někým jiným. Pokud půjde, tak zde není láska a nedá se nic dělat. Láska přináší toto poznání. Není zde žádná žárlivost. Takže pokud je zde žárlivost, pak vězte, není zde láska. Hrajete hru, schováváte sex za lásku. Láska je jen krásné slovo, realita je sex.
V Indii, protože lásce se moc nedovoluje - nedovoluje se jí vůbec -, jsou svatby sjednávány - existuje obrovská žárlivost. Manžel se vždy obává. Nikdy nemiloval, takže ví ? a manželka se vždy obává, protože nikdy nemilovala, takže ví -, že toto byla smlouva. Rodiče to dohodli, astrologové to dohodli, společnost to dohodla; ženy a muže se nikdo neptal. V mnoha případech se předem vůbec neznali, nikdy se neviděli. Takže existuje strach. Manželka se obává, manžel se obává a oba se navzájem špehují. Celá příležitost je ztracena.
Jak může růst láska ve strachu? Mohou spolu žít, ale toto společné žití zároveň není společným žitím; pouze se tolerují a nějak se snášejí. Je to pouze funkční a zvládnout to můžete, ale extáze není možná. Nemůžete to oslavit, nemůže se to stát radostí; bude to tíživá záležitost. Takže manžel je mrtvý před smrtí a manželka mrtvá před smrtí. Dvě mrtvé osoby se navzájem mstí, protože si myslí, že ten druhý ho zabil. Mstít se, mít vztek, být žárlivý ? vše se stává tak ošklivé.
Ale na Západě se odehrává odlišný jev, který je tím samým v druhém extrému. Upustili od sjednávání sňatků a to je dobře, protože udržovat instituce nemá cenu. Ale tím, že toho zanechali, láska nevznikla, pouze se uvolnil sex. A pokud je sex volný, pak se vždy obáváte, protože je to vždy krátkodobá dohoda. Dnes jsi s touto dívkou v noci ty, zítra bude s někým jiným a včera byla s někým jiným. Včera byla tato dívka s někým jiným, zítra zase bude s někým jiným; pouze dnes v noci je s tebou.
Jak toto může být velmi intimní a hluboké? Může to být pouze setkání povrchů. Nemůžete do sebe navzájem proniknout, protože proniknutí vyžaduje zakořenění, potřebuje čas, potřebuje hloubku, intimitu, žít spolu, být spolu. Je potřeba dlouhý čas, pak se hlubiny otevírají - hlubiny, které k vám promlouvají...
Tohle je jen známost. Nemusí to být dokonce ani známost - na Západě můžete potkat ve vlaku ženu, pomilovat se s ní a o půlnoci ji nechat na nějaké zastávce. Nebude se trápit, že vás možná nikdy znovu nepozná; dokonce se vás nemusela zeptat ani na jméno. Pakliže se sex stane takovou triviální věcí - jen tělesnou záležitostí, kde se povrchy setkávájí a oddělují - vaše hloubka zůstává nedotčená. Zase o něco přicházíte - o něco velkého, o něco velmi mysteriózního - protože své vlastní hloubky se stáváte vědomi pouze tehdy, když se jí někdo jiný dotkne. Pouze skrze druhého se stáváte vědomi svého vnitřního bytí; pouze v hlubokém vztahu ve vás zazní láska někoho jiného a přinese hloubku do vašeho bytí. Pouze skrze toho druhého objevujete sami sebe.
Existují dva způsoby objevování. Meditace je první - hloubku hledáte bez toho druhého; láska je druhý - hloubku hledáte s tím druhým. Stává se kořenem, pomocí něhož dosáhnete sebe. Ten druhý vytváří kruh a oba milenci si navzájem pomáhají. Čím hlubší je láska, tím hlouběji cítí, že existují; jejich vnitřní bytí se odhalilo. Ale pak zde není žárlivost. Láska nemůže být žárlivá, to je nemožné. Láska je vždy důvěřivá a když se přihodí něco, co zlomí vaši důvěru, musíte to přijmout; nic se s tím nedá dělat, protože cokoli uděláte, ničí toho druhého.
Důvěru nelze vynutit, žárlivost se ji snaží vynutit. Žárlivost zkouší, nutí vás vytvářet úsilí tak, aby mohla být důvěra zachována, ale důvěra není něco, co se dá zachovat. Buď zde je, nebo zde není a já tvrdím, že se s tím nedá nic dělat. Pokud je zde, pak procházíte skrze ni; pokud zde není, je lépe se rozejít. Nebojujte ale o ni, protože ztrácíte čas, život. Pokud někoho milujete a vaše hloubka mluví k hloubce toho druhého - setkáváte se v bytí - je to v pořádku, nádherné; jestli se to neděje, rozejděte se. Ale nevytvářejte žádný konflikt, zápas nebo boj o ni, protože ji nelze získat bojem a čas byl ztracen - a nejen čas, také váš potenciál bude poškozen. Můžete začít ten celý vzorec opakovat s další osobou.
Jestliže zde není důvěra, rozejděte se - čím dříve, tím lépe - tak nejste ničeni, nejste poškozováni, tak vaše schopnost milovat zůstává svěží a můžete milovat někoho jiného. Tohle není to místo, to není ten muž, to není ta žena pro vás. Odejděte, ale neničte se navzájem. Život je velmi krátký a potenciály jsou velmi křehké. Mohou být zničeny a jsou-li jednou zničené, není šance je opravit.
Slyšel jsem, že se jednou stalo, že Winston Churchill byl pozván, aby promluvil v malém kruhu přátel. Každý věděl, že Churchill je velký opilec, velmi miluje alkohol. Člověk, který ho představil, prezident klubu, řekl: "Sir Winston vypil do této chvíle tolik vína, že kdybychom vylili všechno to víno do téhle haly, hladina by dosáhla až k mé hlavě." Byla to velká hala a on jen žertoval. Winston Churchill se postavil, podíval se na pomyslnou hladinu, podíval se na strop - ten strop byl velmi vysoký -, velmi zesmutněl a řekl: "Tak mnoho zbývá a tak málo je času."
Co se týče lásky, tolik toho je třeba pro každého udělat a tak málo času zbývá. Proto neplýtvejte svou energií v zápasení, žárlivosti a konfliktu; odejděte a odejděte jako přátelé. Hledejte někde jinde osobu, která existuje, která vás bude milovat. Nefixujte se na někoho, kdo je špatný, kdo není pro vás. Nezlobte se, není v tom žádný smysl a nesnažte se důvěru vynutit; nikdo ji nemůže vynutit - to se nikdy nestane. Promarníte svůj čas, promarníte svou energii a můžete si jen uvědomit, že se nic nedá dělat. Odejděte. Buď důvěřujte, nebo odejděte. Láska vždy důvěřuje, protože když zjistí, že důvěra není možná, prostě odejde přátelskou cestou; není zde konflikt a boj. Sex vytváří žárlivost; hledejte, objevujte lásku. Nedělejte ze sexu základní věc - on jí není.
Indie míjí lásku ve sjednaných sňatcích, Západ ji míjí ve volné lásce. Indie minula lásku, protože rodiče byli příliš vychytralí a moc kalkulovali. Nikdy by nedovolili se zamilovat: to je příliš nebezpečné, nikdo neví, kam to povede. Byli příliš chytří a skrze chytrost Indie minula celou příležitost lásky.
Na Západě jsou příliš velcí rebelové, příliš mladí; hloupí - příliš mladí, příliš dětinští. Udělali ze sexu volnou věc, dostupnou všade: bez potřeby jít tak hluboko, aby objevili lásku - užij si sexu a hotovo.
Kvůli sexu ztrácí Západ, skrze manželství ztrácí Východ. Ale pokud jste bdělí, nemusíte být Východní, nemusíte být Západní. Láska není ani Východní ani Západní.
Objevte lásku uvnitř sebe. A pokud milujete, dříve či později se stane, že tu osobu potkáte, protože milující srdce přichází dříve či později ke druhému milujícímu srdci - to se stává vždycky. Najdete tu správnou osobu. Pokud jste ale žárliví, nenajdete, pokud jste pouze pro sex, nenajdete, pokud žijete jen pro bezpečí, nenajdete. Láska je nebezpečná cesta a jen ti, kteří mají odvahu, mohou po ní cestovat. A říkám vám, je to stejné právě jako meditace - jen pro ty, kdo jsou odvážní. A existují pouze dvě cesty, jak dosáhnout božství - buď meditace nebo láska. Zjistěte, která je vaše cesta, která může být vaším osudem.

Oshovy promluvy (2. část)

21. června 2007 v 21:02 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha

Osho o lásce

Bhagwane, nikdy předtím jsem necítila tolik lásky a nikdy jsem se necítila tak sama. Děkuji Ti.
Je něco velmi hlubokého v pocitu být pochopen, velmi významného. Láska s sebou vždy přináší osamění. Samota vždycky přináší lásku. Láska a samota nejsou nikdy odděleny. Lidé myslí něco jiného. Myslí, že když jsi zamilován, jak můžeš být sám? Nedělají rozdíl mezi samotou a osamělostí. Když jsi zamilován, netrpíš pocitem osamělosti. Osamělost je negativistický pojem, znamená to, že nemůžeš být bez druhých. Bojíš se být sám. Cítíš se osamělý, zbytečný, přehlížený, nikdo tě nepotřebuje. Bolí to. Naproti tomu samota je jako květina. Slovníky tvrdí, že samota a osamění (lonelliness a aloness) jsou synonyma. Nejsou. Jsou to naprosto odlišné fenomény. Osamělost je poranění a může se vyvinout v rakovinu. Na osamělost umírá více lidí, než na jakoukoliv jinou nemoc. Svět je plný osamělých lidí. A protože jsou osamělí, dělají spoustu hloupostí. Osamělý člověk se začne přejídat, jen aby se cítil více "plný". Osamělý člověk začne pít alkohol nebo brát drogy, protože na sebe chce zapomenout. Osamělost je tak škaredá, strašidelná, smrtelně vyhlížející, že před ní chce uprchnout. Osamělý člověk sedí hodiny před televizorem. Až ho pálí oči, ale kam má jít? Co má dělat? S kým komunikovat? Lidé přestávají komunikovat. Přestávají mluvit jeden s druhým: ve většině případů mluví jeden na druhého. Lidé zapomínají, jak se dotknout druhého. Žijí blízko, vedle sebe, ale nikdy se nepotkají. Dokonce i přátelé, manželé, milenci se nikdy nepotkávají. Lidé běží životem vedle sebe a doufají, že třeba zítra už se potkají. Ale to je jen naděje, to je iluze, která udržuje věci v chodu. Svět je plný osamělosti, a proto lidé utíkají k drogám, sexu a nejrůznějším zábavám, kterí jim alespoň na chvíli pomůžou zapomenout na jejich osamělost. Rány osamělosti skrýváme - za velký majetek, barvy představení, hodně peněz, ale nic z toho jizvy osamělosti nezahojí. Můžete vlastnit největší dům na světě a stejně se uvnitř budete cítit stejně osamělí, jako v malé chatrči. Lidé hledají spojence, přátele, ale protože jsou všichni osamělí, pravý vztah nedokáží navázat.
Vztah nemůže vyrůstat z potřeby. Vztah je založen na přebytku vnitřní energie, nikdy na nedostatku něčeho. Jestliže je jeden člověk potřebný a druhý také, pak se budou oba snažit využít toho druhého, pak to nebude vztah, ale vykořisťování, využívání. Nebude to soucítění, nebude to láska, přátelství, bude to oslazená hořkost. Cukr rychle vyprchá: byli to jeden a druhý osamělí, dnes jsou osamělí společně, a to bolí ještě víc. Nejsmutnější věc na světě je vidět pár, milence, kteří jsou oba osamělí.
Samota je něco naprosto jiného. Samota je květina, lotos ve vašem srdci. Je to něco pozitivního, zdravého. Je to radost být sám sebou. Radost vlastního prostoru. Když má člověk rád, je sám. Samota je nádherná. Je to požehnání. Ale cítí a vědí to jen ti, kteří milují. Protože jen láska dává odvahu k samotě. Jen láska vytváří kontext, podstatu samoty. Jen láska vás naplní tak hluboce, že nepotřebujete druhé. Láska vás naplní tak, že můžete být sami a v extázi. Láska a samota jsou dva póly stejné energie. Je dobré to pochopit, protože někdy se stává, že milenci si neposkytují navzájem prostor pro potřebnou samotu. Protože ze samoty láska čerpá čerstvou energii. Když jsi sám akumuluješ energii, až do okamžiku, kdy začneš přetékat - a právě to se pak stane láskou. Pak jdeš a sdílíš to se svým přítelem, s kýmkoliv, koho miluješ. Máš teď dost, aby ses podělil. Máš dokonce příliž mnoho a nemůžeš se podělit. A není to tak, že těšíš druhé - druzí těší tebe. Když je mrak těžký, musí pršet. To je prospěšné poli. Déšť je vítán, přijat. Když se květ otevře, vůně se začne šířit do okolí a je vděčna větru, který ji roznáší do všech směrů. Když je někdo sám, shromažďuje energii.
Energie je život, potěšení, rozkoš, láska. Tanec, oslava. Když je dost energie, vše je možné. Někdy se pak stane písní, jindy láskou, a jen je.li příliš mnoho energie, může se stát orgastickou. Mnoho lidí se miluje, ale nemají nejmenší ponětí o tom, co je to orgasmus. Protože jsou už vyprázdněni. Když se milují, jsou už prázdní. Nemají energii, kterou by mohli sdílet s druhým. Jejich orgasmus je nanejvýš genitální. Malá, běžná věc. Nic s duchovní úrovní. Je to jako vysmrkání. Když se vysmrkáš, cítíš se líp. Je to jako podrbat se na zádech. Je to příjemné. Jsi uspokojen. Orgasmus ale není uspokojení. Orgasmus je oslava. Orgasmus je setkání. Setkání tebe skrze jiné, se vším. Orgasmus je vždy božský. Ten druhý je dveře a ty vejdeš. Orgasmus je věc duchovní, ne sexuální. Ti, kteří považují orgasmus za problém sexuální, nic nepochopili. Nevědí nic o sexu, o orgastické zkušenosti. Orgasmus je samádhi. To ale lidé nevědí, protože se potkávají, protože se potřebují, ne proto, že překypují energií.
Tedy (paradoxně): když miluješ, zjeví se hluboká potřeba být sám. Praví milenci jsou ti, kteří svému partnerovi poskytují dostatek svobody být sám. Brzy tak budou plni energie a mohou si ji navzájem nabídnout. Jsi-li sám, vyvstane velká touha sdílet. Všimněte si toho rytmu! Když miluješ chceš být sám. Jsi-li sám, brzy budeš chtít milovat. Milenci se setkají a rozejdou, setkají a rozejdou, je v tom rytmus. Rozchod zde není konec lásky. Rozchod je setkání se samotou a následně s krásou, radostí, energií. A když jsi pln radosti a energie, vyvstane nevyhnutelně potřeba podělit se. Radost, kterou si člověk hlídá a zadržuje, není k ničemu. Radost je větší než člověk, a proto se nedá schraňovat. Je to povodeň. Nemůžeš to zastavit. Musíš se zvednout a hledat lidi, se kterými se podělíš. A to je to, co se stává zamilovaným i osvíceným. Když byl Buddha osvícen, byl tak přeplněn energií, že se musel podělit, čtyřicet dva let chodil od vesnice k vesnici a nepřetržitě se dělil o svou radost. To je to, co já dělám s vámi. Nejsem učitel. Nemám co bych vás učil. Jsem tu, abych se podělil. Jsem přeplněn. Dokážete-li mne přijmout, budu vám vděčen.
Sdílení povstává s přebytku. Osvícení, buddhovství, vědomí Krista, to jsou mosty k Bohu. Nekonečný zdroj energie vám bude k dispozici. Můžete pak rozdávat donekonečna. A čím více rozdáte, tím více dostanete. Samota v tomto bodě dosáhla svého vrcholu. Mistr je ta nejosamělejší osoba na světě. A mistr je ten, kdo nejvíc na světě miluje.
Podvědomě je to s citem a soucitem. Cit, vášeň, to je něco běžného. Stane-li se ale cit nekonečný, přeměňuje se na soucit. Zkušenost, že láska je i samota, je nádherná, Jsou to dva aspekty stejné kvality. Řeka jsi děkuji. Pochopilas. Jsem šťastný, žes dokázala pochopit to spojení mezi láskou a samotou. A ty jsi obé - nikdy nesklouzni jen k jednomu. Vybereš-li si jen jedno, obojí zemře. Dovol obému být být šťastné. Stane-li se a budeš-li sama, využij toho. Stane-li se a budeš milovat, využij toho a žij. Samota je vdech, láska je výdech. Zastavíš-li jedno nebo druhé, zemřeš.

Nejvyšší vědomí - o smrti.

"Nejsem součástí žádného hnutí. To, co dělám je něco věčného. Tohle se děje od chvíle, kdy se objevil první člověk na zemi a bude to pokračovat až k poslednímu člověku. Není to pohyb, je to jádro evoluce. Jsem pouze součástí nekonečného vývoje člověka. Hledání pravdy není ani staré ani nové.
Pátrání po vaší vlastní existenci nemá nic společného s časem. Mohu odejít, ale to co jsem začal bude pokračovat. Tohle nikdo nezaložil a nikdo není ani vůdcem. Je to tak obrovský fenomén, který mnoho osvícených lidí objevilo a když pomohli v hledání zase zmizeli. Ale jejich pomoc povznesla lidstvo o kousek výš, udělala lidstvo trochu lepší, víc lidštější. Oni opouštěli svět o něco hezčí než jej nalezli."
Osho je osvícený mistr. Na světě je nejkontroverznější mystikem všech dob, napsal více než 600 knih. Jeho komuna v Puně, v Indii, je největším centrem spirituálního růstu na světě. Každý rok se o něj zajímají tisíce návštěvníků z mnoha zemí , kteří se zde účastní meditačních technik, terapií, bodyworků a kreativních programů nebo pouze přijíždějí poznat a zažít mystičnost tohoto místa.
Následující slova byly spontánně vyřčeny Oshem na dotazy jeho žáků.

Oshovy promluvy (1. část)

21. června 2007 v 20:59 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha
"Jádro, podstatu nelze vyjádřit žádným způsobem. Já s vámi pokračuji v rozhovorech, ale to, co říkám, není to, co bych rád řekl. To, co bych vám rád řekl, slovy říci nelze a to, co bylo řečeno, není to, co bych vám rád sdělil. Je to věčné dilema, mystické dilema. Víš, ale nedokážeš to říci, a cokoli jsi řekl, není to, co znáš."

Osho: Žárlivost a důvěra

Jestli jsi někdy cítil, že žárlivost je bolestí lásky, čti dál. Muka žárlivosti jsou vedlejším produktem sexu, ne lásky..
Žárlivost není primární emoce. Je to druhotná část sexu. Žárlivost přichází, protože nemiluješ. Když miluješ, žárlivost nikdy nepřijde.
Když jsi spojen se ženou nebo mužem sexuálně, pořád se bojíš, že mohou jít k někomu jinému. Využíváte jeden druhého; nemilujete a víte to, a proto se bojíte. Z tohoto strachu se stává žárlivost. Provedeš všechna bezpečnostní opatření, aby se tento muž nemohl podívat na jinou ženu. Dokonce pohled se stává nebezpečným znamením. Neměl by mluvit s jinou ženou, protože mluvení? a ty máš strach, že by mohl odejít.
Ale nyní vyrůstá problém. Nejprve uděláš bezpečnostní opatření, a poté se ten druhý stává mrtvým objektem, který je hlídán, ovládán, kontrolován. A čím víc kontroluješ, tím víc zabíjíš - protože svoboda je ztracena. Ten druhý člověk může zůstat z jiných důvodů, ale ne z lásky. Jak můžeš milovat člověka, který tě vlastní?
Sex vytváří žárlivost. Otázka není, jak zahodit žárlivost; nemůžeš ji zahodit, protože nemůžeš zahodit sex. Otázka je, jak přetvořit sex v lásku; potom žárlivost zmizí.
Když člověka miluješ, věříš, že nemůže jít k nikomu jinému. A když jde, jde. Co můžeš dělat? Můžeš toho člověka zabít, ale mrtvý člověk nebude k ničemu. Jestliže jde, není tu láska a nic se nedá dělat. Láska přináší toto porozumění. Takže když je tu žárlivost, uvědom si, že tu není láska. Hraješ hru; láska je jenom namalované slovo, realitou je sex.
V Indii, protože láska není povolena - manželství je sjednáno - existuje velká žárlivost. Muž i žena, oba ví, že jejich manželství je dohoda. Rodiče sjednali, astrologové sjednali, společnost sjednala. Muže a ženy se nikdo nikdy neptal. V mnoha případech se manželé před sňatkem nepoznali, nikdy jeden druhého ani neviděli, a proto je tu strach. Oba se bojí a oba se navzájem špehují. Ztráta je v lásce velmi pravděpodobná.
Jak může láska vyrůstat ve strachu? Mohou spolu žít, ale pouze tolerují jeden druhého. Je to pouze užitečnost a z užitečnosti nemůže vzniknout extáze. V takovém vztahu nemůžeš oslavovat, nemůže se stát radostným, bude to jen obtížná záležitost. Jsou tu pouze dva mrtví lidé, kteří se mstí jeden na druhém, protože každý z nich si myslí, že ten druhý ho zabil. Pomsta, vztek, žárlivost - celá ta věc se stává odpornou.
Na západě se setkáme s druhým extrémem. Zde zahodili ujednané manželství, a to je dobře. Taková instituce nestojí za udržování. Ale tím, že ji zahodili, nevyrostla láska; pouze sex se uvolnil. A když sex je volný, máš stále strach, protože je to pouze přechodná záležitost. Dnes v noci jsi s touhle dívkou, která bude zítra s někým jiným a včera byla také s někým jiným. Jak může být tohle intimní a hluboké?
Sex se stane všední záležitostí, ve které se setkávají dvě oddělené bytosti jenom na povrchu a jejich hlubiny zůstanou nedotčené. Něco významného postrádáš, nějaké velké mystérium. Protože tvé vlastní hloubky, tvého vnitřního bytí, jsi si vědom jen tehdy, když se jich dotýká někdo jiný. Jenom v hlubokém vztahu se v tobě rozezní něčí láska a přiměje tvé hlubiny k bytí. Jenom skrze někoho jiného objevuješ sám sebe.
Jsou dvě cesty objevování. Jednou je meditace, kdy bez druhého hledáš svou hloubku. Druhou cestou je láska, kdy s druhým hledáš svou hloubku. On se stává cestou k dosažení tebe. S tím druhým vytváříš kruh a dva milenci tak pomáhají jeden druhému. Čím hlouběji jde láska, tím více z jejich vnitřních já se odhaluje. Ale nyní zde není žádná žárlivost. Láska nemůže být žárlivá, to je nemožné.
Důvěra se nedá vynutit. Žárlivost se ji snaží znásilnit: všemožně se snažíš, abys udržel důvěru. Ale důvěra není nic, co by mohlo být udržováno. Buď tu je anebo není, proto se nic nedá udělat. Jestliže tam je, pokračuj dále, jestli tam není, je lepší se rozejít. Ale nikdy se ji nesnaž vybojovat, protože tak akorát ztrácíš čas, plýtváš životem.
Jestliže někoho miluješ a tvé hlubiny mluví s jeho, setkáváte se v bytí, je to krásné. Jestliže se tak neděje, rozejděte se. Jestliže tu není žádná důvěra, rozejděte se. Čím dříve, tím lépe.. abyste ještě nebyli zničeni, aby vaše schopnost milovat zůstala svěží a vy jste mohli milovat někoho jiného. Toto není to místo, ten muž nebo ta žena pro tebe. Pohněte se, ale neničte jeden druhého.
Neplýtvejte svou energií v bojování, žárlení, konfliktech. Pohybujte se, pohybujte se v přátelské atmosféře. Hledejte někde jinde člověka, který existuje, který vás bude milovat. Neupínejte se na někoho, kdo pro vás není ten správný. Nezlobte se, to nemá žádný smysl. Pohybujte se. Buď důvěřujte nebo se pohybujte.
Láska vždy důvěřuje, a když pozná, že důvěra není možná, jednoduše se pohybuje dál v přátelské atmosféře. Není tu žádný konflikt nebo boj. Sex dává vzniknout žárlivosti. Objevuj lásku, nedělej ze sexu hlavní věc, není jí.
Skrze sex Západ postrádá lásku; skrze manželství ji ztratil Východ. Ale když jsi bdělý, nepotřebuješ být z Východu nebo ze Západu. Láska není ani z Východu, ani ze Západu.
Pokračuj v objevování lásky v sobě. A když budeš milující, dříve nebo později potkáš toho druhého, protože milující srdce přichází k milujícímu srdci - to se vždy stává. Najdeš toho pravého. Ale když jsi žárlivý, nenajdeš lásku. Když jsi jenom pro sex, nenajdeš lásku. Když žiješ jenom pro bezpečí, nenajdeš lásku. Láska je nebezpečná cesta a jenom ti, kteří mají odvahu, po ní mohou jít.

Osho: Vztahy: Učení se lásce

Vaše transformace může přijít skrz intimní vztah. Co můžete udělat pro to, aby se to stalo?
Vztah je jedno z mystérií. Protože existuje mezi dvěma lidmi, záleží to na obou. Každý člověk je světem sám pro sebe. Je komplexem mystérií s dlouhou minulostí a nekonečnou budoucností. Na začátku se setkáváte pouze okrajově. Ale když vztah roste, stává se intimní, bližší, stává se hlubší, potom velmi pomalu se setkáváte ve svých centrech.
Když se setkávají centra, tomu se říká láska. Když se setkáváte okrajově, tak toto je známost: dotýkáte se člověka jenom zvenku na jeho hranicích. Mnohokrát se stává, že začnete nazývat svoji známost láskou. Známost není láska.
Láska je velmi vzácná. Potkat se s někým v jeho centru znamená projít skrz své vlastní revoluční já, protože když chcete někoho potkat v jeho centru, budete muset tomu druhému člověku dovolit, aby i on se dotkl vašeho centra. Budete se muset stát úplně zranitelní a otevření.
Starý zenový mnich ležel na své smrtelné posteli. Prohlásil, že tento večer už tady nebude. A tak následovníci, žáci, přátelé začali přicházet zdaleka a široka.
Jeden z jeho starých žáků, když slyšel, že mistr umírá, utíkal na trh. Někdo se ho zeptal: ?Mistr umírá a ty jdeš na trh?? Starý žák odpověděl: ?Já vím, že můj mistr miluje určitý druh koláče, tak mu ho jdu koupit.?
Všichni se obávali, co se děje, neboť to vypadalo, že mistr na někoho čeká. Občas otevřel své oči, podíval se kolem a zase je zavřel. A když přišel tento žák, řekl: ?Výborně, ty jsi přišel! Kde je ten koláč?? A žák mu ho ukázal a byl velmi šťastný, že se ho mistr na koláč zeptal. Mistr umíral, ale vzal do rukou koláč. Byl velmi starý, ale ruka se mu netřásla. Někdo se ho zeptal: ?Jsi tak starý a na pokraji své smrti. Brzy přijde tvůj poslední nádech a opustíš nás, ale tvá ruka se vůbec netřese.?
Mistr řekl: ?Nikdy se netřesu, protože nemám strach. Moje tělo je staré, ale já jsem pořád mladý a zůstanu mladý, i když moje tělo už tady nebude.?
Potom začal přežvykovat koláč a někdo se zeptal: ?Co je vaše poslední poselství, mistře? Brzy nás opustíte. Na co chcete, abychom vzpomínali??
Mistr se usmál a řekl: ?Ach, ten koláč je delikátní!?
Toto byl muž, který žil tady a teď. Dokonce i smrt je bezvýznamná. Další chvíle nemá žádný význam. Tento moment, tento koláč je delikátní. Když chcete být v této chvíli, v této přítomnosti, jen potom můžete milovat.
Když nemáte strach, nemáte co skrývat, potom můžete být otevření, můžete stáhnout všechny hranice. A potom můžete pozvat toho druhého, aby vás prostoupil až do vašeho nejhlubšího centra. Když dovolíte někomu, aby vás hluboce prostoupil, ten druhý vám také dovolí, abyste prostoupili vy jeho. Když dovolíte někomu, aby vás prostoupil, je vytvořena důvěra. Když nemáte strach, ten druhý je také beze strachu.
Ve vaší lásce je vždy strach. Manžel má strach o manželku, manželka má strach o manžela. Milenci mají vždy strach. Potom to není láska. Potom je to pouze aranžmá 2 lidí plni strachu, kteří jsou na sobě závislí, bojují, vykořisťují, manipulují, kontrolují, dominují, jsou posedlí, ale to není láska.
Láska je obtížná. Musíte opustit strach. A toto je zvláštní věc: máte tolik strachu a přitom nemáte co ztratit. Kabir jednou někde řekl: ?Dívám se do lidí. Oni mají tolik strachu, ale nemůžu vidět proč, protože nemají co ztratit.? Kabir řekl: ?Jsou jako člověk, který je nahý, ale nikdy se nepůjde vykoupat do řeky, protože má strach, kde si usuší své šaty. A to je situace, ve které jste vy - nazí, bez šatů, ale vždy máte strach o šaty.?
Co můžete ztratit? Nic. Toto tělo bude vzato smrtí. Předtím než bude vzato smrtí, dejte mu lásku. Všechno co máte, vám bude vzato. Předtím než bude všechno vzato, proč to nesdílet? Předtím než vám bude všechno vzato, všechno, co jste již dostali, můžete z toho udělat dárek. A potom tam nebude smrt. Pro milence neexistuje smrt. Pro nemilence je každá chvíle smrt, protože každou chvilku je jim něco uloupeno.
Láska vás může přivést do vztahu bez touhy. Touha přichází s nespokojeností. Toužíte, protože nemáte. Toužíte, protože si myslíte, že když něco budete mít, tak vám to dá spokojenost. Touha je o nespokojenosti.
Když je tam láska a dvě centra se setkávají, rozpouštějí a rodí se nová alchymistická kvalita, přichází i spokojenost. Je to jako když se zastaví celá existence - žádný pohyb. Potom jenom přítomný moment je ta správná chvíle. A potom můžete říct: ?Ach, ten koláč je delikátní!? Dokonce ani smrt nic neznamená u člověka, který miluje.
Když poprvé přijde láska, budete cítit, že existence je posvátná a všechno je požehnané. Ale co se toho musí udělat předtím než se to stane. Kolik toho musí být zničeno předtím než se to stane. Musíte v sobě zničit všechny vytvořené bariéry.
Milovat ?sadhana?, to je vnitřní disciplína. Nedovolte, aby to byla jen taková lehkovážná věc. Nedovolte, aby to bylo jen zaměstnání mysli. Nedovolte, aby to bylo jen tělesné uspokojení. Udělejte z toho vnitřní hledání a vezměte toho druhého jako pomocníka, jako přítele.
Pokud můžete najít manžela nebo manželku, přítele, ženu nebo muže, kteří jsou připraveni se s vámi pohybovat k nejvyšším vrcholkům vztahu, potom tento vztah se stane meditativní. Potom se z tohoto vztahu stane nejvyšší vztah. Potom ten druhý se stane pouze dveřmi.
Skrz vašeho milence můžete najít posvátnost. Jestliže váš milenec či milovaný se nemůže stát posvátným, potom už není nic v tomto světě, co by se mohlo stát posvátným. Tím základním klíčem je, že byste měli nechat toho druhého, aby vás prostoupil do vašeho nejhlubší základy vaší bytosti.
Láska je v každou chvíli velkým objevováním, líbánky, které nikdy nekončí. A pokud končí, nebyly to vlastně líbánky - byla to jenom známost.
Ve vztahu, kde je láska vždy obviňujete toho druhého, když jde něco špatně. Pokud se něco neděje tak, jak by mělo, je ten druhý vždy zodpovědný. Toto může zničit celou možnost budoucího růstu.
Pamatujte si, že vy jste vždy zodpovědní a změňte sami sebe. Opusťte všechny vlastní kvality, které způsobují problémy. Udělejte z lásky vlastní proměnu a potom neříkejte, že ten druhý dělá něco špatně. Pouze zkuste zjistit, co je někde a něco ve vás špatného a upusťte od té špatnosti.
Toto je skutečně obtížné, protože to jde proti egu, bude to zraňovat vaši pýchu. Toto je obtížné, protože nebudete dominovat a vyjadřovat posedlost. Nebudete více projevovat sílu skrz vlastnění toho druhého. Toto zničí vaše ego a to je to, proč je to tak obtížné.
Ale to zničení ega, to je ten záměr, cíl. Právě přes lásku se to může udát velmi jednoduše. A je to tak přirozené! Láska je přirozené náboženství. Všechno ostatní se stává víc a víc nepřirozené. Když nemůžete pracovat skrz lásku, bude to velmi obtížné pracovat skrz něco jiného.
Byli jste už ve vztazích i v minulosti. Milovali jste, nenáviděli, vstupovali jste do přátelství a měli jste i nepřátele. Ale když na tom budete příliš lpět, přijdete o tu současnou chvíli. A tak přemýšlejte tak, jako by nebyla minulost ani budoucnost. A chovejte se tedy tak, jako by tato chvíle byla jako úplně všechno. Pracujte na tom, jak transformovat vaši energii do fenoménu lásky - a to je tato chvíle.
Tato chvíle je víc než dost. Přežvykujte ten koláč a říkejte: ?Ten koláč je tak delikátní!? Nepřemýšlejte o minulosti a nepřemýšlejte ani o budoucnosti. Ony se o sebe postarají samy.

Osho: Úsvit nového tisíciletí (1. část)

21. června 2007 v 20:47 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha
OBJEVUJE SE NOVÝ ČLOVĚK. Podoba nového člověka není ještě jasná, avšak horizont rudne a brzy zde bude slunce. Je ranní mlha a podoba nového člověka není zřetelná, ale přece jen je několik věcí je o novém člověku křišťálově jasných.
A to je nesmírně důležité, protože od těch dob, co se opice stala člověkem, člověk zůstal stejný. Obrovská revoluce je na cestě. Půjde daleko hlouběji, než revoluce, která se přihodila, když opice začaly chodit po zemi a staly se lidskými bytostmi.
Tato revoluční změna vytvořila mysl, tato změna vnesla dovnitř psychologii. Nyní nastane další, daleko významnější změna, která vnese dovnitř duši, a tak člověk nebude pouze psychologickou bytostí, ale rovněž bytostí duchovní.
Žijete v jedněch z nejživějších časů vůbec.
Podle mě je toto nové vědomí nejdůležitější věcí, která se dnes děje. Rád bych vám o tomto novém vědomí něco řekl, o jeho orientacích a jeho charakteristikách, protože vy tomu máte pomoci vyjít z lůna ven - protože vy tím musíte být. Nový člověk nemůže přijít odnikud, musí přijít skrze vás. Nový člověk může být zrozen pouze skrze vaše lůno. Musíte se stát lůnem.

