Příběh psaný Terkou Colorblindovou

18. března 2006 v 21:47 | Raduška Czech |  Od studentů z naší koleje
Budu vám vyprávět příběh o dívce, která nikdy nikomu neublížila, ale přesto ztratila to nejcennější, co člověk má.
Ta dívka byla už od pohledu příjemná a sympatická. Nemohlo jí být více než 17. Obličej měla jako anděl. Blankytně modré oči, malý nos a úzká malinově červená ústa, která se vždy usmívala. Jenom občas přelétl přes tvář pramínek tmavě hnědých vlasu, které jí splývaly do půl pasu a na konci se mírně vlnily. Nemohla měřit víc než 160 centimetrů ale působila tak vznešené, že si nikdo neuvědomoval, že vypadá skoro jako dítě. Chodila na střední školu, už nevím jakou a mezi spolužáky byla známá pro svou obrovskou fantazii a schopnost nadchnout. Většinou to byla ona, kdo zorganizoval večírek, byla to ona, kdo psal články do novin, protože to nikdo jiný neudělal. Sama by se byla pro druhé rozdala a sama nechtěla po nikom nic. Většinu času ve škole o ní nikdo skoro ani nevěděl. Nepotřebovala být středem.
Hned po škole běžela vždy domů, za svým dědečkem. I dnes tomu bylo tak. Dnes se ale obzvlášť těšila. Měli se vrátit rodiče se sestrou za zámoří. Když ale nepřicházeli, vydala se jim naproti a cestou potkala sousedku. Ta jí honem vypověděla, co se stalo. Zrovna když loď přijížděla do doků, otřásl přístavem obrovský výbuch, který pocházel z lodi. Většina pasažérů prý nepřežila…
Dívka se rozběhla k dokům, vlasy jí poletovaly okolo hlavy jako svatozář a ty jindy rty k zulíbání byly naprosto bezkrvé. Když přiběhla k branám doků, srazila se s policejním náčelníkem. Ten jí dovedl k sanitce, kde našla svojí sestru na nosítkách. Přes celý obličej měla krvavý šrám a byla celá odřená. Tato holčička byla naprostým opakem své sestry. Byla velice populární, její tvář lemovaly zlaté kadeře a její hnědé oči byly najednou pohaslé. Ta dívka, krásná tmavovlasá se k ní rozběhla a společně odjely do nemocnice. Naprosto zapomněla na své rodiče. Kde asi zůstali? Jsou zdraví?
V nemocnici čekala, jak dopadne vyšetření její sestry. Potom jí poslali na pokoj, kde našla sestřičku. Na bílých prostěradlech vypadala jako anděl. Zlaté vlasy rozhozené po polštáři se vlnily a jakoby šustily. I ve spaní se mírně usmívala, ale tentokrát byl její úsměv smíšen i s ohromnou bolestí a utrpením. Starší sestra došla až k posteli a usadila se na okraj. Vzala zlatou hlavu do svých rukou a ponořila svojí hlavu do té zlaté záplavy. Zaposlouchala se. Píp..píp..píp..píp.. Činnost srdce byla pravidelná a sestra vypadala tak mírně a spokojeně. Píp…píp…píp…píp… Už za chvíli ti bude dobře, pomyslela si starší sestra. Píp…..píp…..píp….. Už jenom pár vteřin a budeš se na mně zase usmívat. Píp……..píp……..píp……… Pozdravuj matku i otce. ……………………. Kap, kap, kap, to padaly slané kapky na podlahu nemocničního pokoje a na bílé posteli se choulili dva andělé…
Obřad byl černý… Ono bylo všechno černé. Stromy, ptáci, obloha i ty směšné postavičky. Farář dohovořil a dívka, dnes bledá a strnulá, přijímala soustrasti a povzbuzování. Vůbec už nevypadala vznešeně, podobala se vyschlému papíru a její živé oči byly celé rudé od probdělých nocí, kdy čekala na zázrak a modlila se k Bohu. Teď už věděla, co udělá. Rozhodným krokem opustila hřbitov a zamířila za město. Černé šaty za ní vlály jako prapory a zvuk větru vyvolával dojem fanfár. Nebylo čemu provolávat slávu nebo někoho vítat. Když došla na konec, zastavila se a pohlédla k obloze. "Nikdy jsem nic zlého neudělala a ty se mi takhle odvděčuješ? Proč…" V tu chvíli ztratila svou víru. To nejcennější, co člověk má… Naposledy pohlédla na oblohu a odrazila se. Nepadala, letěla jako pták. Ne, letěla jako anděl. Moře přijalo její tělo a zaneslo ho do zátoky, kde od té doby hnízdí ptáci s hnědým peřím a zpívají tak teskně, jako by volali…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magdalena Simuel Magdalena Simuel | 28. března 2006 v 16:56 | Reagovat

Smutný =( )

2 Nakya Morna Nakya Morna | 4. června 2006 v 17:54 | Reagovat

Pěkný...

3 Hedvik Segon Hedvik Segon | 1. listopadu 2006 v 15:48 | Reagovat

super,to bych nenapsal..

4 Hedvik Segon Hedvik Segon | E-mail | Web | 26. dubna 2007 v 18:04 | Reagovat

no..možná...=D....ee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama