Květen 2007

John Dee

26. května 2007 v 8:37 | Alexis Cohen |  Měsíc Johna Dee a Edwarda Kelley
Dr. John Dee byl jeden z předních anglických alchymistů v 2. pol. XVI. věku, který též působil u dvora císaře Rudolfa lI. v Prazel. Narodil se r. 1527 v Londýně, kdež byl otec jeho vinárníkem, studoval na universitě cambridgeské, pak v Nízozemsku a v Paříži, kdež seznámil se s astrologií a alchymií, kteréžto vědy po návratu do vlasti tak horlivě pěstoval. že v pověst černokněžníka přišel. Proto nedostalo se mu professury na vysokých školách oxfordských, ano byl i zatčen jako čarodějník, kteréž vazby byl sproštěn, když v zimě r. 1558 náhodou se mu jakožto astrologovi podařilo předpověděti příznivé počasí v den korunování královny Alžběty. Tím dobyl si přízně panovnice této, která jej bohatě odměnila, že si mohl v Mortlaku u Londýna dům zakoupiti a knihovnu založiti, která obsahovala zejména četné knihy a rukopisy astrologické a alchymistické. Odtud podnikal časté cesty po Evropě k vynikajícím alchymistům a zde také seznámil se s mladým alchymistou anglickým Eduardem Kelleyem (v. t.), s nímž vydal se r. 1583 do Prahy ke dvoru císaře Rudolfa II. a v krátce na to do Varšavy ke dvoru krále Štěpána Bátoryho, kamž jej byl již v Londýně vojvoda Albrecht Laski pozval. Ve Varšavě hrozil však oběma alchymistům papežský nuncius inkvisičním soudem jakožto čarodějníkům, pročež spěchali na podzim r. 1584 nazpět do Prahy, kde španělský vyslanec don Guillem de San Clemente [Dee] císaři představil. Vykonav před Rudolfem II. několik klamných transmutací a věnovav císaři své »zázračné zrcadlo«, jmenován byl [Dee] dvorním alchymistou a císař, chtěje ho míti stále u sebe, vykázal mu nádherný příbytek v král. hradě, kdežto Kelley vstoupil v alchymistické služby u pana Viléma Rožmberka na Třeboni. [Dee] pracoval horlivě v laboratoři Rudolfově, mísil se však brzo též v intriky politické, straně při tom protestantům, pročež očernili jej ministr Trautsohn a náčelník strany katolické pan Jiří Popel z Lobkovic u císaře, že mu čarodějnickými kejkly svými po životě baží, a takž byl [Dee] v červenci r. 1586 ode dvora i z celých Čech vypověděn. Po krátkém pobytu v Sasku vrátil se potají do Čech a nalezl útulek na Třeboni, kdež jej pan Rožmberk chránil i tehdáž, když byl [Dee] od císaře podruhé z Čech vypověděn. Po dvě léta pracoval v alchymistické laboratoři páně Rožmberkově, ale již r. 1589 povolala jej královna Alžběta nazpět do Anglicka, kdež jmenován byl rektorem kolleje v Manchestru. Za nepřítomnosti jeho byl v Mortlaku od rozhořčených sousedů dům jeho jako »čarodějnický« rozbořen a při tom zničena i vzácná knihovna jeho. Jelikož mu též v Manchestru pověst jeho jako černokněžníka mnohé nepříjemnosti způsobovala, žádal krále Jakuba, aby se mu před soudem zadostučinění dostalo, kterážto žádost jak od krále, tak i později od parlamentu oslyšena jest. Opustil tedy v rozhořčenosti své Manchester a přes vysoký věk svůj chtěl opět do ciziny odejíti, roznemohl se však před odplutím na pevninu a zemřel v Mortlaku r. 1607, trávě poslední dny života svého v nedostatku, což bylo dokladem toho, jaká cena v jeho umění zlatodějném spočívala. Vydal několik spisů alchymistických, mathematických a hvězdářských a zanechal též mnoho rukopisů, jichž čásť jest zachována v universitni knihovně oxfordské.

Dr. John DEE

25. května 2007 v 20:22 | Hedvik Segon |  Měsíc Johna Dee a Edwarda Kelley
Dr. John DEE
*13.6. 1527 London +?.10. 1608 Mortlake


astronom, matematik a alchymista

Doktor John Dee
Narodil se v roce 1527 v Londýně v rodině bohatého obchodníka. Studoval na univerzitách v Paříži a v Cambridgi matematiku a astronomii. Na svých cestách po Evropě se seznámil s alchymií a magií. Působil jako astronom a matematik na dvoře anglické královny Alžběty, která jej v roce 1583 pověřila tajným diplomatickým posláním na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze, kam přichází spolu s Edwardem Kelleym. Po ztrátě přízně v Praze přišel v roce 1586 do služeb Viléma z Rožmberka. Pobýval zejména na třeboňském zámku. V roce 1589 odešel ze služeb Viléma a vrátil se zpět do Anglie.

Golem

25. května 2007 v 15:13 | Alexis Cohen |  Měsíc Johna Dee a Edwarda Kelley
Staronová synagoga kde je podle legendy na půdě uložen Golem. Na fotografii jsou vidět dveře na půdu.
Tento článek pojednává o základním významu slova golem. O stejnojmenném muzikálu pojednává článek Golem (muzikál).
Golem (herbrejsky גולם) je v židovské mystice člověkem oživená socha. Takovýchto golemů je známo poměrně dost a ačkoli si golema většina lidí představuje jako oživenou sochu s podobou člověka, může mít i jinou podobu.
Slovo golem znamená v hebrejštině neúplnost, nedokonalost a takto byla také tato oživená bytost pojímána. Neměla vlastní myšlenky ani vlastní vůli, pouze doslovně plnila příkazy svého pána. Historicky lze toto pojetí najít již ve 12. století. Víra v možnost stvořit věc vychází z přesvědčení, že dobří lidé mají tvůrčí sílu, která ovšem není taková jako síla Boží. Pojetí šému, který golemy oživoval, vychází z kabaly, neboť podle této nauky je možno zopakovat Boží tvůrčí čin s pomocí správné kombinace písmen Božího Jména. Šém pak zpravidla byl pergamen na němž byla napsána magická slova.

Pražský golem

Jedním z nejslavnějších golemů je golem, kterého roku 1580 údajně stvořil židovský rabín rabín Jehuda ben Bazel - rabbi Löw. Poté co ho vytvořil ho i pojmenoval - Josille. Účelem jeho stvoření měla být ochrana židovského ghetta před křesťany, kteří pravidelně napadali toto ghetto. Ke zničení tohoto golema došlo jeho stvořitelem roku1593. Rabbi Löw totiž golemovi nevyndal šém v průběhu židovského svátku a golem začal být agresivní. Pověst o pražském golemovi pochází sice z období středověku, ale s postavou rabbi Löwa se spojila teprve v 18. století. Podle legendy je Golem uložen na půdě Staronové synagogy..

Studenti Waterfallu

20. května 2007 v 18:34 | Alexis Cohen |  Waterfall
Nakya Morna, 3. ročník
Lord Bohrin, 1. ročník
Lana Fleur, 1. ročník
Aduail Elenin, 1. ročník
Shannon Franklin, 1. ročník
Eleanore Kuhn, 1. ročník
Esthwyl Eámanë, 1. ročník
Artegor Nexus, 1. ročník
Fairy Angela, 1. ročník
Morgana Drakenal, 1. ročník
Alexis Cohen, 2. ročník
Dead Pleasures, 1. ročník
Meylla Black, 2. ročník
Ysli Paf, 2. ročník, 1. ročník
Phoebe White, 2. ročník
Michelle Blueberry, 1. ročník
Asha Swann, 1. ročník
Black Rose, 1. ročník

Rudolf II.