Sbohem starému


Jestliže nový člověk uspěje, starý bude muset odejít. Starý člověk může žít jen tehdy, když je novému bráněno přijít. Nyní tomu nemůže být bráněno, protože to není pouze otázka příchodu nového člověka do existence, je to otázka přežití celé země, vědomí samotného, samotného života. Je to otázka života a smrti. Starý člověk došel k naprosté destruktivnosti. Starý člověk dosáhl konce svých možností. Nyní není žádná možnost života se starým konceptem člověka, jedině smrt.
Starý člověk se připravuje na globální sebevraždu. Starý člověk hromadí atomové bomby, vodíkové bomby, aby spáchal kolektivní sebevraždu. Je to velmi nevědomá touha. Raději než dovolit být novému člověku, by rád starý člověk zničil celou záležitost.
Musíte porozumět, musíte ochránit nové, protože nové nese s sebou celou budoucnost. A člověk došel ke stupni, kde je možný obrovský kvantový skok.

Milování světa


Starý člověk byl jino-světský, starý člověk byl proti světu. Starý člověk vždy hleděl k nebesům. Starý člověk se zajímal více o život po smrti než o život před smrtí. Zájmem nového člověka bude TENTO život, protože je-li postaráno o tento život, onen bude vyplývat sám od sebe. Jedinec se s ním nepotřebuje trápit, jedinec na něj nepotřebuje myslet.
Starý člověk se příliš zabýval Bohem. Tento zájem vycházel ze strachu. Nový člověk se nebude zajímat o Boha, nýbrž bude žít a milovat tento svět a z této lásky zakusí existenci Boha. Starý člověk byl spekulativní, nový člověk se chystá být existenciální.
Starý člověk může být přesně popsán v upanišadovém tvrzení: neti-neti, ne toto, ne toto. Starý člověk byl negativní - život-negující, život-odmítající. Nový člověk bude život-potvrzující: iti-iti, toto a toto. Zájmem starého člověka byl onen svět, zájmem nového člověka je tento, protože z tohoto se onen rodí, a jestliže se stanete příliš zaujatý oním, minete oba.
Tento okamžik musí být prožit ve své totálnosti. Tento okamžik musí být prožit ve své spontánnosti, s žádnými a priori (pozn.př.předem; zaujatě, s předsudkem) ideami. Starý člověk nesl již připravené odpovědi. Byl napěchován filozofií, náboženstvím a všemi druhy nesmyslů.
Nový člověk bude žít život bez jakéhokoli a priori závěru na něj.

Svoboda od "ismů"


Nový člověk nebude hinduista, nebude mohamedán, nebude křesťan, nebude komunista. Nový člověk nebude znát všechny tyto "ismy". Nový člověk bude jednoduše otvorem, oknem do reality. Bude nechávat realitu takovou jaká je. Nebude na ní promítat svoji vlastní mysl. Nebude používat realitu jako obrazovku. Jeho oči budou přístupné; nebudou plné idejí.
Život starého člověka vychází ze strachu - i jeho Bůh nebyl nic, než výtvor ze strachu. Jeho chrámy, mešity, gurudwary, kostely - byly všechny ze strachu. Třásl se, obával se. Život nového člověka bude vycházet z lásky, ne ze strachu, protože strach slouží smrti, láska slouží životu. A jestliže váš život vychází ze strachu, nikdy nepoznáte co je život, budete znovu a znovu poznávat pouze smrt. A pamatujte si, že osoba, jejíž život vychází ze strachu, vytváří všechny druhy situací, ve kterých musí zakoušet více a více strachu. Váš strach vytváří situace, stejně tak jako vaše láska vytváří situace. Jestliže milujete, budete nacházet tolik důvodů milovat. Když se strachujete, budete nacházet tolik důvodů proč se strachovat.

Láska je příchuť


Láska přichází, aby se stala příchutí nového vědomí, protože strach byl příchutí starého vědomí, a to vytvářelo války. Během tří tisíc let člověk bojoval v pěti tisících válkách - jako bychom nedělali nic jiného - nepřetržité bojování někde nebo jinde. To je velice šílený stav věcí. Lidská minulost je šílená.
Nový člověk nebude pokračováním této šílené minulosti. Bude věřit v lásku, ne ve válku. Bude kreativní, ne destruktivní. Jeho věda, jeho umění - vše bude sloužit kreativitě. Nebude tvořit bomby. Nebude politický, protože politika vychází z nenávisti. Politika je zakořeněna ve strachu, nenávisti, destruktivitě.
Nový člověk nebude politický. Nový člověk nebude národnostní, nový člověk bude globální. Nebude mít jakékoliv politické ambice, protože je přihlouplé mít politické ambice. Nový člověk bude velmi inteligentní. První náznaky této inteligence se zvedají na obzoru. Ti, kteří mají oči - je mohou vidět. Děti se bouří.
Život nového člověka bude vycházet nikoliv z předsudků, nýbrž ze spontánní odpovědnosti. Starý člověk byl otrok, nový člověk bude svobodný, nový člověk bude mít svobodu v samém jádru svého bytí.

Užívání si života


Starý člověk byl velmi vážný, starý člověk byl "workoholik". Nový člověk bude hravý - homo ludens. Bude věřit v užívání si života. Odloží slova jako "služba", "obětování". Nebude se pro cokoliv obětovávat. Nebude obětí jakémukoliv oltáři - státnímu nebo náboženskému, kněžskému nebo politickému. Nedovolí nikomu vykořisťovat jeho život - "Jdi a zemři, protože tvoje země válčí."
Jeho odevzdání směřuje k životu, jeho odevzdání nesměřuje k ničemu jinému. Chce žít v radosti, chce se radovat ze všech božích darů, chce oslavovat. Aleluja bude jeho jediná mantra.
Ježíř říká: "Radujte se, radujte se. Říkám vám, radujte se."
Člověk se dosud neraduje. Člověk žije pod obrovskou tíhou vážnosti: Pracuj pro zemi. Pracuj pro rodinu. Pracuj pro ženu. Pracuj pro děti. Pracuj pro svého otce a matku. Jen pracuj a pracuj a potom jednoho dne zemři a zmiz do hrobu. A druzí budou pracovat. A tak to jde dál a dál. Nikdo nevypadá na to, že má čas užívat si života.
Neříkám, že nový člověk nebude pracovat. Bude pracovat, ale nebude to jeho toxikománie. Nebude "workoholik", nebude to drogou, bude pracovat, protože potřebuje nějaké věci, ale nebude nepřetržitě pracovat pro to, aby více a více hromadil.
Nebude hromadit. Nebude věřit ve vlastnictví obrovského bankovního balancu a nebude věřit v dosa�ení velmi vysokého postu; raději bude chtít zpívat píseň, hrát na flétnu, na kytaru, tančit. Nebude se chtít stát známým, bude chtít žít, opravdově žít. Bude připraven být nikým.

Proti ortodoxii


Nové vědomí bude proti všemu ortodoxnímu. Jakémukoliv druhu ortodoxnosti, katolické nebo komunistické, hinduistické nebo džinistické - jakýkoliv druh ortodoxnosti - je druh paralyzování mysli. Ochromuje to. Přestáváte žít. Stává se to strnulostí kolem vás. Stáváte se fanatiky, stáváte se neústupnými. Stáváte se jako-kamennými. Nechováte se jako tekuté lidské bytí, začínáte se chovat jako mezci.
Živá osoba musí zůstat plynoucí. Musí odpovídat měnícím se situacím. A situace se nepřetržitě mění. Jak můžete zůstávat fixovaní na své postoje, když život sám není fixovaný? Když život je řeka, jak vy můžete zůstávat neústupnými? A jestliže zůstáváte neústupnými, ztrácíte kontakt se životem - už jste ve svém hrobě.
Nové vědomí bude ne-ortodoxní, ne-fanatické; bude tekuté. Nebude reagovat, bude odpovídat. A rozdíl mezi těmito dvěmi slovy je velký.
Reakce je vždy strnulá. Máte fixní ideu, reagujete podle ní. Předtím než položena otázka, je připravená odpověď. Odezva je totálně odlišná. Posloucháte otázku, vstřebáváte otázku, vidíte situaci, vnímáte situaci, prožíváte situaci a z tohoto dokonalého prožití vzejde vaše odezva.
Odpovědný člověk nemůže být neústupný, nemůže být určitý, nemůže být strnulý. Bude muset žít od okamžiku k okamžiku. Nemůže se rozhodnout předem, bude se muset rozhodovat každý den, v každém okamžiku. A protože se bude muset pohybovat nepřetržitě s životem a jeho měnícími se výzvami, nemůže být konzistentní v tom starém smyslu.
Jeho konzistence bude pouze jediná: bude vždy ve shodě s životem.

Být rebelem


Nový člověk bude kreativní. V každém okamžiku bude nalézat své náboženství, v každém okamžiku bude nalézat svou filozofii. A všechno bude trvale růst. Nebude oddaný minulosti, nemůže být - být oddaný minulosti znamená být poslušný smrti, protože minulost je mrtvá; on bude oddaný přítomnosti. A v bytí oddanému přítomnosti, bude rebelující proti minulosti.
Rebelství se stává jedním z jeho nejnápadnějších charakteristických rysů. A protože bude rebelem, nebude dobře zapadat s mrtvou společností, nebude dobře zapadat s mrtvou církví, nebude dobře zapadat s mrtvou armádou. Nebude zapadat nikde, kde je poslušnost základním požadavkem.
Nový člověk je spjat s vytvořením nové společnosti kolem sebe.
Nejprve nastane nové vědomí, potom nastane nová společnost. Přichází dlouhé období, ve kterém staré bude bránit novému, bude bojovat s novým, bude se pokoušet zničit nové. Ale staré nemůže uspět - čas, duch času, nebude v jeho prospěch. Staré musí zemřít. Právě tak jako staré tělo umírá a dělá místo pro nějaké nové dítě, tak staré společnosti, staré ortodoxní, musí zemřít. Už žily přesčas. Žily příliš dlouho!

Žádná vypůjčená morálka


Nové vědomí nebude moralistické, nebude puritánské; ne, že nebude mít jakoukoli morálku, ale bude mít odlišný druh morálky - morálku, která vyvstává z jedincova vlastního vnímání života, z jedincovy citlivosti, z jedincových vlastních zkušeností - ne morálku naučenou od ostatních, vypůjčenou. Nový člověk nebude charakterní člověk ve starém smyslu, protože celý charakter je svazující. Tvoří brnění kolem vás.
Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít jakékoliv brnění. Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít kolem sebe vězeňskou celu. Ne že nebude mít charakter, ale bude dávat charakteru novou definici. Nebude pokrytcem.
Staré puritánství, staré moralistické postoje vytvořily ve světě pokrytectví; udělaly z člověka schizofrenika: na povrchu jedna věc, hluboko uvnitř něco jiného - téměř protikladného. Starý člověk žil dvojí život.
Nový člověk přichází žít jednotným způsobem. Bude žít jediný život. Cokoliv je uvnitř něj bude také na jeho vnějšku. Bude autentický. Pamatujte si toto slovo "autentičnost" - to bude novým náboženstvím člověka. To bude novou pravdou člověka, jeho chrámem, jeho Bohem - autentičnost. A s autentičností zmizí neurózy.
Starý člověk byl neurotický, protože byl v ustavičném konfliktu: chtěl dělat jednu věc a vždy dělal něco jiného, protože něco jiného bylo požadováno. Byl naučen dělat něco proti sobě samotnému; byl potlačený. Jeho vlastní autentičnost byla potlačena; a nadto byl vnucen falešný charakter.
Velebili jsme tyto falešné lidi příliš dlouho. Nyní přišel čas - jejich falešnost by měla být odhalena. Velebili jsme tyto mahatmy a svaté tak dlouho, nyní musíme vidět jejich neurózy. Byli všichni psychicky nemocní, byli patologičtí. Zdravá osoba je celistvá osoba. Její vnitřek a její vnějšek jsou stejné. Jestliže miluje, miluje vášnivě. Jestliže se hněvá, hněvá se vášnivě. Její hněv má v sobě pravdu, stejně tak jako má v sobě pravdu její láska.

Vášeň pro zemi


Nový člověk bude pozemský. A "pozemským" nemíním materilistický. Nový člověk bude realista. Bude milovat tuto zemi. Protože jsme tuto zemi nemilovali a naše takzvaná náboženství nás učila tuto zemi nenávidět, ničili jsme ji. Je to překrásná planeta, jedna z nejkrásnějších, protože je jednou z nejživějších.
Tato planeta musí být milována, z této planety musí být radost. Je to dar. Toto tělo má v sobě tak moc mystérií, že i Budha je možný pouze díky tomuto tělu. Toto tělo se stává chrámem největších příležitostí: budhovství, nirvány. Toto tělo musí být milováno. Tato země musí být milována.
pokračování v 2. části

Osho: Úsvit nového tisíciletí (2. část)

21. června 2007 v 20:45 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha
pokračování k 1. části

Náboženství v přírodě


Nový člověk bude nalézat svoje náboženství v přírodě - ne v mrtvých kamenných sochách, ale v žijících, tančících stromech ve větru. Bude nalézat své náboženství, když bude brázdit po moři, když bude lézt po pannenských horách. Bude nalézat svoji modlitbu ke sněhu, k měsíci, ke hvězdám. Bude v dialogu s existencí tak jak je. Jeho odevzdání bude přírodě a skrze toto odevzdání dojde k poznání nad-přirozeného. Bůh je schován zde v této zemi, v tomto dokonalém těle. Toto dokonalé tělo, Budha. Tato dokonalá země, ráj.
Nový člověk bude číst svaté písmo přírody. Ta bude jeho véda, jeho korán, jeho bible. Zde bude nalézat kázání v kamenech. Bude se pokoušet rozluštit mystéria života, nebude zkoušet demystifikovat život. Bude se pokoušet milovat tato mystéria, vstoupit do těchto mystérií. Bude básníkem, nebude filozof. Bude umělcem, nebude theolog.
Jeho věda bude mít také odlišný postoj. Jeho věda bude taoistická, nebude úsilím podmanit si přírodu, protože toto úsilí je pošetilé. Jak si můžete podmanit přírodu? - jste součást přírody. Jeho věda bude o porozumění přírodě, ne o podmaňování si přírody. Nebude znásilňovat přírodu, bude milovat a přemlouvat přírodu, aby vyzradila svoje tajemství.

Žádná politika


Nový člověk nebude ctižádostivý, nebude politický. Politika nemá budoucnost; politika existovala díky neurózám lidstva. Jakmile zmizí neurózy, zmizí politika.
Ctižádost jednoduše znamená, že vám něco chybí a vy se utěšujete, že to získáte v budoucnosti. Ctižádost je útěchou. Dnešek je všechna ubohost, zítra tady bude radost. Vyhlížením zítřka se stáváte schopni snášet dnešek a jeho bídu: dnes je vždy peklo, zítra je nebe. Stále vyhlížíte nebesa, stále si děláte naději.
Ale tato naděje nebude jakkoli vyplněna, protože zítřek nikdy nepřichází. Ctižádost znamená, že jste neschopni přeměnit váš dnešek v blaženost; jste impotentní. Pouze impotentní lidé jsou ctižádostiví: hledají peníze, hledají moc. Pouze impotentní lidé hledají moc a peníze. Potentní člověk žije. Když mu peníze přicházejí do cesty, užije jich, ale nevyhledává je, nejde po nich. Tak nebo onak se kvůli nim nestrachuje.
Starý člověk byl buď honící se za penězmi nebo v obavách o peníze, buď honící se za mocí nebo v obavách o moc; ale v obou případech bylo jeho celé soustředění na moc a na peníze. Byl ctižádostivý. Starý člověk je politováníhodný. Byl ctižádostivý, protože byl neschopný žít, neschopný milovat. Nový člověk bude schopen žít a schopen milovat. A jeho tadyteď bude tak překrásné, proč by si měl dělat starosti se zítřkem? Jeho starostí nebude vlastnit více, jeho starostí bude být více.

Autentičnost je radost


Nový člověk nebude potřebovat žádnou lež, přetvářku nebo předstírání, bude pravdivý, protože pouze skrze pravdu je svoboda. Všechny lži vytváří otroctví. Řekněte jedinou lež a budete jich muset říct tisíc a jednu, abyste ji obhájili - budete muset vyprávět lži ad nauseam. Potom to nemá konce. Jediná lež se dříve či později rozšíří přes celé vaše bytí. Je to jako rakovina.
Buďte pravdivý a nepotřebujete se skrývat, můžete být otevření. Buďte pravdiví a nepotřebujete se chránit před existencí, můžete být zranitelní. V této zranitelnosti vás pronikne existence, Bůh dosáhne vašeho srdce.
Řekněte lež a jste ve strachu. Také se budete obávat Boha, budete se bát tváří v tvář Bohu. Budete se bát tváří v tvář sám sobě. Budete od sebe neustále utíkat, od ostatních, od Boha. Budete se stále skrývat za svými neoprávněnými nároky. Pokrytectví se stane vaším životním stylem, a to je cesta do pekla. Pokrytectví vytváří peklo. Autentičnost je jediná radost - jediná radost, říkám. A jestli nejste autentičtí, nebudete nikdy radostní.
Nové vědomí nebude snášet dvojaké řeči. Nové vědomí bude vášnivě nenávidět takové věci. Tato nenávist k předstíranému je nejhlubším rysem nového člověka. Nový člověk bude oponovat strukturovaným, strnulým, neomylným systémům, protože život je překrásný tok. Není strukturovaný, je svobodou. Není to vězení, je to chrám. Bude chtít po organizacích, aby byly tekuté, měnící se, přizpůsobující se a lidské.
Naše státy jsou nelidské, naše armády jsou nelidské, naše církve jsou nelidské. Zbavují člověka lidskosti. Degradují člověka na věc, protože nerespektují svobodu člověka. Nový člověk bude respektovat svoji svobodu a také bude respektovat svobodu ostatních.
Starý člověk se stále plete, strká nos do cizích záležitostí, pokouší se manipulovat, kritizuje, odsuzuje, snaží se být užitečný, trestá. Starý člověk se stále zajímá o ostatní: "Co právě děláte?"
Nové vědomí nechá každého svému vlastnímu životu. Dokud člověk neubližuje ostatním, nemělo by se mu být překážet. Dokud člověk není pro ostatní nebezpečný, nemělo by se mu být překážet. Dokud se člověk neplete do svobody někoho jiného, neměl by nikdo do něj zasahovat.

Tekuté struktury


Starý svět zůstával bez individuality. Nenáviděl individualitu, měl rád pouze ovce, davy - lidi chovající se stejným způsobem, kde každý následuje stejnou rutinu a stejné struktury. Nový člověk bude mít všechny druhy možností. Nový člověk bude milovat tekuté struktury. Bude lidský, bude respektovat lidské bytosti. Jeho respekt bude téměř zbožný.
Nový člověk bude muset najít nové formy společenství, důvěrnosti, intimity, sdílení záměrů, protože stará společnost nezmizí okamžitě. Bude otálet, bude navádět ke všem druhům boje proti nové společnosti - jak se vždycky děje. Má tak mnoho nezadatelných práv, nemůže to jít snadno. Půjde to jedině tehdy, když se pro ni stane nemožné setrvat v existenci. Předtím než stará společnost odejde nový člověk bude muset vytvořit nové druhy komun, nové druhy rodin, nová společenství blízkosti, intimity, sdílení záměrů.

Láska ne manželství


Nové vědomí nebude mít co do činění s institucemi jako je manželství. Nový člověk bude mít přirozenou nedůvěru k manželství jako instituci. Vztah muže a ženy má pro něj hlubokou hodnotu, pouze když je rostoucím, proudícím vztahem pro oba. Bude si málo vážit manželství jako formality nebo slibů trvalosti, které se ukazují jako vysoce nestálé. Bude milovat okamžik a prožívat ho v jeho totálnosti.
Manželství nemá žádnou budoucnost. Láska má budoucnost.
V minulosti nebyla láska realita, realitou bylo manželství. V budoucnosti láska bude skutečností a manželství se bude stávat více a více neskutečné. V minulosti se lidé vdávali jeden za druhého, od té doby se postupně začali mít rádi a milovat.
V budoucnosti se lidé budou milovat a mít rádi jeden druhého, pouze pak budou žít společně. V minulosti nejprve přišlo společné soužití, a přirozeně, když žijete společně, vzrůstá náklonnost, vzrůstá závislost. Byl to potřebný jev. Manžel potřeboval manželku, manželka potřebovala manžela, a potom děti potřebovali, aby rodiče byli spolu. Byl to, více či méně, ekonomický fenomén; ale nevycházelo to z lásky.
Budoucnost pozná odlišný druh vztahu, který je založen čistě na lásce, a který bude trvat v existenci pouze dokud bude trvat láska. A nebude touha po jeho stálosti, protože v životě není nic stálé; pouze plastické květiny jsou stálé.
Opravdové růže se rodí ráno a odchází večerem. A to je jejich krásou: jsou překrásné, když přicházejí a jsou překrásné, když jejich okvětní lístky začínají uvadat. Jejich život je překrásný, jejich zrození je překrásné, jejich smrt je překrásná, protože je zde živost. Plastická květina se nikdy nerodí, nikdy nežije, nikdy neumírá.
Manželství bylo v minulosti plastickou květinou. Nové vědomí nemůže mít žádný respekt k manželství. Bude muset vytvořit nový druh intimnosti - přátelství. A bude se muset naučit žít s nestálým fenoménem lásky a všeho ostatního.

Život s nestálostí


Potřebuje to kuráž, žít s nestálostí života, protože se pokaždé něco mění, musíš se pořád měnit. Jedinec chce zůstat stálý - vypadá to bezpečněji, více zabezpečené. To je tak, jak žil starý člověk. Starý člověk nebyl dobrodružný; celý jeho zájem byla bezpečnost. Nový člověk bude mít dobrodružného ducha; jeho zájmem nebude bezpečnost, jeho zájmem bude extáze.
Jedinec bude schopný a dostatečně odvážný říct: "Nevím, ale zajímám se o vědění. A jsem připraven vejít do jakékoliv dimenze, do jakéhokoliv dobrodružství." Nový človek bude připraven riskovat. Starý člověk byl velmi obchodnický, nikdy připraven riskovat. Riziko bylo anatéma; jeho cílem byla bezpečnost.
Ale s bezpečností začínáte umírat. Je to pouze v dobrodružství, nepřetržitém dobrodružství, kde život roste k vyšší a vyšší plnosti, kde dosahuje k vrcholkům Himalájí.

Nedůvěra k autoritám


Nový člověk bude spontánní, nepředvídatelný, ochotný riskovat pro nové, mluvit a konát divoce a výstředně. Bude věřit, že všechno je možné a cokoliv může být vyzkoušeno. Nebude lpět na známém, bude vždy přístupný neznámému i nepoznatelnému. A nebude se obětovávat pro jakoukoliv budoucnost, protože nebude idealistou. Nebude se obětovávat pro jakékoliv abstraktní ideje, ideály, ideologie.
Bude mít důvěru ve vlastní zkušenosti a hlubokou nedůvěru k celé vnější autoritě. Nový člověk bude důvěřovat pouze své vlastní zkušenosti. Pokud něco nebude znát, nebude tomu důvěřovat. Žádná vnější autorita nemůže pomoci novému člověku. Nikdo nemůže říci: "Když to říkám, tak musíš věřit. Protože jsme vždycky věřili, tak musíš věřit. Protože naši předkové věřili, tak musíš věřit. Protože je to psáno ve védách a bibli, musíš věřit."
Nový člověk nebude mít co do činění s takovými nesmysly, nový člověk bude věřit, pouze když ON sám ví.
To je opravdová důvěra - důvěra v jedincovy vlastní možnosti, jedincův vlastní potenciální. Nový člověk bude respektovat sám sebe. Věřit ve vnější autority je neuctivé vůči vlastnímu bytí.
Toto je podle mě nejdůležitější jev, který se dnes děje. Do existence přichází nový člověk. První paprsky jsou už na horizontu. Připravujte se na přijetí nového člověka. Připravte se. Staňte se hostitelem hosta, který je právě teď s to zaklepat na vaše dveře v jakékoliv chvíli. A to je to, o čem je celá sannyas: příprava na přijetí nového člověka.
Bude to skvělé dobrodružství přijmout nového člověka. Bude to také riskantní, protože se to starému nebude líbit.

Osho - meditace

21. června 2007 v 20:41 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha
OSHO: "Jste-li orientováni na tělo , existují cesty, jak dosáhnout Boha prostřednictvím těla, protože i ono patří Bohu. Cítíte-li, že jste orientováni na srdce, pak je vaší cestou modlitba. Cítíte-li, že jste orientováni intelektuálně, je vaší cestou meditace.
Mé meditace jsou však odlišné. Snažil jsem se vytvořit metody, které by mohly používat všechny tři typy. Je v nich mnoho těla, mnoho srdce a mnoho intelektu. Všechny tři spolu souvisí a všechny tři působí na různé lidi různým způsobem. Tělo, srdce, mysl - všechny mé meditace mají stejný směr. Začínají tělem, procházejí mysl a překračují ji."

Tipy pro meditaci

Nestarejte se, co na to ostatní
Neobávejte se řečí a pomluv. Člověk, který se stará o to, co si myslí ostatní se nikdy nedostane do svého nitra. Bude totiž tolik zaneprázdněn tím, co si druzí myslí nebo říkají.
Každý den
Meditujte každý den na stejném místě, ve stejnou dobu a vytvoříte si hlad po meditaci, jak uvnitř svého těla , tak i v mysli. Každý den v tomto zvláštním čase vyhrazeném pro meditaci se bude vaše tělo i mysl dožadovat meditace.
Speciální prostor
Užívejte ten svůj koutek pouze pro meditaci a nic jiného. Pak se tento prostor stane nabitým a bude na vás každý den čekat. Ten koutek vám bude nápomocen, vytvoříte v něm zvláštní vibraci a specifickou atmosféru s jejíž pomocí se dostanete hlouběji a hlouběji.
Ztraťte kontrolu
Nemějte strach, strach je bariéra. Jestliže budete pokračovat v chránění sebe sama, jak se chcete oddat? Obojí je protiklad. A kvůli tomuhle protikladu vyplýtváte veškeré vaše úsilí. Promarníte energii díky boji sami se sebou.
Buďte hraví
Radujte se z bláznovství, které z vás vychází. Pomozte mu, radujte se z něj, spolupracujte. Když napomůžeme realizaci vašeho šílenství, budete se cítit tak volní, tak beztížní a pocítíte takovou bystrost, jako byste byli dětmi.
Je to jenom fígl
Nechejte ego stranou - ať je velké nebo malé, nebojte se - staňte se pouze svědky vaší mysli. Čekejte a buďte klidní. Nespěchejte. Může to trvat několik dní, než zjistíte ten fígl. To je fígl! To není umění!
Zůstaňte v momentu
Kdykoliv zjistíte, že se vaše mysl hnula do budoucnosti nebo do minulosti, okamžitě se vraťte zpět, zpět do přítomnosti. Dělejte něco, buďte něčím, ale v přítomnosti.

Reiki

12. června 2007 v 18:09 | Hedvik Segon |  Měsíc Osha
Reiki je léčitelská metoda vycházející z východních filozofií. Slovo "reiki" je název pro životodárnou energii (rei = životodárný, ki = energie). Za zemi původu Reiki se uvádí Japonsko a jako zakladatel/objevitel je uváděn dr. Mikao Usui.Skutečný počátek Reiki vysledovat patrně nelze z toho důvodu, že jsou zde podobnosti s ještě staršími metodami. Reiki předpokládá existenci energetických center (čaker) a drah (meridiánů) v lidském těle. Pokud jsou čakry vyrovnané a v meridiánech proudí energie bez překážek, je člověk zdravý a vitální. Dále Reiki předpokládá existenci zdroje, která bývá různě nazýván, ale jeho existence není hmotně prokazatelná. Léčitelé používají techniku přikládání dlaní, čímž rozproudí energii Ki.

Ötzi...nové info

6. června 2007 v 22:14 | Follew |  Záhady, tajemno
Mumifikovaný alpský "muž z ledovce", známý pod jménem Ötzi, byl zabit pravděpodobně blízko místa svého nálezu, protože po zásahu šípem zezadu do několika minut vykrvácel. Vyplývá to z výzkumu mumie zveřejněném ve středu univerzitou ve švýcarském Curychu.
CURYCH - Představy o konci záhadného muže, považovaného postupně za šamana, tuláka, psance či jedince obětovaného bohům, se tak znovu dost radikálně změnily. Když byla v roce 1991 asi 5300 let stará mumie v horském ledovci nalezena, uváděly první teorie, že muž zemřel vyčerpáním, možná umrzl ve spánku během cesty přes hory. Teprve o řadu let později byl v jeho mumifikovaném těle nalezen pod lopatkou hrot šípu, který jej zasáhl.
Výzkum ukázal, že šíp při zásahu do levého ramene přeťal zezadu mužovu tepnu poblíž klíční kosti. To znamenalo prudkou ztrátu krve, šok a brzké selhání srdce. I v současnosti dává podobné zranění i při rychlém převozu do nemocnice jen čtyřicetiprocentní šanci na přežití.
"Skutečnost, že dřík šípu byl z rány vytržen ještě před smrtí muže, možná jen zhoršila zranění," uvedl Frank Rühli z curyšské univerzity, který výzkum spolu s kolegy z Bolzana vedl.

Meditace

5. června 2007 v 21:33 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha
Meditací se nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění za účelem dosažení změněného stavu vědomí. Obvykle se považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, ale rozvinula se také nezávisle v islámském súfismu. Někdy tento pojem také označuje prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby.

-----------------------------------------------------------------------------------
Slovo meditace pochází z latinského "meditatio", které znamená "rozjímání". V tomto významu se používá v křesťanství, například "meditace o utrpení Krista".
Na konci 19. století začali teosofisté toto slovo používat k označení různých duchovních praktik zejména z hinduismu a buddhismu. Termín "meditace" tedy nelze přiřadit k jednomu konkrétnímu konceptu, ale lze jím přeložit například sanskrtská slova samádhi, bhávaná nebo pránájáma.
Meditací se obvykle míní jedno z následujících:
  • stav, kdy je mysl zbavená všech myšlenek
  • mentální otevření se "božskému"
  • soustředění mysli na jeden objekt (jako je dýchání nebo slovní mantra)
  • intuitivní vhled do náboženské doktríny (např. vipassaná v buddhismu)
Meditace se nejčastěji objevuje v náboženském kontextu, ale byla využívána i jinde, například v bojových uměních. Dnes je rozvíjena v mnoha spirituálních hnutích, jako je práma jóga, New Age a omezeně i v křesťanstí.
-----------------------------------------------------------------------------------
Meditace probíhá jako několikastupňový vizualizační proces, jehož úkolem je naučit meditující najít cestu do svého nitra. Tato tantrická cesta ke spáse není útěkem ze světa, ale cestou do nitra světa, způsobem sjednocení protikladů. Všechna buddhistická meditace dosahuje svého vrcholu v rozjímání a pochopení neosobního charakteru vlastního těla a všech duševních funkcí i světa zkušenosti, všech elementů existence a egocentrismu. Nazývá se meditace anattá.
Když provádíte meditační cvičení, spíše než abyste sledovali svůj dech, raději se s ním postupně ztotožněte, jakobyste se jím začali stávat. Dech, dýchající a dýchání pomalu splynou; dualita a rozdělení se rozpustí. Aby meditace mohla nastat, musí být vytvořeny klidné a příhodné podmínky. Než získáte kontrolu nad svou myslí, potřebujete napřed zklidnit její prostředí. V této chvíli je mysl jako plamen svíčky - nestálá, mihotavá a stále se mění a třepotá v prudkých větrech našich myšlenek a emocí. Plamen bude hořet klidně jenom když zklidníte okolní vzduch. Začít spatřovat přirozenost mysli a spočívat v ní lze, až když utišíte neklid svých myšlenek a emocí. Na druhé straně jakmile pomocí meditace naleznete rovnováhu, hluky a rozptýlení všeho druhu budou mít daleko menší účinek.
Smyslem meditace není její délka. Smyslem je to, jestli vás cvičení skutečně přivádí do jistého stavu bdělosti a přítomnosti, ve kterém jste trochu otevření a schopní spojit se s podstatou svého srdce. Při meditaci musí být mysl upřena na jediný předmět, aby se vyvinula "jednobodovost mysli". Existují různé meditační techniky, z nichž jedna je zde popsána, totiž technika mentální koncentrace. Při duchovním praktikování užíváme meditaci k tomu, abychom se obeznámili s daným objektem. Tímto objektem nemusí být nějaká fyzická věc, jako třeba Buddhův obraz. Tímto objektem může být duševní stav, jako třeba trpělivost, kterou v sobě kultivujeme právě meditativní kontemplací. Stejně tak jím může být i rytmický dech, kterým koncentrujeme svou rozháranou mysl.
-----------------------------------------------------------------------------------

Meditace a relaxace
Stres, únava, časté nemoci - to jsou problémy dnešní doby většiny z nás. Pilulky ale nic nevyřeší. Člověk musí umět relaxovat, aby ho styl současného života nezničil. Tyto stránky mají pomoci těm, které trápí nejen stres a únava, ale i těm, kdo se chtějí naučit meditačním technikám a případně se o meditacích dozvědět něco víc. Problémem, který zase trápí mě :-), je nedostatek času. Takže pokud se najde někdo, kdo by byl ochoten spolupracovat na tomto webu o meditacích, budu jenom rád.

Stres a meditace
Stresy způsobují většinu problémů nejen na fyzické rovině, ale i na mentální rovině, nefyzické. Jedinou rozumnou možností, jak se stresu zbavit, je relaxace. I to je ale bohužel jen dočasný stav. Díky meditacím se člověk nejen že zbaví stresů, ale dokáže i stresu předcházet.

Meditační a relaxační techniky
Meditačních technik je mnoho, dokonce se neustále objevují nové. Každému vyhovuje něco jiného, je třeba zkoušet a hledat. O některých technikách se na tomto webu dočtete. Mimo jiné zde i zmiňuji cvičení Tai-Chi, o kterém se říká, že je to vlastně meditace v pohybu. O všem se můžete dočíst v dalších sekcích.