19. května 2007 v 10:45 | Alexis Cohen |  Měsíc Johna Dee a Edwarda Kelley
Rudolf II. byl nevyrovnanou osobností,trpěl zjevnou psychickou nemocí. Měl k ní genetické předpoklady. Jeho otec Maxmilián II. si totiž vzal za manželku vlastní sestřenici Marii Španělskou. Navíc ještě Rudolfova "prabába" Johana Šílená trpěla nevyléčitelnou duševní chorobou. Podivínský Rudolf se nikdy neoženil, udržoval však trvalý poměr s Kateřinou Stradovou. Měl s ní několik "levobočků" ,mezi nimi Julia Caesara d´Austria, maniaka, který v Českém Krumlově sadisticky zavraždil měšťanskou dívku.
Rudolfovi ale nemůžeme upřít jeho pozitivní zájmy. Praha, která se roku 1583 stala jeho sídlem, byla za jeho vlády známým kulturním centrem. V jeho pověstných uměleckých sbírkách byla díla nejslavnějších světových výtvarníků. Jeho mecenášství lákalo do jeho služeb různé představitele manýrismu: malíře Hanse von Aachen, Bartoloměje Sprangera, Arcimbolda i sochaře Adriana de Vries.
Tato doba počátku novověku marně hledala středověký řád i renesanční harmonii. Lidé se proto častěji upínali na astrologii, alchymii a černou magii, které jim měli dát jakousi jistotu, bohatství a odpověď na některé zneklidňující otázky. Nadějně se také obraceli k vědeckému poznání, založenému na pozorování a pokusu. Hranice mezi vědou a magií nebyla zřetelná, obě sféry se vzájemně prolínaly. I proto dával Rudolf prostor jak podvodníkům, tak i seriózním učencům a vědcům. Tehdy v Praze působili alchymisté Edward Kelley a John Dee i známí astronomové Tycho de Brahe a Johannes Kepler. Ten zde vyslovil své první dva zákony o pohybu planet.
Atmosféra na císařské rezidenci byla jako stvořená pro různé dohady a fámy. Z některých se zrodily pověsti jako například o umělém Golemovi, zhotoveném rabínem Jehudou Löw ben Bezalel nebo o nesmírných pokladech Marka Mardochaje Maisla, který byl ve skutečnosti neobyčejně podnikavý židovský lichvář. Praha za Rudolfa II. se v 19. a 20. století stala vděčným námětem pro vznik povídek a románů psaných českými i cizími tvůrci a pro filmová zpracování.
Rudolf, vychovaný v katolickém Španělsku, měl porozumění pro habsburské rekatolizační plány. Na pražském dvoře, kde pobývali španělští vyslanci a papežští nunciové, se vytvářely plány na opětovné vítězství katolictví v Evropě. Mezinárodní poměry byly ale natolik nejasné, že postavili Rudolfa do bezvýchodné situace a zvrátily dosavadní úspěchy katolíků. Někteří dostali místo v letech 1598-1599 v nejvyšších českých úřadech.
Rudolfova nevyrovnanost byla často poznat na jeho politických rozhodnutích, připravila Habsburkům nejednu krušnou chvíli. Ti se nakonec proti Rudolfovi spojili a rozhodli se podporovat jeho bratra arcivévodu Matyáše. I stavové na Moravě, v Rakousích a Uhrách se postavili na Matyášovu stranu a Rudolf byl donucen v roce 1608 předat vládu (v Uhrách,Rakousích a na Moravě) Matyášovi (uzavření míru v Libni u Prahy).
Sice se vzdal těchto tří zemí, ale Čechy, oboje Lužice a Slezsko si udržel díky nekatolickým stavům, které mu zachovaly věrnost. Na oplátku musel Rudolf potvrdit Českou konfesi. Provedl tak 9.července 1609 Rudolfovým majestátem. Krátce nato přiznal vládce nárok na náboženskou svobodu i luteránům ve Slezsku. Pro katolickou Evropu, Habsburky i samotného Rudolfa byl tento ústupek mimořádně tvrdý úder. Pokusil se tedy v Čechách roku 1611 zvrátit poměry pomocí svého bratrance pasovského biskupa Leopolda, ale neuspěl. Proto téhož roku odstoupil od české koruny, nechal si jenom titul císař Svaté říše římské a brzy potom zemřel. Jeho smrtí skončila i epocha Prahy jako sídelního města.
Rudolf II. získal řadu uměleckých děl jako dary od panovníků, některých šlechticů nebo i měst, která si chtěla koupit jeho přízeň. Rudolf nešetřil peníze na četné nákupy obrazů po celé Evropě. Tehdy se do Prahy dostaly obrazy světoznámých malířů, jako byl Tizian Raffael, Leonardo da Vinci...
Rudolfovy sbírky prosluly brzy po celé Evropě. Přístup do nich měl povolen však málokdo. Mohl sem císař, správce sbírek (Rudolf II. jím pověřil Ottavia Stradu), popřípadě dvorní umělci. Pražský hrad se stal významným centrem a skutečně reprezentačním císařským sídlem. Rudolf nechal upravit některé hradní prostory. Vznikl Španělský sál, kde byla umístěna velká část obrazů stejně jako v přilehlých komnatách a chodbách. Drobné předměty byly poskládány ve skříních, truhlicích a v tzv. kunst-komoře. Když Matyáš přesídlil z Prahy do Vídně, odvezl z Pražského hradu i velkou část Rudolfovy obrazárny.
Císařův sběratelský zájem byl také zaměřen na četné kuriozity-zvláštní předměty. V jeho sbírkách byste objevili přírodní předměty, polodrahokamy, různé kameny, exotické ovoce, ořechy nebo i herbáře. Některé byly předělány na číše, misky apod., například ořechové skořápky, koráli, mušle.... Unikátní věc byla například miska z velké mušle vsazená do umělecky vyzdobeného podstavce.
Rudolfovo období je také spojováno s vytvořením Golema. Pověst vypráví, že ho sestavil učený židovský rabín Jehuda Löw (jak už jsem se dříve zmínila). Golem podle jedné z pověstí ožil vložením šému (kuličky) do otvoru v čele, jiná říká, že tím šémem byl list papíru s posvátným jménem Jehovovým, který se vkládal Golemovi do úst.
Za Rudolfa II., který měl Pražský hrad jako svoje stálé sídlo, přibyly také konírny, ptáčnice a tzv. lví dvůr, kde byla chována exotická zvířata. I blízko mnohých šlechtických sídel byly zakládané renesanční zahrady s pravidelným rozvržením, altánky, míčovnami, oranžériemi, zahradními domky, zdobenými malbami nebo sgrafitem. Objevily se první otevřené stavby do zahrady - tzv. sally terny.