Přechod bránou - Hemi-Sync

Oshovy meditace

5. června 2007 v 21:20 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha
Dost možná jste se již setkali s meditacemi jako Kundaliní, Dynamická meditace, Mandala, Gaurišankár, Nadabrahma, No Dimension, Chakra Breathing, aniž by jste věděli, že patří do skupiny meditačních technik vytvořených Oshem. Mnoho jeho meditačních technik se rozšířilo natolik, že se s nimi běžně setkáte i na akcích, které se Oshovým meditacím jinak vůbec nevěnují.
Jistě to má svůj důvod. Jsou totiž vytvořeny jako optimální nástroj pro začínajícího západního člověka. Takový začínající západní člověk je zvyklý na silné podněty, neustálý shon, výkon, obvykle mívá problémy se na chvíli zastavit, natož zklidnit mysl a sledovat tak jemné podněty jako proudění vzduchu nosem při nádechu a výdechu. Oshovy meditace sestávají z několika fází, z nichž přinejmenším jedna bývá dynamická - během ní se rozproudí energie v těle (např. 10 min skákání, 15 min běh na místě, tanec, víření, apod.) V následující klidové fázi potom nebývá problém takto zdůrazněné podněty sledovat. Klidně si to vyzkoušejte!
Některé techniky obsahují dokonce i fázi katarzní, jež umožní vyházet napětí z těla. Taková směsice pohybu, katarze a klidové meditace působí velmi rychle na protažení energetického systému a nastartování energetických procesů - velmi rychle, avšak hrubou silou. Časem zjistíte, že je potřeba mnoho věcí jemně doladit, leč pro nastartování strnulé západní mysli velmi vhodné.
Techniky jsou sestaveny většinou na platformě hinduistické jógy, ale nedrží se žádného směru a směle přebírají významné prvky buddhismu, sufí, i psychologických poznatků.
Osho (též Bhagavan Šrí Rajnesh) byl svérázný, rozporuplný a velmi charizmatický mystik nedávné doby, působící nejprve v Indii, později v USA. Ani v jedné zemi se však jeho působení neobešlo bez konfliktů. Jedni tvrdí, že pro svou originalitu, jiní že pro svou zcestnost. Pokud existuje rozpor ohledně jeho jednání a jeho osoby, panuje vcelku shoda v kladném přijetí jím vytvořených meditačních technik.
O Oshovi a jeho stoupencích kolují peprné historky, které jim nejdou zrovna ke cti. Ač pro některé z nás na počátku cesty Oshovy meditace mnoho znamenaly, nemůžeme vyvrátit reálný základ těchto historek.

Kdo byl Osho?

5. června 2007 v 13:31 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha
V indické tradici je titul sannjásin (sannjásí) vyhrazen pro toho, kdo se vzdal světa a vydal se po dlouhé cestě náboženského úsilí a askeze. Stav sannjásina je čtvrtým a nejvyšším stupněm života - na tomto stupni se bráhman v bezdomoví připravuje na nové zrození, či dokonce na vysvobození z koloběhu životů. Ovšem Ind Bhagaván Šrí Radžníš (v anglické transkripci Bhagwan Sri Rajneesh) nabídl tento titul zájemcům ze Západu značně "pod cenou".

Historie

Duchovní přitažlivost sannjásinského stavu pro nábožensky hledající mladé lidi ze Západu využil indický profesor filozofie Čandra Móhan (1931-1990), který ke svému jménu přidával přízvisko Radžníš. Narodil se džinistické rodině a v mládí měl údajně několik duchovních zážitků. Podle svého podání prožil v roce 1953 osvícení. Roku 1966 opustil akademickou dráhu a věnoval se přednáškové činnosti zaměřené na duchovní obrodu lidstva. Roku 1971 přijal titul bhagaván, jímž se titulují svatí lidé i božské bytosti. Jako Bhagaván Šrí Radžníš měl v roce 1972 prvních asi 50 následovníků původem ze západních zemí. S několika z nich založil roku 1974 ášram v indickém městě Púna. Do roku 1981 se ášram rozrostl na více než jeden a půl tisíce stálých obyvatel. Od druhé poloviny sedmdesátých let vznikala Radžníšova meditační centra také na Západě. V polovině osmdesátých let jejich počet dosáhl 200.
Kvůli protestům veřejnosti a potížím s indickými daňovými úřady Radžníš v roce 1981 náhle a tajně Púnu opustil a odletěl do USA. Jeho indický ášram začal upadat, ale Radžníšova oddaná následovnice, nadaná pozoruhodným organizačním talentem - Má Ánand Šíla, později známá jako Sheila Silverman-Birnstielová - zakoupila a pronajala rozsáhlé území v americkém státě Oregonu blízko městečka Antelope. Tam uprostřed málo obydlené farmářské krajiny začali sannjásinové budovat nový ášram jako zárodek nového, božského společenského zřízení. Na svém městě Radníšpúram pracovali s obdivuhodným úsilím sedm dní v týdnu a často i více než dvanáct hodin denně za odměnu vidět na okamžik svého guru Radžníše. Ten se mezi lety 1981-1984 nacházel v "období mlčení", v němž komunikoval pouze se svými nejbližšími spolupracovníky.
Díky práci mladých Američanů a za peníze z jejich darů se ášram brzy stal městečkem s několika tisíci stálými obyvateli, vlastními ozbrojenými silami, potravinářskou výrobou, nemocnicí, hotely a letištěm. Během slavností město pojalo až 15 tisíc obyvatel. Sannjásiné vybudovali v neobydlené krajině desítky kilometrů silnic, postavili přehradu pro zásobování pitnou vodou, založili vlastní leteckou společnost a společnost pro autobusovou dopravu, která byla druhou největší ve státě Oregon.
Rozrůstající se komunita sannjásinů brzy ovládla správní orgány městečka Antelope a přejmenovala ho na Rajneeshpuram. To znamenalo ovšem také začátek nekonečných soudních sporů a mediálních afér. Stát Oregon prohlásil Radžníšpúram za teokracii, odporující americké ústavě. Indické úřady stále vyžadovaly nezaplacené daně. Bývalí sannjásiné poukazovali na psychická zranění, která jim život v komuně způsobil. Rozruch vrcholil kolem afér s odposlechy, otrávením studní, pokusem o zfalšování voleb a tajnými švýcarskými konty. S nejbližší spolupracovnicí Šílou se Radžníš dostal do soudních sporů. Oba byli nakonec zatčeni, Šíla odsouzena na řadu let do vězení a Radžníš shledán vinným z porušení imigračních zákonů a vyhoštěn. Po odmítnutí několika státy se na sklonku roku 1985 vrátil do Púny. Prohlásil své náboženství za mrtvé a před nejbližšími se vyznal z úlevy, že již nemusí hrát roli osvíceného.
Po krátké přestávce v duchovní činnosti se ovšem prohlásil za znovuvtělení Gótamy Buddhy. V poslední etapě svého života (1989-1990) působil pod jménem Osho. Desítky jeho knih tak dnes nesou právě toto jméno a k němu se také hlásí i současní sannjásiné.

Učení

Radžníšovo učení kombinovalo často i protikladné náboženské a filozofické prvky, ale díky roli extáze a sexu a také díky praxi kundaliníjógy se snad nejvíce blížilo tantrickému hinduismu. Podle Radžníše si člověk může uvědomit božskou přirozenost pouze tehdy, je-li zbaven potlačovaných emocí a pudů. Hlavní nábožensko-psychoterapeutickou metodou se proto stalo skupinové uvolňování emocí a sexuální uspokojování. Osvícení prožíval Radžníšův následovník, když mu během extáze jeho mistr přitiskl palec na čelo, a otevřel tak "třetí oko" (šestou čakru).
Z Oshových meditací se patrně nejznámější a neužívanější stala tzv. dynamická meditace. Bývá prováděna hromadně ve větší místnosti a obsahuje pět fází: nejprve uvolňování, pak skákání a protřepávání s řevem a smíchem, dále křičení mantry hu, potom zamrznutí (nehnuté stání) a konečně oslavu (odpočinkové, vláčné pohyby). První tři fáze trvají každá 10 minut, druhé dvě po 15 minutách. Za příklad může sloužit i meditace Mystická růže, která sestává z několika dnů pláče, dnů smíchu a dnů sebepozorování, Kundaliní meditace, Meditace mandala a další.
Kromě skupinových psychoterapeutických procedur a meditací, jichž Radžníš vytvořil několik desítek, sestával náboženský život sannjásinů z poslechu mistrových přednášek a skupinové extáze. Mladým příslušníkům západních středních vrstev Radžníš imponoval svou inteligencí, humorem, citáty, glosami myšlenek slavných lidí i vlastním originálním a provokativním myšlením.
Zvláštní roli v Radžníšově hnutí sehrál jeho snad až chorobný strach z jakékoli nákazy. V polovině osmdesátých let předpovídal, že do roku 2000 budou dvě třetiny lidstva vyhlazeny v důsledku nemoci AIDS. Kvůli strachu z nákazy touto nemocí nejen sexuálním stykem, ale také prostřednictvím potu a slin bývají v Oshových komunitách dodnes požadována potvrzení o negativních testech přítomnosti viru HIV v těle.

Společenství

Ještě před zakladatelovou smrtí vznikla síť autorizovaných Oshových komunit (Osho Commune International), která přijala několik společných pravidel duchovního i praktického rázu. Po Oshově smrti se vedení ujalo 21 následovníků, ale hnutí ztratilo svou počáteční dynamiku. Iniciativu v šíření Oshových myšlenek postupně převzali nezávislí duchovní vůdci, kteří pocházejí ze Západu a kteří přijímají i jiné než Oshovy duchovní podněty. Vliv této neformální sítě zkušených sannjásinů, kteří cestují po světě s přednáškami a meditačními kurzy, již převýšil vliv autorizovaných Oshových komunit. Oshův odkaz se tak udržuje mnoha způsoby, např. díky mezinárodnímu vzdělávacímu programu Oshova multiverzita. Počet lidí, kteří se k tomuto odkazu hlásí, je možné odhadnout na několik desítek tisíc na celém světě.
Do ČR se Oshovy myšlenky dostaly ve větší míře až po roce 1989 především díky reemigrantu Pavlu Dlouhému, který je jako svámí Anand Anubodha mezi českými sannjásiny neformální autoritou. Jejich počet je odhadován na několik desítek. Působí zde dvě centra: Osho Shangri La Meditation Center v Lažanech u Žlutic v západních Čechách ovlivnil německý duchovní vůdce svámí Bhagat (Johann Zeilhofer), duší Osho Sugama Meditation Center v Lažánkách u Veverské Bitýšky je již po léta svámí Anand Shunyam (Igor Samotný). Centrum v Lažánkách má svou pobočku Domeček na procházce v Brně, Ant. Procházky 5. Od roku 2001 se buduje nové centrum v Horních Povelicích v Jeseníkách. Pravidelné Oshovy meditace se konají asi v deseti českých a moravských městech (v Praze v klubu Namasté, Kroftova 8), informační centra jsou v provozu v Ostravě (Pavlousková ul. 4443), Praze (Praha 1, Vězeňská 3) a Zlíně (Kvítková 706).

Diskuse

Radžníšovo učení není považováno za autentické z hlediska hinduismu a za bezpečné z hlediska psychoterapie. Za Radžníšova života byly hlášeny stovky případů psychických poškození následkem jeho amatérských psychoterapeutických experimentů. Měřítka většinové společnosti i způsob života sannjásinů se však po Radžníšově smrti změnily, takže dnes je kritika Oshova dědictví podstatně slabší. Současná Oshova centra se příliš neliší od jiných duchovních center a Oshovy knihy jsou vydávány v nákladech, které jsou v žánru duchovní literatury nadprůměrné.
Za Radžníšova života bylo dalším zdrojem kritiky zjevné vykořisťování sannjásinů, pracujících v prosperujícím ášramu, kde vyráběli předražené růžence (málá) s Radžníšovým obrazem a další předměty. Radžníšova posedlost majetkem a luxusním životem se podepsala i na pracovním tempu v americkém Radžníšpúramu. Mistr byl kritizován pro svůj okázalý přepych. Pověstná byla jeho záliba v kolekci nejdražších automobilů a v rouchách, posázených diamanty, která musela být každý den nová.
V ČR vzbudilo pozornost Sdružení divadelních aktivit, které se zaštítěním Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR koná nábor mezi středoškoláky na kurzy tvořivosti v meditačním centru v Lažánkách. Řada frekventantů i jejich rodičů vyjádřila podiv nad manipulativními způsoby, jimiž jsou tyto kurzy vedeny.

Ukázka

Ukázkou je meditace Já nejsem to z Oranžové knihy (Meditační techniky):
MYSL je hromada smetí! Neberte to tak, že ve vás to smetí je a v někom jiném není. Je to hromada smetí, a jestli to smetí chcete vyházet, můžete házet a pořád, a nikdy nepřijdete na konec. Je to nezničitelné smetí, není mrtvé, je dynamické. Roste a žije svým vlastním životem. Jestliže jej uříznete, znovu vyraší výhonky. Vyházet tu hromadu neznamená, že se vyprázdníte. Uvědomíte si pouze, že tato mysl, o které jste se domnívali, že jste to vy, se kterou jste se identifikovali, to nejste vy. Tím, jak ji vyprazdňujete, si uvědomíte oddělenost, propast mezi vámi a ní. Smetí zůstane, ale vy se s ním neidentifikujete, to je vše. Oddělíte se, budete si vědom toho, že jste oddělen. Dělejte jen jedno: nesnažte se se smetím bojovat a nesnažte se jej změnit. Pouze pozorujte a buďte si vědomi jednoho: "Já nejsem to". Ať se to stane vaší mantrou: "Já nejsem to." Pamatujte si to, buďte bdělí a sledujte, co se děje. Změna je okamžitá. Smetí tady zůstává, ale už není součástí vás. Uvědomování si jej znamená zřeknutí se jej.
Literatura: Osho (1991, 1992a, 1992b, 1994); sebepředstavení českých sannjásinů: http://www.sannyas-on.net; http://www.osho.zde.cz; Lažany: http://www.sannyas-on.net/czech/shangril.htm; Lažánky: www.sugama.cz; kriticky: Enroth (1994) str. 37-49; Lužný (1997) str. 65-67; Malý slovník sekt (1998) str. 86-88; Barrett (1998) str. 186-192; Tycho (2001) str. 238-243.

OSHO - Mé probuzení (1. část)

5. června 2007 v 13:29 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha
Vzpomínám si na osudný den 21.března 1953. Po mnoho let jsem pracoval, pracoval na sobě, usiloval, dělal všechno, co se dělat dá, a nic se nestalo.

Nyní jsem porozuměl, proč se nic nedělo. Samotná snaha byla bariérou, samotný žebřík byl zábranou, samotné nutkání hledat byla překážkou. Ne, že někdo může dosáhnout bez hledání. Hledání je potřebné, ale pak přichází bod, kdy hledání musí ustat. Loď je potřebná k překročení řeky, ale pak přichází moment, kdy musíš vystoupit z té lodi a zapomenout na ní a nechat ji za sebou. Usilí je potřebné, bez úsilí nic není možné. Ale jenom s úsilím, také nic není možné.
Právě před 21. Březnem 1953, 7 dní před tím, přestal jsem pracovat na sobě. Tento moment přichází, když vidíte celkovou marnost usilí.. Dělali jste všechno, co jste mohli dělat, a nic se nestalo. Dělali jste všechno, co je v lidských silách. Co jiného potom můžete dělat? Z pouhé bezmocnosti, člověk upustí všechno hledání.
A v den, kdy jsem nechal pátrání, v den kdy jsem přestal po čemkoli shánět, v den kdy jsem neočekával něco, že se má stát, začalo se něco dít. Nová energie povstala - z ničeho. Nepřicházelo to ze žádného zdroje. Přicházelo to odněkud a odevšad. Bylo to ve stromech, ve skalách a na obloze a ve slunci a vzduchu - bylo to všude. A já jsem hledal tak pilně, myslel jsem, že je to velmi vzdálené. A ono to bylo tak blízko a tak důvěrné.
Právě proto, že jsem pořád něco hledal, stal jsem se neschopným vidět to blízké. Hledání je vždy pro vzdálené, hledání je vždy daleké - a ono to nebylo vzdálené. Stal jsem se dalekozraký, ztratil jsem zrak na blízko. Oči byli soustředěny na daleké, horizonty, a ztratili kvalitu vidět, to co je docela blízké, co vás obklopuje.
Ten den, kdy úsilí ustalo, já jsem také ustal. Protože nemůžete existovat bez úsilí, nemůžete existovat bez touhy, a nemůžete existovat bez snažení.
Fenomén ega, není věc, je to proces. Není to substance sedící uvnitř tebe, musíš ho vytvářet každý moment. Je to jako šlapání na kole. Jestliže šlapete, kolo jede dál a dál, jestliže nešlapete, zastaví se. Nemá více energie, více síly jet kamkoli. Prostě padne.
Ego existuje, protože stále šlapeme do pedálu touhy, pokračujeme ve snažení získat něco, protože stále skáčeme před sebe. To je samotná podstata ega - skákat před sebe, skok do budoucnosti, skok do zítřka. Skok v neexistenci tvoří ego. Protože pochází z neexistence, je jako přelud. Skládá se z touhy a ničeho jiného. Skládá se jen ze žízně a ničeho jiného.
Ego není v přítomnosti, je v budoucnosti. Jestliže jsi v budoucnosti, tak se ego zdá být velmi substancinální. Jestliže jste v přítomnosti, je ego přelud, pak mizí.
V den kdy jsem přestal hledat ..ale tak to není správně řečeno - že jsem přestal hledat, lépe bude říci: v den kdy, hledání ustalo. Takže opakuji: lepší způsob, jak to vyjádřit je, že hledání ustalo. Protože, kdybych já toho nechal, potom jsem zde znovu. Nyní ustává mé úsilí, ustává má touha, a touha dále existuje jen velmi jemným způsobem.
Nemůžeš zastavit touhu; Můžeš jí jenom porozumět. A v samotném porozumění je její ustání. Pamatujte, nikdo nemůže zastavit toužení, a skutečnost se objeví jenom, když touha ustane.
Takže je to dilema. Co dělat? Touha je zde a Budhové stále říkají, že touha musí být zanechána, a jedním dechem dodávají, že nemůžete zanechat touhy. Takže co dělat? Stavíte lidi před dilema. Mají touhy, jistě. A říkáte, že musí být ukončena, dobře. A pak říkate, že nemůže být ukončena. Co s tím můžem dělat?
Touze se musí porozumět. Můžete tomu porozumět, prostě tak, že uvidíte její marnost. Přímé vnímání je potřebné, okamžité proniknutí je potřebné. Prozkoumejte touhu, jen se dívejte, co to je, a uvidíte její faleš a uvidíte její neexistenci. A touha odpadne a něco odpadne současně ve vás.
Touha a ego existují ve spolupráci, vzájemně se podporují. Ego nemůže existovat bez touhy a touha nemůže existovat bez ega. Touha je projektované ega a ego je inprojektovaná touha. Jsou to společné, dva aspekty jednoho fenoménu.
V den kdy toužení ustalo, jsem se cítil velmi beznadějně a bezmocně. Nebyla žádná naděje, protože nebyla žádná budoucnost. Nebylo v co doufat, protože všechny naděje se ukázali jako marné, a nikam nevedou. Točíte se v kruhu. Naděje stále vlaje něcím před vámi, stále vytváří nové přeludy, stále na vás volá:"Honem, běžte rychleji, dosáhnete." Ale jakkoliv rychle běžíte, stejně nikdy ničeho nedosáhnete.
Proto to Buddha nazývá přelud. Je to jako horizont země. Objeví se, ale není tam. Když půjdete, tak i on půjde. Čím rychleji běžíte, tím rychleji se pohybuje i on. Jdete-li pomaleji i on se pohybuje pomaleji. Ale jedna věc je jistá - vzdálenost mezi vámi a horizontem zůstává absolutně ta samá. Dokonce ani o jediný centimetr nezkrátí vzdálenost mezi vámi a horizontem.
Nemůžete zkrátit vzdálenost mezi vámi a vaší nadějí. Naděje je horizont. Zkoušíte překonat sami sebe pomocí horizontu, pomocí touhy, s projektovanou touhou. Touha je most, a snový most - protože horizont neexistuje, takže nemůžete dělat k němu most, můžete pouze snít o mostu. Nemůžete být spojeni s neexistujícím.
Den, kdy touha ustala, prohlédl jsem jí a pochopil, že je to prostě marné. Byl jsem bezmocný a beznadějný. Ale v tom momentu se něco začalo dít. Začalo se dít to, pro co jsem mnoho životů pracoval a ono se to nestalo.
Ve vaší beznadějností je celá naděje, a ve vaší bezžádostivosti celé uspokojení, a v nesmírné bezmocnosti náhle celá existence vám začíná pomáhat.
Ona čeká. Když vidí, že pracujete sami na sobě, nezasahuje. Čeká. Může čekat nekonečně, protože pro ní není žádný spěch. Je to věčnost. V momentě kdy odpadnete, v momentě kdy zmizíte, celá existence pádí k vám, vstoupí do vás. A poprvé se věci začnou dít.
Sedm dní jsem žil ve velmi beznadějném a bezmocném stavu, ale v tom samém momentě něco povstávalo. Když jsem řekl beznadějný, nemyslel jsem tím, co normálně míníte pod slovem beznadějný. Jednoduše jsem měl na mysli, že ve mně nebyla žádná naděje. Naděje byla nepřítomná. I také jsem neříkal, že jsem byl beznadějný a smutný. Byl jsem ve skutečnosti štastný, Byl jsem velmi klidný, tichý a usebraný. Beznadějný, ale v úplně novém významu. Nebyla zde žádná naděje, jak tu tedy mohla být beznadějnost?
Obojí zmizelo.
Beznadějnost byla totální a absolutní. Naděje zmizela a její protiklad, beznadějdnost, také zmizela. Byla to úplně nová zkušenost - být bez naděje. Nebyl to negativní stav. Musím užívat slova - ale nebyl to negativní stav. Bylo to absolutně pozitivní. Nebyla to jen absence. Něco mě zaplavovalo, a zaplavilo.
A když říkám,že jsem byl bezmocný, nemyslím to slovo v jeho slovníkovém významu. Jednoduše říkám, že jsem byl bez já. Poznal jsem fakt, že já nejsem, tak že nezávisím na sobě, takže nemůžů stát na svém základě. Nebyle zde žádná půda pode mnou. Byl jsem v propasti, bezedné propasti. Ale nebyl zde žádný strach, protože zde nebylo co chránit. Nebyl zde žádný strach, protože nebyl nikdo, kdo by se bál.

Těchto sedm dní bylo ohromou transformací, totální transformace. A poslední den přítomnost totálně nové energie, nového světla a nového potěšení, se stala tak intezivní, že to bylo skoro nesnesitelné - jako bych měl explodovat, jako bych se měl zbláznit blažeností.
Bylo nemožné najít v tom nějaký smysl, v tom co se dělo. Byl to velmi ne-smyslný svět - těžké vyčíslit, těžké to zařadit do kategorií, těžké použít slova, jazyk, vysvětlení. Všechna posvátná písma se zdáli být mrtvé, a všechna slova, která se užívala k popsání takové zkušenosti vypadali velmi mdlá, bezkrevná. Toto bylo tak ŽIVÉ. Bylo to jako přílivová vlna blaženosti.
Celý den byl zvláštní, ohromující, byla to otřásající zkušenost. Minulost zmizela, jako kdyby nikdy ke mně nenáležela, jako kdybych o ní četl někde, jako kdybych o ní snil, jako kdybych slyšel příběh o někom jiném. Byl jsem volný od minulosti, byl jsem vykořeněn z mé historie, ztratil jsem svojí autobiografii. Stal jsem se ne-bytí, to co Buddha nazývá anatta. Hranice zmizeli, rozlišování zmizelo.
Mysl zmizela, byla miliony mil daleko. Bylo těžké chopit se jí, hnala dále a dále, a nebyla zde žádná potřeba držet jí blízko. Byl jsem zkrátka indiferentní k tomu všemu. Nebylo zde žádné nutkání zůstávat s minulostí.
S večerem se to stalo tak těžké to snést - bolelo to. Bylo to jako když jde žena do práce, když se jí má právě narodit dítě, a ta žena snáší strašné bolesti - porodní bolesti.
Chodíval jsem spát v těchto dnech kolem 12 nebo 1 v noci, ale ten den bylo nemožné zůstat vzhůru. Mé oči se zavřeli, bylo obtížné je mít je otevřené. Něco nastávalo, něco se dělo. Je obtížné říci, co to bylo, možná přicházela moje smrt - ale nebyl zde žádný strach. Byl jsem na ni připravený. Těch sedm dní bylo tak nádherných, že jsem byl připravený zemřít, nic víc nebylo potřeba. Byli tak strašně blažené, byl jsem tak spokojený, že kdyby smrt přišla, byla by vítána.
Ale něco se začalo dít - něco jako smrt, něco velmi drastické, něco, co nebylo ani smrt ani zrození, ani ukřižování ani zmtvých vstání - ale něco ohromného významu bylo ve vzduchu. A bylo nemožné udržet mé oči otevřené.

Šel jsem spát kolem osmé. Ale nebyl to normální spánek. Nyní rozumím co Patandžali má na mysli, když říká, že spánek a samadhi jsou si podobné. S jediným rozdílem - že v samadhi jste plně bdělí a spící také. Spánek a bdění společně, celé tělo uvolněné, každá buňka těla dokonale uvolněná, vše fungovalo volně, a dosud světlo vědomí plane ve vás… čisté, bez kouře. Zůstáváte bdělí a uvolnění. Tělo je v nejhlubším spánku a váše vědomí je jeho vrchol. Vrchol vědomí a údolí těla se setkali.
Usnul jsem. Byl to velmi zvláštní spánek. Tělo spalo, já bděl. Byl to tak zvlášní-jako by bych byl roztržen do dvou směrů , do dvou dimenzí. Jako by se polarity stali naprosto soustředěny, jako bych byl obouma polaritami dohromady… pozitivní a negativní se setkali, spánek a bdění se setkali, smrt a život se setkali. To je ten moment, kdy můžete říct, že tvůrce a stvořené se setkali.´
Bylo to magické. Nejdřív to s vámi zatřese do samých kořenů, zamává to tvými základy. Nemůžeš už nikdy být ten samý po této zkušenosti. Přináší to nový pohled na tvůj život, novou kvalitu.
Kolem 12 se mé oči náhle otevřeli. Já jsem je neotevřel. Spánek byl přerušen něčím jiným. Cítil jsem mocnou přítomnost kolem sebe v místnosti. Byla to velice malá místnost. Cítil jsem pulsující život všude kolem mě, ohromnou vibraci - skoro jako hurikán, velkou bouři světla, radosti, extáze. Byl jsem v tom utopen.
Bylo to tak strašně reálné, že všechno se stalo nereálné. Zdi v místnosti se stali nereálné, dům se stal nereálným, mé vlastní tělo se stalo nereálné. Všechno bylo nereálné, protože zde byla poprvé Skutečnost.
To je to, když Buddha a Shankara říkají, že svět mája, přelud, a proč je obtížné pro nás tomu porozumět.
Protože, my známe jen tento svět, nemáme porovnání. Je to jediná realita, kterou známe. O čem tito lidé říkají, že je mája, iluze? Toto je jediná realita. Jestliže, jste nepoznali tu skutečnou realitu, jejim slovům nemůžete porozumět, jejich slova zůstavájí teoretická. Vypadají jako hypotéza. Možná, že ten člověk navrhuje filozofií - "Svět je nereálný".
Když Berkley na západě řekl, že svět je nereálný, chodil s jedním jeho přítelem, velmi logickým mužem. Jeho přítel byl skoro skeptik. Vzal kámen z cesty a uhodil silně do Berklyho nohy. Berkly zařval, krev se začala řinout, a skeptik řekl: 'Nyní, je tedy svět nereálný? Potom proč křičíš? Proč si potom držíš nohu a proč ukazuješ tolik bolesti v tváři. Zastav to. Je to všechno nereálné.
Tento typ člověka nemůže pochopit co Buddha míní, když říká, že svět je nereálný, že je přelud. Nemyslí tím, že můžete procházet zdí. Neříká toto - že můžete jíst kámen a nebude to rozdíl, jestli jíte kámen nebo chleba. Neříká to.
On říká, že zde je Skutečnost. Jednou to poznáte, tato takzvaná realita vybledne, jednoduše se stane nereálnou. S vyšší realitou ve výhledu, vyvstane srovnání, ne jinak.
Ve snu, sen je reálný. Sníte každou noc. Snění je jedna z největších aktivit, kterou stále děláte. Jestliže žijete šedesát let, dvacet let budete spát, a skoro deset let budete snít. Deset let v životě - nic jiného neděláte tolik. Deset let nepřetržitého snění - jen to promyslete. A každou noc-a každé ráno, říkáte, že to bylo nereálné, a znovu každou noc sníte, sen se stává reálným.
Ve snu je tak těžké si vzpomenout, že to je sen. Ale ráno je to snadné. Co se stalo? Jste ta samá osoba. Ve snu je jen jediná realita. Jak to srovnat? Jak říci že to je nereálné? Srovnat s čím? Je to jediná realita. Ráno, když otevřete oči, jiná realite je zde. Nyní snadno můžete říct ,že to bylo nereálné. Ve srovnání s touto realitou, sen se stal nereálným.
Je zde probuzení - ve srovnání s tou realitou, tato celá realita se stává nereálnou.
Pokračování v dalším článku

OSHO - Mé probuzení (2. část)

5. června 2007 v 13:28 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha
pokračování k předchozímu článku

Ten večer jsem poprvé pochopil význam slova mája.Ne, že bych neznal to slovo předtím, a ne že bych si nebyl vědom významu tohoto slova. Jako vy jste si vědomi jeho významu,i já jsem si byl vědom - ale nikdy jsem předtím nerozuměl. Jak můžete pochopit bez zkušenosti?
Tu noc jiná realita otevřela svoje dveře, jiná dimenze se stala dostupnou. Najednou to bylo zde, jiná realita, odlišná realita, skutečná realita, nebo jakoliv to chcete nazývat - nazývejte to bohem, nazývejte to pravdou, dharmou, tao, čimkoliv chcete. Bylo to bezejmené. Ale bylo to zde - tak neprostupné, tak průzračné a tak pevné, že se toho člověk mohl dotknout. Skoro mě to zadusilo v té místnosti. Bylo toho příliš mnoho a nebyl jsem ještě schopný to absorbovat.
Povstalo ve mně velké nutkání, abych vyběhl ven z místnosti, šel pod nebe - dusilo mě to. Bylo toho tolik. Zabije mě to. Kdybych zůstal jenom několik chvilek déle, zadusilo by mě to. Vypadalo to tak.
Vyběhl jsem ven na ulici. Bylo zde nutkání prostě jenom být pod širým nebem s hvězdami, se stromy, se zemí.. - být s přírodou. A okamžitě, jak jsem vyšel, ten pocit, že budu zadušen, zmizel. Bylo to malé místo pro tak velký fenomén. Dokonce obloha byla malé místo pro takový velký fenomén. Je to vetší než obloha. Ale cítil jsem mnohem volněji.
Šel jsem k nejbližší zahradě. Bylo to totálně nová chůze, jako by zmizela gravitace. Šel jsem nebo jsem běžel, nebo jsem jednoduše letěl, těžko říct.Nebyla zde žádná gravitace, cítil jsem se bez váhy - jako kdyby mě vzala nějaká energie. Byl jsem v rukách jakési jiné energie.
Poprvé jsem nebyl sám, poprvé jsem nebyl jedinec, poprvé kapka spadla do oceánu. Já jsem byl ten oceán. Nebylo zde žádného omezení. Povstala tak ohromná síla, že bych mohl udělat cokoliv. Nebyl jsem zde, jen síla zde byla.