Na počátku 16.století se objevila v mužském oblečení novinka, která k nám přišla z Francie: kalhoty. Obecně se ve všech vrstvách obyvatelstva ujalo okruží nebo krajzl. To byl nabíraný límec z plátna, někdy byl ozdobený vzácnou krajkou, jindy mohl být krajkový celý. Nejdříve byly tyto límce jednoduché, ale na konci 16. století dosahovaly různých velikostí a byly bohatěji zpracované. Límce se dostaly i na svrchní pláště žen i mužů. Do módy potom přišly také různě dlouhé kožichy. V době renesance se běžně nosilo spodní prádlo. Jemně vyšívané s krajkou se nosilo pouze ve vyšších a bohatších vrstvách obyvatel, protože bylo velmi drahé. Od poloviny 16. století si zejména panstvo oblíbilo módu Španělskou, která jako by nutila celou postavu do strnulé důstojnosti. Typické barvy pro tuto módu byla černá, nosili se krátké kalhoty a vysoké límce. Sváteční oblečení lidí na venkově se neměnilo podle módy, ale podle toho k jakým příležitostem se nosilo. Všední pracovní šaty si udržely běžnou formu moc se naměnily. Také pracovní oděv řemeslníků vypadal podle potřeb a možností daného řemesla. Úplně nově se objevilo slavnostní oblečení členů řemeslnických cechů.

Řemeslná výroba byla v 16. století převážně soustředěna ve městech. Nejvíce byla rozšířena řemesla pro místní trh, tj., že zásobovala obyvatele měst a okolí potřebnými výrobky pro živobytí. Byly to hlavně potravinářské, textilní, oděvní a kovodělní výrobky. Pak se se zvyšováním životních nároků objevovaly i požadavky na další řemeslné a umělecké práce. Přijímání do cechu: Truhlářství bylo poměrně rozšířené. Mnohdy bylo spojeno s uměleckým řezbářstvím nebo vykládáním různými druhy dřev (intarzie). Tyto truhlářské práce se musel naučit i tovaryš. Ten předkládá se vší uctivostí mistrům truhlářského cechu k posouzení svůj mistrovský kus - skříňku, aby mohl být přijat mezi mistry cechu.
Malíři byli nejdříve sdruženi v cechovní organizaci. Snažili se ale dosáhnout oddělení od běžných řemeslníků. To se jim podařilo v roce 1595, kdy císař Rudolf II. vydal majestát, ve kterém rozhodl, aby malíři "nesluli řemeslem, ale uměním". Při této příležitosti obdrželi znak a pečeť.

S poznáváním světa a vesmíru souvisela samozřejmě astrologie - věda o zkoumání hvězd a planet. V období 16. a 17. století zájem o astrologii vedl k řadě nových objevů. Císař Rudolf II. podporoval kolem roku 1600 řadu učenců, hvězdářů, kteří pozorovali Slunce a ostatní planety, ale také sestavovali horoskopy, o které byl v té době velký zájem. Tiskly se tedy kalendáře a pranostiky s předpovědí o nejbližší budoucnosti lidí, měst a zemí. Velmi slavným astrologem byl Tycho de Brahe (narozen 1546), původem z Dánska. Do Prahy přišel ke konci 16.století na pozvání osobního lékaře Rudolfa II.,matematika a astrologa Tadeáše Hájka z Hájku. Na jeho přímluvu mu Rudolf vytvořil dobré podmínky pro astrologická pozorování a poskytl mu pro ně zámek v Benátkách nad Jizerou, kde Tycho de Brahe začal budovat observatoř a přivezl sem knihovnu a řadu přístrojů, které zdokonalil nebo dokonce sám vynalezl. Soustředil se hlavně na Slunce, podle jeho názoru sice planety kolem něj obíhaly, ale s nimi prý i Slunce Zemi. Část tohoto tvrzení byla tedy nesprávná a doplnili ji další učenci. (Tycho de Brahe zemřel v Čechách v roce 1601 a je pochován v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí.) Brahe býval hostem u Petra Voka stejně jako Jan Kepler (1571 - 1630). Ten nastoupil po smrti Tychona de Brahe na místo dvorního astrologa a začal zpracovávat údaje o planetách, které pořídil Brahe. Kepler dospěl k názoru, že planety se pohybují kolem Slunce po jakýchsi drahách, které mají tvar elipsy, a že jejich pohyb má řád. To byly už úplně nové názory na uspořádání v sluneční soustavě. S dalším přišel v 16. století Mikuláš Koperník, který poznal, že se země otáčí kolem své osy. Jako střed vesmíru určil Slunce. Novými názory na vesmír se také pozměnila i jeho velikost. Nyní nekončil za viditelnými hvězdami, ale byl nekonečný.

Historie Alchymie

19. května 2007 v 10:26 | Alexis Cohen |  Měsíc Johna Dee a Edwarda Kelley

Čína

Prvním známým praktikujícím alchymistou světa byl Číňan Cou Jen (asi 350-270 př. Kr.). Podle čínských legend však alchymii přinesli do Číny Fan-Kuang-c´ (Synové Odraženého světla) ze zámoří již 10 000 let př. Kr.
Dalším alchymistou byl Wej Po Jang (2.stol. př. Kr.), který je někdy ztotožňován se samotným filosofem a zakladatelem taoismu Lao-c´. V Číně se setkáváme se známými alchymistickými předměty studia, jako je Lék nesmrtelnosti (stejně jako Kámen mudrců v Evropě), s živly (měli jich 5 stejně jako v Evropě, ale jiného druhu) a s filosofií - taoismem (v Evropě magie, hermetismus, kabala a řecká přírodní filosofie).
Vrcholem snah, myšlení a symboliky v Číně, bylo dílo alchymisty Ke Chunga (3./4.stol.) a znamená projasnění, jasnou laboratorní techniku. V díle Sun S´-ma (7.stol) se objevuje zavrhnutí myšlenek transmutace kovů některými učenci a snaha o zdokonalení sebe sama (nalezení vnitřního elixíru).

Čína třímá prvenství

Teorie elementů Wu sing je kladena do 12.-10. stol. př. Kr. (kniha Šu-Ťing), kdežto snaha o formulaci teorie elementů v Řecku počíná Thaletem (7.stol.př.Kr.) a končí Empedoklem (5.stol.př.Kr.). Je pravděpodobné, že se obě teorie živlů (v Číně a Řecku) objevily současně.
Dnes je stále aktuální téma alchymie a pro mnohé znamená cestu (ještě dnes se v Evropě najdou praktikující alchymisté, kteří věří v transmutaci).
Zápisek Matea Ricciho (16.stol.) z jezuitské misie v Číně: "Všechny tyto trudné záležitosti můžeme uzavřít popisem dvou vskutku fantastických utkvělých představ, s nimiž se setkáváme ve všech patnácti čínských provinciích. Jednou z nich je tvrzení, že ze rtuti a jiných látek lze vyrobit zlato. Druhou pak víra, že pomocí rozličných lektvarů a cvičení lze docílit věčného života." Ještě roku 1917 lze ve zprávě profesora Pekingské univerzity E.V.Cowdryho nalézt, že v Chrámu bílých oblaků byl zabit mnich při destilaci rtuti. Na západě alchymie vyúdtila do chemie a homeopatie, v Číně se po úpadku alchymie z této nauky exaktní věda nezformovala.

Indie

Alchymistické snahy můžeme rovněž vysledovat v Indii. Zde však netouží po výrobě zlata, neboť kastovní systém nedovoluje neušlechtilému kovu přejít do vyšší kasty kovu ušlechtilého. Indové se však snažili o nalezení elixíru života. Prvním dílem je Nagardžunova Rasaratnakara z 8. stol. po Kr. V indické alchymii hraje velkou úlohu léčitelství a teoretické základy leží v tantrismu. Vrchol alchymie pokračoval až do r. 1300, pak opět začala upadat.
O indické snaze prodloužit si život nám podává svědectví Marco Polo (1254-1324): "Jogíni, kteří žijí 150 či 200 let požívají velice zvláštní nápoj vyráběný ze směsi rtuti a síry. Ten pijí dvakrát měsíčně. Tvrdí, že tento lektvar jim dává dlouhý život a pijí jej od nejranějšího dětství."
Nalézáme podobnost mezi dějinami alchymie v Evropě, Číně a Indii.