Dospěl jsem k zahradě, kde jsem chodíval každý den. Zahrada byla na noc zavřená. Bylo už příliš pozdě, bylo skoro jedna hodina v noci. Zahradníci tvrdě spali. Musel jsem se dostat do zahrady jako zloděj, musel jsem přelést bránu. Ale něco mě táhlo do zahrady. Nebyl jsem schopen tomu odolat. Jen jsem plynul.
To je to, co míním, když říkám znovu a znovu: plyňte s řekou, netlačte řeku. Byl jsem uvolněn, byla jsem ve stavu nechat-jít. Nebyl jsem zde. TO tam bylo, nazvěme to bůh - bůh tam byl.
Já bych to rád nazval TO, protože bůh je příliš lidské slovo a stalo se příliš špinavým přílišným užíváním, bylo zašpiněno tolika lidmi. Křestani, Hinduisti, Mohamedáni, kněží a politici - ti všichni narušili krásu tohoto slova. Nechte mě tedy, abych to nazýval TO. TO bylo zde a jsem byl unášen - unášen přílivovou vlnou.
V ten okamžik, kdy jsem vstoupil do zahrady se všechno stalo zářící, bylo to všude a bylo to požehnání. Mohl jsem poprvé vidět stromy, jejich zeleň, jejich život, jejich proudící mízu. Celá zahrada spala, stromy spaly. Ale jsem mohl vidět celou zahradu živou. Dokonce i stébla trávy byli tak nádherné.
Rozlédl jsem. Jeden strom byl úžasně zářící - maulshree. Přitahoval mě, táhl mě k sobě. Nevybral jsem si ho, bůh sám si ho vybral. Šel jsem k tomu stromu, a sedl jsem pod něj. Jak jsem tak seděl věci se začali urovnávat. Celý vesmír se stal požehnáním.
Je těžké říci jak dlouho jsem byl v tom stavu. Když jsem přišel zpátky domů, byli 4 hodiny ráno, musel jsem v něm být podle hodin minimálně 3 hodiny - ale bylo to nekonečno. Nemělo to nic dělat s hodinovým časem. Bylo to bezčasné.
Tyto tři hodniny se staly celou věčností, nekonečnou věčností. Nebyl zde žádný čas, nebyl zde žádný moment času, byla to pannenská realita, nenarušená, nedotkutá, neměřitelná.
A ten den se stalo něco, co pokračovalo - ne jako pokračování - ale tiše to pokračovalo jako spodní proud. Ne jako stálost - každý moment se děl znovu a znovu. Byl to zázrak každý moment.
Ta noc.. a od té noci jsem už nikdy nebyl v těle. Vznáším se kolem něj. Stal jsem se ohromně silný a současně velmi křehký. Stal jsem se velmi silným, ale ta síla není silou Mohammeda Ali. Ta síla není silou skály, ta síla je síla růže- tak křehká v její síle..tak křehká, tak citlivá, jemná.
Skála zde bude, květina může odejít každou chvíli, a přece je květina silnější než skála protože je více živá. Nebo síla kapky rosy na stéble trávy právě zářící v ranním slunci - tak překrásná, tak vzácná, a přece může sklouznout každý moment. Tak nesrovnatelná ve svém půvabu, ale malý větřík může přijít a kapka rosy může sklouznout a být ztracená navždy.
Buddhové májí sílu, která není z tohoto světa. Jejich síla je z lásky. Jako růže nebo jako kapka rosy. Jejich síla je velmi křehká, zranitelná. Jejich síla je síla života ne smrti. Jejich síla není ta, která zabíjí, jejich síla je ta, která tvoří. Jejich síla není násilná, agresivní, jejich síla je soucitná.
Takže nikdy už jsem nebyl znovu v těle, jen se vznáším kolem těla. A to je to, čemu já říkám, že byl užásný zázrak. Každý moment, jsem překvapen, že jsem ještě zde, neměl bych být. Měl jsem odejít každý okamžik, ale jsem zde. Každé ráno, když otevřu oči, si říkám 'Takže opět jsem ještě zde.' Protože se to zdá skoro nemožné.
Jednoho dne se mě zeptali:'Osho, ty se stáváš stále křehčí a choulostivější a citlivější k vůni vlasových olejů a šamponů, že se zdá že tě neuvidíme pokud všichni nebudeme plešatí.' Mimochodem, není nic špatné býti plešatým - Plešatost je překrásná. Stejně jako černá je překrásná, tak je i plešatost překrásná. Ale je to pravda a vy by jste měli na to být opatrný.
Jsem křehký, jemný a citlivý. To je moje síla. Když hodíte kus skály na květinu, skále se nic nestane, ale květina nebude. Ale přesto nemůžete říci,že skála je silnější než květina. Květina zemře, protože byla naživu. A skála - nic se jí nestane, protože je mrtvá. Květina zemře,protože květina nemá žádnou sílu ničit. Květina jednoduše zmizí, a udělá cestu skále. Skála má sílu ničit, protože skála je mrtvá.
Připomínám, že od toho dne jsem nebyl nikdy v těle, jenom jemné vlákno mě spojuje s tělem. A jsem stále překvapován, že celek nějak musí chtít, abych zde byl, protože já už nejsem zde se svojí vlastní sílou, nejsem zde ze své vůle. Musí to být vůle všeho, která mě udržuje zde, dovolující mi se zde zdržet trochu déle na tomto břehu. Možná, že celek chce po mě sdílet něco s vámi skrze mě.
Od toho dne je svět nereálný. Další svět byl odhalen. Když říkám, že svět je nereálný, nemyslím tím že tyto stromy jsou nereálné. Tyto stromy jsou absolutně reálné - ale způsob jakým vidíte ty stromy, jsou nereálné. Tyto stromy nejsou nereálné samy o sobě - existují v bohu, existují v absolutní realitě, ale ve způsobu jak je vidíte vy, je nikdy neuvidíte, vidíte něco jiného, přelud.
Vytváříte svůj vlastní sen kolem sebe a pokud se nestanete probuzenými, budute stále snít. Svět je nereálný, protože svět, který znáte, je svět vašich snů. Když sen zmizí, pak vy se jednoduše setkáte se světem, který bude reálný..
Nejsou dvě věci, bůh a svět. Bůh je svět, když máte oči, jasné oči, bez jakékoli snu, bez jakéhokoli zrníčka prachu snu, bez jakéhokoli oparu spánku. Jestliže máte jasné oči, jasnost, vnímavost, pak je zde jenom bůh.
Pak někde je bůh zeleným stromem, a někde jinde je svítící hvězdou a někde jinde je bůh kukačkou, a někde jinde je bůh květinou a někde jinde je bůh dítětem a někde jinde je bůh řekou - pak jen bůh je. V momentě kdy začnete vidět, je jenom bůh.
Ale právě ted, cokoliv vidíte není pravda, je to projektovaná lež. To je význam slova přelud. A jednou až uvidíte, jestliže si dovolíte vidět, najdete nesmírné požehnání všude - v mracích, ve slunci, na zemi.
Toto je nádherný svět. Ale já nemluvím o vašem světu, mluvím o svém světu. Váš svět je ošklivý, váš svět je vytvořenen vaším malým já, váš svět je projekce. Používáte reálný svět jako plátno a projektujete na něj svoje vlastní myšlenky.
Když říkám, že svět je reálný, ten svět je strašně krásný, ten svět září nekonečností, svět je světlo a potěšení, je to oslava, myslím tím svůj svět - nebo váš svět, jestliže přestanete snít.
Když přestanete snít, uvidíte ten samý svět jako viděl jakýkoli Buddha. Když sníte, sníte soukromě. Sledovali jste to? -že sny jsou soukromé. Nemůže je sdílet dokonce ani s vaším milovaným. Nemůže pozvat vaší ženu do vašeho snu - nebo vašeho manžela, nebo přítele. Nemůžete říci, "prosím, přijd dnes večer do mého snu.". Je to nemožné. Sen je soukromá záležitost, proto je to iluze, není žádnou objektivní realitou.
Bůh je univerzální záležitost. Jednou až vyjdete ze svého soukromého snu, je to tu. Bylo to tu vždy. Až budou vaše oči jasné, náhlé osvícení - náhle jste naplněni krásou, vznešeností a půvabem. To je cíl, to je osud.
Opakuji, že bez úsilí to nikdy nedosáhnete, a s úsilím to ještě nikdo nedosáhl. Budete potřebovat hodně úsílí, a teprve potom přijde moment, kdy úsilí se stane marným. Ale to se stane marným, až když jste dosáhli vrchol toho, nikdy ne předtím.Když jste došli až k samému vrcholku vašeho úsilí - všechno co jste mohli udělat jste udělali - pak náhle zde není žádná potřeba dělat něco víc. Opustíte úsilí.
Ale nikdo nemůže zanechat úsilí uprostřed, může být zanecháno jedině až na krajní mezi. Takže jděte až na samou hranici usilí, jestliže chcete usílí zanechat. Proto stále náléhám: vynaložte tolik úsílí, kolik můžete, vložte do toho celé srdce a celou energii, abyste jednoho dne mohli vidět -nyní mě úsilí už nikam nezavede. Toho dne to nebudete vy, kdo zanechá úsilí, zanechá se to samo ze sebe. A když se tak stane, objeví se meditace.
Meditace není výsledek vašeho snažení, meditace se děje. Když zanecháte usílí, meditace je náhle zde.. její požehnání, její velebnost, její sláva. Je tu jako přítomnost.. zářící, obklopující vás i všechno ostatní. Vyplňuje celou zemi a celou oblohu.
Meditace nemůže být vytvořena lidským úsilím. Lidská snaha je tak omezená. A požehnání je tak nekonečné. Nemůže s tím manipulovat. Může nastat, jen když se vzdáte. Když zde pak nejste, jedině tehdy může nastat. Když jste ne-já - žádná touha, neodbíhající nikam - když jste jen teď a tady, prostě jen jste, tak se to přihodí. A přichází to ve vlnách a ty vlny jsou přílivové. Přichází to jako bouře, a odnáší vás to do totálně nové reality.

Ale nejdřív musíte udělat všechno, co můžete udělet, a pak se musíte naučit ne-dělání. Dělání ne-dělání je největší dělání, a úsílí ne-úsilí je největší úsilí.
Vaše meditaci, kterou vytváříte při zpívání mantry nebo sezením tiše je velice průměrná meditace. Je vytvořena vámi, nemůže být vetší než vy. Vy jste přinutili mysl, aby utichla.
Je to nucená utišení. Není to ticho, které přichází, když zde nejste. Není to to ticho, které přichází, když skoro neexistujete. Není to ta nádhera, která sestoupí na vás jako holubice.
Říká se, že když Ježíš, byl pokřtěn Jan křtilem u řeky Jordán, bůh sestoupil do něj, nebo svatý duch sestoupil do něj jako holubice. Ano, je to přesně tak. Když nejste, mír vstoupí do vás.. třepotající se jako holobice.. usedne ve vašem srdci a usídlí se a setrvá zde navždy.
Jste svojí překážkou. Meditace je, když meditátor není. Když mysl přestane se všemi jejími aktivitami - vidící, že jsou marné- pak neznámé pronikne vámi, přemůže vás.
Mysl se musí zastavit, aby bůh byl. Poznání musí ustoupit, aby bylo poznávání. Musíte zmizet. Musíte se stát prázdnými, pak teprve můžete být plni.
Té noci jsem se stal prazdným a tím jsem se stal plným. Stal jsem se ne-existenci a stal jsem se existenci. Té noci jsem zemřel, a byl znovuzrozen. Ale ten, kdo byl znovuzrozen nemá nic společné s tím, který zemřel, není tu kontinuita. Na povrchu to vypadá souvislé, ale je to nesouvislé. Ten kdo zemřel, zemřel totálně;nic z něho nezůstalo.
Věřte mi, nic z něho nezůstalo, ani stín. Zemřelo to totálně, naprosto. Není to tak, že jsem prostě modifikováný RUP, transformovaná, pozměněná forma, transformovaná forma té staré. Ne, nebyla zde žádná souvislost. Toho dne 21.března, osoba která žila po mnoho životu, jednoduše zemřela. Jiná bytost, naprosto nová, nespojená s tou starou, začala existovat.
Náboženství vám prostě dá totální smrt. To je možná to, proč jsem tehdy předcházejí den, než se to stalo, cítil jakousi nálehavost smrti, jakobych měl zemřít - a opravdu jsem zemřel. Poznal jsem mnoho jiných smrtí, ale ty nebyli ničím ve srovnání s touto, to byli jen dílčí smrti.
Někdy tělo zemřelo, někdy část mysli zemřela, někdy část ega zemřela, ale dokud osobnost byla účástna, tak zůstavala. Obnovována mnohokrát, měněnakousek zde, kousek tam, ale zůstavala spojitost zůstavala.
Té noci smrt byla totální. Byla to schůzka se smrtí a s bohem současně
Text je výnatek z knihy The Discipline of Transcendence, Volume 2, Chapter
Z angličtiny přeložil Habib

Osho a tantra

5. června 2007 v 13:16 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha
"Mé učení není doktrína, není to filosofie. Mé učení je jakási alchymie, věda transformace."
Pro mě jsou zajímavé příběhy, které Osho vypráví, jeho meditace, které jsem vyzkoušela, a lidé, kteří mě k nim dovedli - nikdy jsem nezkoumala jeho život, fakta, data... Až pro napsání tohoto článku jsem se rozhodla zjistit a předat vám něco o jeho životě. Tedy, příběh bude značně zkrácený, protože prý existuje Oshova vlastní biografie na 1500 stranách, v chronologickém pořadí - o jeho minulých životech, o jeho životě od roku 1931 do roku 1990, o jeho smrti a o tom, co se stane po jeho smrti.

Život

Začněme tedy několika daty a čísly, kterými se obvykle popisuje lidský život. Bhagwan Shree Rajneesh se narodil jako nejstarší z jedenácti dětí obchodníka s látkami, 11. prosince 1931, v malé vesničce Madhya Pradesh ve střední Indii. Říká se, že byl neposlušné dítě, že svými otázkami napadal náboženské, společenské i filosofické pravdy. Když mu bylo 21 let dokončil studium filosofie a dosáhl osvícení - kterým se na východě rozumí stav stálého a úplného uvědomění nebo vědomí, tedy něco jiného, než si pod osvícením představovali Evropané v 18. století. Do roku 1968 se stává universitním profesorem a známým řečníkem zpochybňujícím ortodoxní náboženství. V roce 1970 přichází s novou vlastní technikou meditace, dynamickou meditací, kterou začnou používat terapeuti, učitelé i lékaři v celém světě. Počátkem sedmdesátých let přestává vést přednášky pro tisíce lidí a soustřeďuje se na budování komunity svých učedníků, sanjásínů, nejprve v Bombaji, potom v ašrámu v Pooně. Přijíždějí sem i lidé ze západu, terapeuti, lidé hledající duchovní cestu... Osho přednáší svým žákům každý den až do roku 1981, kdy kvůli problémům s páteří své přednášky přerušuje, a neobjevuje se na veřejnosti do roku 1984, kdy na doporučení lékařů odjíždí do Ameriky pro případ nutnosti operace.
Jeho příznivci koupili v Oregonu půdu a založili město Rajneeshpuram, město Oshových příznivců, které americkou vládu značně znervózňuje, probíhají vyšetřování, úřady dělají problémy, celý spor vrcholí zatčením několika členů komuny a Osha, pro porušení imigračního zákona, nakonec je Osho vyhoštěn. Po marných pokusech cestovat nebo se někde nastálo usadit, kdy mu vlády mnoha zemí odmítají udělit vízum a mluví se o výhrůžkách ze strany Ameriky pro země, které by mu povolení k pobytu udělily. Osho se vrací do Poony a až do roku 1990 učí lidi žít radostně, žít v extázi, vede meditace, přednáší. V roce 1989 se vzdává se svého jména Bhagwan, používá pouze Rajneesh, ale jeho žáci mu dávají jméno Osho, snad podle anglického "oceanic experience" (zkušenost oceánu), tedy ten, kdo tuto zkušenost má, a on toto oslovení přijímá. Na Internetu se ale dá najít i toto vysvětlení: 'OSHO' je termín ze staré japonštiny. 'O' znamená 's velkou úctou, láskou a vděčností', nebo také 'synchronicita' a 'harmonie'. 'SHO' znamená 'multidimenzionální expanze vědomí' a 'existence plynoucí ze všech směrů'. Vyberte si.
19. ledna 1990 opouští své tělo. "Nemluvte o mě v minulém čase," přeje si. Rok před smrtí odpovídá na otázku, co se stane po jeho smrti slovy "Ti, kdo se budou dál zajímat o moji práci prostě ponesou světlo dál, nebudou nikomu nic nutit, mečem ani chlebem. Zůstanu zdrojem inspirace... Chci aby (mí žáci) rostli sami. Kvality jako je láska, kolem které nelze vybudovat církev, jako je uvědomění, na které nemá nikdo monopol, jako oslava, potěšení a čerstvé dětské oči. Chci, aby se lidé poznali, aby nebyli podle někoho jiného a aby věděli, že cesta vede dovnitř."

Tantra

Saraha se narodil asi dvěstě let po Buddhovi, byl velký učenec a rozhodl se stát učedníkem buddhistického mistra Sri Kirti. Ten ho učil, že má zapomenout na všechny své vědomosti, a Saraha skutečně za nějakou dobu vymazal všechnu svojí učenost, přestože mu to připadalo těžké. Ze slavného učence se začal stávat slavný meditující člověk. Jednou při meditaci měl vizi, že na trhu potká ženu, která se stane jeho skutečným mistrem, Sri Kirti mu otevřel cestu, ale skutečným mistrem se měla stát žena. Osho dodává, že jen Tantra nikdy nebyla mužsky šovinistická, a že k proniknutí do složitého světa Tantry je vždy třeba spolupráce moudré ženy. A měl ji potkat na tržišti, v samém srdci života města. Saraha vstal a šel na tržiště, žena tam skutečně byla - vyráběla hrot k šípu. Ti, kdo nejsou civilizovaní, vzdělaní, jsou blíž k životu a mají prostor růst. Civilizovaný člověk rostl špatným směrem a musí se vracet.
Primitivní lidé mohou jít přímo. Saraha na jednoduchém gestu této ženy, která dokončila šíp a zcela soustředěně jím zamířila na neexistující cíl, pochopil, co Buddha myslí, když říká, že máme žít uprostřed. Saraha byl nejprve učencem, potom byl proti učenosti, z jednoho extrému do druhého. Transcedence se děje uprostřed. Tato žena se nedívala nalevo ani napravo, byla zcela soustředěna doprostřed. A byla ve svém gestu okouzlující. Být úplně pohlcen dějem znamená být mimo děj. Saraha pochopil, co je to meditace a ženu přijal za svého mistra... žili spolu blízko hřbitova, protože kdo pochopí smrt, pochopil život. Kdo dokáže být veselý na místě, kde se pálí těla a kde lidé pláčou, je skutečně veselý. Tantra je spojením protikladů. Saraha se svou ženou zpívali a tančili. Protože Tantra je hravost. Lidé byli zděšeni. Kněží je obvinili, že jsou perverzní. Král se obával o svého oblíbence a jeho duševní zdraví. A kdokoli za nimi přišel, přiklonil se k nim. Saraha složil 160 veršů Písně pro lid, 80 veršů Písně pro královnu a 40 veršů Písně pro krále. Každý, kdo si píseň-meditaci poslechl, pochopil, přidal se k Sarahovu tanci. Králi stačila krátká píseň, protože byl moudrý vědomý muž. Tyto tři písně jsou samým základem Tantry... a ve starých rukopisech se říká, že po čase byla celá země prázdná, to je buddhistické slovo, které znamená, že lidé se vzdali svého ega, začali užívat přítomného okamžiku a země byla tichá, jako by v ní nikdo nebyl. Lidé zmizeli a na zemi se sneslo velké božství... A ty písně byly střechou, a byly samým základem. Osho říká, že základní pravda Tantry zní "svět není rozdělen na vyšší a nižší, svět je jeden celek. Vysoké a nízké jdou ruku v ruce, ve vyšším je nízké obsaženo, stejně jako vyšší v nízkém. Vyšší je skryto v nižším, tedy je třeba nízké nepopírat, neodsuzovat, neničit a nezabíjet. Nízké je třeba transformovat. ... Mezi ďáblem a bohem není žádná nepřeklenutelná propast - ďábel nese boha hluboko v srdci. A když srdce začne fungovat, ďábel se stane bohem. ... Jed a nektar jsou dvě fáze téže energie, stejně jako život a smrt -- a tak je to se vším: den a noc, láska a nenávist, sex a nadvědomí."
V češtině vyšlo mnoho Oshových knih, najdete je například v knihkupectví Hledající. A čím víc se utápím v knihách, odkazech, příručkách a diskursech, tím víc ke mně promlouvá Oshovo poselství: přestaň přemýšlet, hledat slova a důvody a zkus to. Jen to, co pochopíme tělem, pochopíme doopravdy, jen to může mít vliv na náš život.