Evropské alchymie

Evropská alchymie však vycházela z jiných základů. U kolébky evropské alchymie stály Egypt a Řecko a jejich filosofie, egyptské magie a mystika.

Legenda

Do Egypta Umění alchymie, spolu se základy civilizace, přinesla Horova družina ze zámoří. Opět zde můžeme vysledovat paralelu s Čínou.
Po zkáze Atlantidy se obyvatelé rozutekli do světa a své umění a vědu odnesli s sebou. Stejné (atlantiďanské) teoretické základy pak vytvořily podobná učení. Je na nejvýše jasné, že starověký svět byl propojen (např. obchodními cestami), ale i mnohem více, než by se zdálo. Informace o filosofiích "prosakovaly" z jednoho konce světa na druhý.

Etymologie slova alchymie

Základem různých variací tohoto slova je alchimie, alchemie, alkimie, arabský výraz kímijá opatřený určitým členem al, tedy al-kímijá. Výraz al-chymie se objevuje v katalogu Kitáb al-Fihrist od an-Nadíma (10.stol.). Zpočátku však nebyl tento výraz příliš užíván. Alchymie byla nazývána Ars nova (nové umění), v arabském světě Velkým uměním či jen Uměním. Arabové tento výraz patrně (podle názoru moderních historiků) převzali ze složeného slova chémeia pocházejícího z řeckého cheó (lít, slévat) a egyptského kem(et) (psáno k-m-t,. neboť Egypťané nepsali samohlásky) znamenající černá zem.

Alchymie

19. května 2007 v 10:02 | Alexis Cohen |  Měsíc Johna Dee a Edwarda Kelley

Alchymie je uměním

Je to způsob, jak oddělit část vesmíru od existence v čase a dosáhnout zdokonalení této části.

Co je zlato pro kovy, je pro člověka dlouhověkost, nesmrtelnost a konečné vykoupení

Zdokonalení hmoty se hledá působením přípravků, nejdokonalejším je Kámen mudrců. Lidé stále nedosáhli elixíru života, ale formou vnitřního odkrytí mohou dojít k duchovnímu osvícení a tak nalezt Kámen mudrců.
S alchymií se setkáváme již v nejstarší chrámových dílnách, které byly v Egyptě (kolébka evropské alchymie) a lze doložit fungování již před rokem 3200 př. Kr., dále se stopy po alchymii dají objevit v Mezopotámii a lze vysledovat stopy vzniku alchymie v Číně. První alchymisty však můžeme hledat v mnoha kulturách a civilizacích dávno ztracených.

Alchymista- člověk zabývající se alchymií.

Historičtí alchymisté byly obvykle zároveň filosofové a metalurgové, pokud lze o takovém dělení u tak nejasně vymezené činnosti jako je alchymie mluvit. Ve středověku bylo bezpečnější být považován za alchymistu než za čaroděje, přestože skutečný rozdíl mohl být minimální.
Mezi alchymisty bylo samozřejmě také mnoho podvodníků a šarlatánů.
V českých zemích bylo nejvíce alchymistů v době císaře Rudolfa II.

Historičtí alchymisté

  • Jehuda Löw ben Bezalel 1520-1609
  • Olaus Borrichius 1626-1690
  • Francesco Fiuseppe Borri
  • Nicholas Flamel
  • Johann Rudolf Glauber 1604-1668
  • Hrabě ze St Germain 1784
  • Edward Kelley 1565-1594
  • Isaac Newton 1643-1727

Literární alchymisté

Literární alchymisté se od svých historických kolegů liší často jenom úspěšností - tedy tím, že se jim skutečně povede vynalézt něco z toho, oč historičtí alchymisté usilovali.
Ve Hrách na hrdiny, například českém Dračím doupěti, je alchymista výrobce pastí, jedů a pyrotechniky.

Výskyty

  • Keyes J. Gregory: Věk Nerozumu - Newton místo teorie gravitace objevil substanci zvanou rtuť mudrců, schopnou přenášet kinetickou energii etérem.
  • Joanne Rowlingová: Harry Potter - Nicholas Flamel objeví kámen mudrců.
  • Paulo Coelho: Alchymista - Pojímá alchymisty jako ty, co znají tajemství života.
  • Hiromu Arakawa: Fullmetal Alchemist - celý příběh tohoto japonského manga / anime seriálu se odehrává ve světě alchymie
Alchymie a císař Rudolf II.
Císař Rudolf II. byl posedlý hledáním kamene mudrců, elixíru věčného mládí nebo výrobou zlata přeměnou z jiných kovů. Nejznámějším alchymistou na dvoře Rudolfa II. byl nejspíš Edward Kelley. Císaři léčil jeho melancholické nálady, snažil se o výrobu zlata z olova a pokoušel se oživit půvabnou mechanickou pannu Sirahel, kterou vytvořil. U císaře však brzy upadl v nemilost, byl uvězněn a ve vězení zemřel po požití jedu.
V době Rudolfa II. žil v Praze také učený židovský rabín a mudrc rabbi Löw. Znal prý tajné vědy a kouzla. Pro císaře uspořádal spiritistickou seanci, při níž vyvolal duchy našich prapředků. Sluhou rabbiho se stal Golem, umělá lidská bytost vytvořená z hlíny. Oživoval ji šém, magická formulka vepsaná na pergamen. Síla Golema však postupně rostla, proto se na něj muselo neustále dávat pozor. Jednou Golem zdivočel a začal vše kolem sebe ničit. Rabbi Löw mu na poslední chvíli vyndal šém a Golem padl na zem jako podťatý. Od té doby už nikdy nebyl oživen.
Dílna alchymistů
Golem

Sir Edward Kelley

16. května 2007 v 15:06 | Alexis Cohen |  Měsíc Johna Dee a Edwarda Kelley
* 1. srpna 1555, Dencester (Anglie)
+ 1. listopadu 1597, Most
Edward Kelley také známý pod jmény Edward Talbot či Eduard Kelly byl anglický alchymista žijící a pracující velkou část svého života na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze.
Je to legendární alchymistická osobnost, která je veřejnosti známá díky filmu Císařův pekař a Pekařův císař.
Alchymie, která tak fascinovala renesančního člověka, byla "vědou věd" prastaré tradice. K jejímu rozkvětu v našich zemích došlo v době panování císaře Rudolfa II. Rudolfinská Praha se stala Mekkou alchymie a pohybovalo se zde mnoho vynikajících osobností, ale i šarlatánů. Mezi ně patřil i Kelley.
Co je pravda nebo výmysl v případě velkého mystifikátora už zpětně nedokážeme rozlišit. Pravdou ovšem zůstává, že se stal součástí historie mosteckého hradu. Vlastním jménem E. Talbot se narodil roku 1555 ve městě Dencestru v Anglii. Učil se lékárníkem u Anthonyho Graye. Lékárnické znalosti mu pomohly při jeho pozdější alchymistické práci. Když opustil Anglii, vstoupil v Čechách nejdříve do služeb pana Viléma z Rožmberka na doporučení dvorního alchymisty Johna Deea, který přišel do Čech několik let před ním. Vilém z Rožmberka byl těžce nemocný a léčba, kterou mu doporučil Kelley, byla velmi úspěšná. Tak se šířila jeho sláva po Českém království a donesla se až k císaři Rudolfovi II, který zatoužil mít takového alchymistu na svém dvoře.
Pověstný alchymista se objevil v Praze poprvé v roce 1584. Jeho první pokus před císařem dopadl skvěle, protože pomocí své speciální rtuti dokázal proměnit libovolný kov v čisté zlato. V jeho držení bylo i "černé nebo zemní zrcadlo", s jehož pomocí prý mohl odposlouchávat cizí hovory a vidět na dálku. E. Kelley také fascinoval i svým zjevem. Byl vysoký, štíhlý, měl plnovous a husté dlouhé vlasy - prostě černokněžnický zjev. Dlouhé vlasy zakrývaly chybějící uši, o které přišel v rodné Anglii za padělatelství. Na žádost samotného císaře byl Kelleymu udělen inkolát, jímž byl přijat do šlechtického stavu a stal se majitelem deskových statků v Čechách. Ke svému jménu také připojil přídomek "z Imany" a stal se císařským radou. V roce 1590 už vlastnil tvrz Hrádek, mlýn, pivovar a dvanáct domů. Žil si prostě na vysoké noze.
Další životní osud ho spojil s krajankou Johanou Westonovou, vdovou z Mostu. Byla to láska na první pohled, a tak se konala po měsíční známosti svatba. Paní Westonová se stala paní Kelleyovou, prodala svůj dům a své statky v Mostě a následovala svého manžela do Prahy. Zde bydleli v domě na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí). Narodil se jim syn Jan Adam Kelley. Oblíbenost E. Kelleyho u císařského dvora však začala pomíjet. Osudným se mu stal souboj s dvorním úředníkem Hunklerem v roce 1591, při kterém přišel dvořan o život. Souboje však byly nařízením císaře zakázány, a proto Kelley ujížděl k panu Vilému z Rožmberka, aby si zachránil život. Přesto byl zatčen a uvězněn na hradě Křivoklát. Po skoro tříletém vězení se rozhodl, že uteče. Po laně se spustil z věže, ale lano se přetrhlo a on dopadl na skálu. Zjistilo se, že má roztříštěnou nohu, a tak mu ji amputovali a nahradili dřevěnou. Bylo rozhodnuto, že Kelley bude převezen do bezpečnějšího vězení, a tím byla cela mosteckého hradu Hněvín.
Do nového vězení ho doprovázela i jeho žena. Prostředí mosteckého hradu i jeho okolí velmi dobře znali ze svého dřívějšího pobytu v Mostě. Kelleymu byl umožněn pohyb po celém hradě, měl možnost konat pokusy. V létě roku 1597 zde dokončil své dílo "Tractus de lapide philosophorum" (Pojednání o kameni mudrců), kterým chtěl oblomit císaře. Ten ho však z vězení nepropustil.
E. Kelley se rozhodl, že uteče podruhé. Opět se rozhodl použít provazu, který mu přinesla jeho žena při jedné své návštěvě. V noci spustil provaz z věže do hradního příkopu, kde na něho čekala jeho paní a věrný sluha s koňmi. Provaz se však přetrhl, Kelley spadl do příkopu a zlomil si zdravou nohu. Hradní hejtman Baltazar ze Sebnice okamžitě vyslal na císařský dvůr posla, aby informoval císaře o útěku E.Kelleyho. Panovník mu nakonec udělil milost a vrátil mu jeho statky. Nesměl se však vrátit do rodné Anglie. Kelley neustále dlel na mosteckém hradě, kde se léčil ze zranění a údajně trpěl velkými bolestmi. Rozhodl se, že nebude dožívat život jako mrzák, a proto vypil nějakou tekutinu . Za několik okamžiků skonal ve věku 42 let. Stalo se to 1. listopadu 1597. Traduje se pověst, že před svou smrtí proklel mostecký hrad a město Most, aby zmizely z povrchu země za jeho příkoří, které se mu zde dostalo. Pravdou je, že hrad zmizel za několik desítek let a samotné město o necelých čtyřista let také. Tak skončila životní pouť světového dobrodruha Edwarda Kelleyho, jehož osud zasáhl i do naší historie.
Edward Kelley, portrét z 19. století