Na závěr

Asi je projevem naší doby, že máme nedůvěru k autoritám, ke kazatelům a těm, kdo jsou přesvědčeni, že mají pravdu. Jednou z myšlenek, které se v diskursech často opakují, je, že se má člověk řídit sám sebou. Ještě tedy jeden citát: "Nikdy nezapomeňte, že cokoli řeknu, můžete si vyložit dvěma způsoby. Můžete to vzít jako fakt podložený mojí autoritou, 'protože to říká, musí to být pravda' -- pak ale budete strádat, neporostete. Když něco řeknu, poslechněte si to, zkuste to pochopit, použijte to ve svém životě. Uvidíte, jak to funguje a dojdete ke svým závěrům. Možná budou stejné jako ty moje, možná ne. Nikdy nebudou úplně tytéž, protože vaše osobnost je jiná, jedinečná. Cokoli říkám já, je moje. Musí to nutně být hluboko zakořeněno ve mně. Můžete dospět k podobným závěrům, ale ne přesně k těm samým. Takže z mých závěrů nedělejte svoje závěry. Měli byste mě pochopit, měli byste se učit, ale ne sbírat moje znalosti, ne sbírat moje závěry. Potom vaše mysl-tělo poroste." A ještě zajímavost, kterou jsem našla na italských stránkách //it.osho.org/ . Oshovy obrazy-podpisy. Je jich tam celá galerie a jsou ke koupení. Ale hlavně jsou moc hezké.

Úryvky z knih

5. června 2007 v 13:14 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha
Z knihy Tvořivost:
"Proč si všichni vytvářejí ego, své Já? To proto, že skutečné Já je neznámé. A žít bez já je velice těžké. Pravé já se skutečně nikdy nedá zcela poznat, zůstává záhadné, nedostižné, nedefinovatelné. Skutečné já je já celku."
"Podívejte se na svůj vlastní život - spoustu věcí děláte jenom kvůli egu. Chcete postavit velký dům - třeba vám je v takovém domě, v jakém jste zcela dobře, ale vy chcete mít obrovský palác. Ten obrovský palác však neslouží vám, slouží vašemu egu."
Z knihy Odvahy:
"Ego je jemná zeď kolem nás. Nikomu nedovolí dostat se k vám. Máte pocit, že jste chráněni, ale toto bezpečí je jako smrt. Je to bezpečí rostliny v semínku."
"Ego je vajíčko a vy z něj musíte vyjít."

Životopis OSHO

5. června 2007 v 13:02 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha

Dětství

1931
Osho se narodil 11. prosince 1931 v indické Kuchwandě ve státě Madhya Pradesh. Prvních sedm let žil u svých prarodičů, kteří mu poskytovali naprostou volnost a plně ho podporovali v jeho úsilí dobrat se pravdy o životě.
1938
Po dědečkově smrti se Osho odstěhoval ke svým rodičům do Gadawary. Tam ho následovala i jeho babička, která byla celý svůj život jeho šlechetnou přítelkyní a která se považovala za jeho žačku.
1946
Ve čtrnácti letech zažil Osho svoje první satori. V následujících letech se jeho pokusy s meditací prohlubovaly. Intenzita duchovního hledání však zanechala stopy na jeho fyzickém zdraví. Rodiče i přátelé se strachují o jeho život.

Univerzitní léta

1953
21. března 1953, ve věku jednadvaceti let, dosáhl Osho osvícení, nejvyššího vrcholu lidského vědomí. Jak sám uvádí, tímto okamžikem skončilo období jeho vnější biografie a od té doby žije v souladu s vnitřním zákonem života bez vědomí vlastního ega. V r. 1956 promoval z filozofie na univerzitě v Saugaru.
1957
Osho vyučuje na Vysoké škole sanskrtu v Rajpuru, o rok později přijímá místo profesora filozofie na univerzitě v Jabalpuru. V šedesátých letech putuje po Indii, všude se však setkává s odporem úřadů. Odhaluje totiž pokrytectví lidí, kteří jsou u moci, a jejich úsilí zabránit člověku, aby dosáhl svého nejvlastnějšího lidského práva - práva být sám sebou.

Bombajské období

1968
Usazuje se v Bombaji, pořádá pravidelné "meditační tábory", většinou v horách, a přednáší o své revoluční myšlence dynamické meditace - technice, která pomáhá uklidnit mysl skrze očistu.
1969
Přijíždějí první lidé ze západu, mezi nimi mnoho odborníků. Jsou pořádány každoměsíční meditační tábory, pro které se r. 1974 podařilo najít výhodné místo ve městě Poona, kde se výuka ještě dále zintenzívnila.
1970
Bhagwan Shree Rajneesh, tak se v této době nazývá, začíná iniciovat nové sannyasiny. Tyto lidé se odevzdávají cestě sebeobjevování a meditace a nezříkají se při tom okolního světa. Oshovo chápání "zříci se" je radikálně odlišné od tradičního východního pohledu. Pro něj to není materiální svět, kterého bychom se měli zříci, ale naše minulost, podmíněnost a systémy víry, které se předávají z generace na generaci.

Púnské období

1974
V Púně byl založen ašrám, který si během dvou let získal pověst nejlepšího světového centra pro sebezdokonalování a terapii. Oshovo zdraví se však začalo vážně zhoršovat. Většinu času trávil v soukromí svého pokoje a ven vycházel jen k ranním přednáškám a k večernímu zasvěcování a poradám.
1980
Během jedné z přednášek se člen jisté tradiční hinduistické sekty pokusil Osha zavraždit. Navzdory tomu, že oficiální náboženství a církve na západě i na východě Osha odsuzují, má v té době již více než čtvrt miliónu stoupenců po celém světě.

Nové období - Rajneeshpuram v USA

1981
V březnu, po téměř 15tiletém každodenním přednášení, vstupuje do tříletého období mlčenlivosti. Jeho tělo se zatím zotavovalo po vážném onemocnění páteře. Lékaři a jeho ošetřovatelé převezli Osha do Spojených států. Oshovi američtí stoupenci koupili v Centrální oregonské poušti ranč o rozloze 64 000 akrů, kam Osha pozvali a kde se velmi rychle zotavoval. Neúrodná a zpustošená půda se před očima měnila z pouště v zelenou oázu, která brzy uživila městečko o 5 000 obyvatelích a zároveň se stalo ekologickým modelem pro ostatní svět. Osho zažádal o povolení stálého pobytu ve Spojených státech, avšak vláda žádost zamítla. Zároveň se na nové město stupňoval tlak oregonské vlády a křesťanské většiny ve státě. V říjnu 1984 začal Osho přednášet malým skupinám a od července 1985 obnovil v Rajneesh Mandiru veřejné přednášky.
1984
V říjnu ukončil tří a půlroční mlčení a začíná přednášet malým skupinkám posluchačů, kteří se shromažďují v jeho domě.
1985
14. září opustila neočekávaně komunu Oshova osobní sekretářka spolu s několika členy z vedení komuny, načež vyšla najevo celá řada nelegálních machinací, kterých se dopouštěli. Osho pozval na místo vyšetřovací komisi, aby se celá záležitost prošetřila. Americké úřady však této příležitosti využily k tomu, aby zintenzívnily svůj boj proti komuně.
29. října byl Osho bez jakéhokoli oprávnění zatčen a uvězněn v Severní Karolíně. Cesta zpět do Oregonu, kde měl být postaven před soud - v běžných podmínkách je to pětihodinový let - trvala osm dní. Několik dní byl Osho nezvěstný. Později vyšlo najevo, že byl vězněn v oklahomské státní věznici pod jménem David Washington.
V polovině listopadu přesvědčili Osha jeho právní poradci, aby se přiznal ke dvěma z 34 menších "přistěhovaleckých přestupků", z nichž byl obviněn, a vyhnul se tak dalšímu možnému ohrožení svého života ze strany americké justice. Osho se podvolil a přiznal se v rámci tzv. Alfredovy klauzule, která podle amerického soudního systému umožňuje obviněnému přiznat se při současném podržení neviny. Osho dostal pokutu 400 000 dolarů a byl na pět let vypovězen z USA. Tentýž den odletěl svým letadlem do Indie, kde se zotavoval v Himalájích. O týden později byla oregonská komuna rozpuštěna.

Cesta kolem světa - studium lidských práv

prosinec 1985
Oshova nová sekretářka, jeho společník a lékař byli vypovězeni z Indie a byla jim zrušena víza. Osho odcestoval do nepálského Káthamandú, kde pokračoval ve svých každodenních přednáškách.
únor 1986
Osho odletěl do Řecka. Tamní ortodoxní církev pohrozila vládě krveprolitím, pokud nebude Osho vykázán ze země.
5. březen 1986
Osho byl protiprávně zatčen a dopraven do Athén. Bylo třeba zaplatit úřadům sumu 25 000 dolarů, jinak by Osho musel doplout první lodí do Indie.
6. březen 1986
Osho odletěl svým letadlem do Švýcarska, kde na něho při příletu čekali ozbrojení policisté a jeho sedmidenní vízum bylo prohlášeno za neplatné. Byl požádán, aby okamžitě opustil švýcarské území. Odletěl do Švédska, kde byl přivítán stejným způsobem.
7. březen 1986
Osho se svými společníky odletěl do Irska, kde jim byla udělena turistická víza. Ubytovali se v hotelu poblíž Limericku. Ráno dorazila do hotelu policie a přikázala jim, aby okamžitě odletěli. Karibská Antigua zrušila Oshovi povolení k pobytu, Holandsko Oshově žádosti nevyhovělo. V Německu byl již mezitím schválen "preventivní dekret", který nepřipouštěl Oshův vstup na území státu. Žádost o turistické vízum do Itálie byla úmyslně zdržována nejméně 10 měsíců.
19. březen 1986
19. březen 1986 Osho odlétá přes senegalský Dakar do Montevidea. Uruguayské úřady dokonce zvažovaly nabídnout Oshovi stálý pobyt. Zde vyšlo také najevo, proč byl Oshovi odmítán vstup do každé země, kterou hodlal navštívit. Telexy s "tajnými diplomatickými informacemi" (všechny ze státních zdrojů NATO), které uváděly zvěsti Interpolu o "pašování, obchodě s drogami a prostitucí", týkajících se lidí z Oshova okolí, byly posílány do všech zemí předem a načasovány tak, aby policie již byla připravena. Také Uruguay byla brzy vystavena stejnému tlaku.
14. květen 1986
Uruguayskému prezidentovi Sanguinettimu bylo telefonicky z Washingtonu oznámeno, že jestliže zůstane Osho v Uruguai, bude zrušena již udělená půjčka na šest miliard dolarů a do budoucna nebudou žádné další půjčky poskytovány. 18. června musel Osho Uruguay opustit.
19. červen 1986
Osho obdržel desetidenní vízum na Jamajku. Příští ráno byla Oshovi a lidem z jeho doprovodu zrušena víza. Osho odletěl přes Madrid do Lisabonu, kde zůstal nějakou dobu "nezvěstný". O pár týdnů později začali kolem vily, kde byl Osho ubytován, hlídkovat policisté. Osho se rozhodl k návratu do Indie.
29. červenec 1986
Osho přicestoval do Bombaje, kde strávil šest měsíců jako host u jednoho indického přítele. V soukromí hostitelova domu obnovil své každodenní přednášky.
4. leden 1987
Osho se přestěhoval do svého domu v púnském ašrámu. Okamžitě po příjezdu mu policejní zástupce města Púny nařídil, aby město opustil, a to na základě tvrzení, že Osho je "rozporuplná osobnost", která by mohla "narušit klidný chod města". Tento rozkaz byl ještě týž den zrušen Bombajským nejvyšším soudem.

Osho Commune International

červenec 1988
Osho poprvé po 14ti letech vede na konci každého večerního diskurzu meditace. Představuje novou meditační techniku "Mystickou růži".
leden - únor 1989
Přestal používat jméno "Bhagwan", ponechává si pouze jméno Rajneesh. Jeho žáci jej oslovují jménem "Osho", které přijímá. Osho vysvětluje, že toto jméno znamená rozpouštějící se v oceánu.
březen - červen 1989
Osho se oddává odpočinku, aby se uzdravil z následků otravy jedem, který silně poškodil jeho zdraví.
srpen 1989
Osho každý den přichází na večerních darshany do haly Gautama Buddhy. Zatímco hraje hudba, sedí v tichosti. "To, co nemůže být vyřčeno, musí být prožito. Je to obrovská zkušenost dostat se do vnitřního meditativního prostoru." Také uvádí novou meditaci "Osho White Robe Brotherhood." Všichni sannyasini i nesannyasini, kteří přicházejí na večerní darshany, si oblékají bílé róby. Osho říká, že "v těchto róbách dochází k mystickému hromadění energie; den ode dne se vytváří větší a větší potenciál."
září 1989
Osho se vzdává jména Rajneesh, čímž demonstruje úplné odtržení se od minulosti. Je znám jednoduše pod jménem Osho. Ašrám se přejmenovává na Osho Commune International.
leden 1990
Během druhého lednového týdne Oshovo tělo viditelně zesláblo. 18. ledna je natolik fyzicky sláb, že nemůže dojít do haly Guatama Buddhy. 19. ledna má nepravidelný puls. Jakmile se jeho doktor zeptal, zda-li má připravit vše pro srdeční resuscitaci, Osho odpověděl: "Ne, nechte mě jít. Existence rozhodla, že nadešel čas." V 5 odpoledne opustil své tělo. Za dvě hodiny bylo jeho tělo přeneseno do haly Guatama Buddhy, kde probíhaly oslavy. Pak bylo přeneseno ke kremaci. O dva dny později byl jeho popel přemístěn do Oshovy mezinárodní komuny do Samadhi v hale Chuang Tzu.
V r. 1980 na otázku "Co se stane, když opustíš své tělo?", odpověděl: "Rozplynu se ve svých lidech. Tak jako lze ochutnat moře z různých míst, přitom je všude slané, budete moci vnímat kohokoli z mých sannyasinů a naleznete stejnou chuť: chuť Požehnaného.... Připravuji své lidi pro radostný, extatický život. Až nebudu ve svém těle, nebude to pro ně žádný rozdíl. Budou žít pořád stejně - a možná jim má smrt přinese ještě větší intenzitu."
V r. 1989 odpovídal na podobnou otázku pro italskou televizi. Říkal: "Absolutně důvěřuji existenci. Je-li v tom, co říkám nějaká pravda, tak ta přežije. ... Budu pro mé lidi zdrojem inspirace, a to je to, co pocítí většina sannyasinů. Chci, aby rostli samostatně. Kvality jako je láska, kolem které se nestaví žádný chrám, kvalita vědomí, kvality, které nejsou ničím monopolem, oslava, veselí a zachování si čistých dětských očí. Chci, aby lidé věděli, kým jsou a nežili podle někoho jiného. Ta cesta je dovnitř.

Osho

5. června 2007 v 12:53 | Alexis Cohen |  Měsíc Osha

OSHO

Nikdy se nenarodil - Nikdy nezemřel
Pouze navštívil tuto planetu Zemi mezi
11. prosincem 1931 a 19. lednem 1990


Osho byl duchovní učitel, mistr, pocházející z Indie. Mimo jiné žil i ve Spojených státech.Přednášel v hindštině a angličtině. Jeho náhled na meditaci byl odlišný běžnému západnímu pohledu. Odlišoval meditaci od pouhé koncentrace. Zjednodušeně řečeno je meditace stavem bez rušivých myšlenek. Zavedl aktivní meditační techniky, zaměřené na potřeby západního člověka.
Osho zavedl celou řadu meditačních technik, jež pomáhají uvolnit se, oprostit se od stereotypů a navyklostí života, neuróz apod. Tyto jsou často doprovázeny speciální hudbou. Praktikují se v Oshových centrech na celém světě. Nejznámější je tzv. Dynamická meditace, jež je prováděna ráno. Dále Kundalini meditace se doporučuje praktikovat večer aj. Třebaže tyto techniky mají v názvu meditace, nejde vlastně o meditace ve vlastním smyslu slova, ale o o směs pohybu (tanec), odreagování, katarze, i vlastní 15 minutové meditace. Vlastní meditace, je teprve cílem těchto cvičení (ovšem i cvičení jiných směrů). Ta nastává sice ve stavu bez úsilí, ale nejdříve je třeba podle Osha hodně usilovat, dát do toho co nejvíce, aby mohla přijít ta "pravá" meditace. V tzv. Oshových centrech se kromě těchto technik praktikují v hojné míře i jiná duchovní ap. cvičení, např. šamanské léčení, čínská cvičení, reiki apod.