Přehlídni tento článek!

4. května 2007 v 13:49 | Hedvik Segon
Nedívej se na to!!!

Myslím to smrtelně vážně........

A nedělám si legraci

Fakt!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Nestojí to za kliknutí!

Kolejní culíci...

1. května 2007 v 15:25 | Foll a já :D |  Kolejní culíci aneb My a naše galerie
Tak tohle jsme my - celá naše kolej...:o)..mno jéjej..to byl super kolektiv škoda že už není.

Naše kolejní je Foll...(FollewXawer)
Tahle holčina je opravdu šílená, ale super.
A teď Foll o nás:

Nakya: Nakýsek……že by nejlepší studentka z naší koleje??? :o)) jo a taky pravidelná účastnice schůzí :oD A taky supr kamarádka.

Hedvik Segon: Hedvič?..Aktivní neaktivista :oDsuper kolejní opatrovník..moc si tohohle mladíka vážim..o kolej se stará suprově.. se všim by rád pomohl, ale potom se s ním domluvit..docela mazec...těžko k sehnání :oD ale jinak fajn člobrk :o).

Dead Pleasure: Mno nato, že přešila teprve před chvíli....nevídaná aktivita :oD hodně koleji pomáhá :o)

Ysli Paf: Nj naše mamča :o), strašný střívko ;o). Na schůze nechodí, do fóra nepíše….ou vlastně jo, vždycky když je po schůzi, tak tam napíše jeden vzkaz, ze kterého myslím, že zešílím :oD :oD

Alexis Cohen: Trocha zapojení do soutěží a podobných věcí...neškodila by :oD. Jinak šikovná Waterfallka :oDD.

Anah Marissa: Kdo to je? Ta chodí do naší koleje? :oD myslím, že fakt neznám, tudíž nemůžu komentovat :o)...snad se to změní a všichni poznáme :oD

Chocolate Rabbit: Myslím, že k nám přišla cca před 2 dny, takže můžu doufat, že to bude další aktivní človík :o) a taky hlavně fajn človík :o)


Jinak Nak, Hed, Alex a já..o tomhle kolektivu..kterej to někdy až ,moc přehání bych radši ani nemluvila..psst..nezlobte se na mě..Jo a culící doufám, že se vám podaří dotáhnout ty Thundery, protože teď makáte jak nikdy :o) a hlavně mějte se rádi :oD :oD.